Pokud bychom chápali forfaiting v jeho původním historickém pojetí, tedy jako diskontování střednědobých směnek garantovaných bankami, pak mnoho prostoru pro obchodování nezbývá. Většina účastníků trhu však nachází pro forfaiting mnohem širší uplatnění - produkt představuje nákup a prodej veškerých pohledávek s odloženou splatností, vyplývajících z uskutečněných obchodních transakcí. Co se týče dokumentace, jde většinou o směnky, akreditivy s odloženou splatností, nebo platební záruky. Novým trendem je i diskontování faktur nebo úvěrových dohod.
Při takto široké interpretaci využití produktu je potenciál forfaitingového trhu prakticky neomezený.
Pomalé sjednocování.
V České republice forfaiting dosud zahrnuje jen malou část potenciálního trhu, a je stále ve většině případů pojímán jen jako instrument exportního financování. Nejsou totiž doceněny investiční příležitosti, které forfaiting přináší. Dosud jen málo investorů investuje do kvalitních pohledávek. Nenabízejí tak exportérům financování za adekvátní cenu. Proto má forfaiting stále nálepku drahé varianty financování. Trhu s pohledávkami schází uniformita, je závislý na fyzickém dodání dokumentů, má omezenou čitelnost toku informací a v důsledku toho trpí nízkou likviditou. Všechny zavedené finanční trhy kromě forfaitingu přitom uvedené slabiny v minulosti vyřešily.
Forfaitingová aktiva by měla být atraktivní nejen pro banky, ale i pro firemní investory a fondy. Výnosy jsou atraktivní a srovnatelné s jinými příjmy z finančních trhů. Jsou dokonce spojeny s menším rizikem, což je dáno obchodní povahou pohledávek. Nicméně investoři váhají, protože do tohoto trhu prostě „nevidí“. Nejsou schopni za daných podmínek učinit kvalifikované investiční rozhodnutí a zúčastnit se trhu. Také exportéři mají jen omezený přístup k informacím na internetu, a nemají si nabízenou cenu s čím porovnat. Často se jim pak může jevit cena za forfaiting vysoká.
Zatím však forfaiting vykazuje vůči modernizaci nezvyklou odolnost. Postup sjednocování společných pravidel trhu je pomalý. Mezinárodní forfaitingová asociace (IFA) zahájila proces přípravy jakýchsi společných pravidel již v roce 2000. Konzervativním přístupem členů se záměr změnil pouze na vypracování obecných směrnic pro sekundární obchody mezi členy asociace. Stále však nebylo dosaženo shody ani na těch. Za Českou republiku jsou členy asociace Československá obchodní banka a Česká spořitelna.
Malý trh.
Pokud se však má forfaiting rozvíjet, musí nutně dojít k jeho modernizaci a standardizaci. Již bylo sice vyvinuto a testováno i několik elektronických obchodních platforem, ale jejich prosazení do praxe je problematické. Přitom internet je v tomto ohledu prostě jen dalším krokem ve zdokonalování komunikačních systémů.
Na forfaitingovém trhu se také projevují tendence hlídat si vztahy s klientem. Ale popravdě řečeno, trh je velice malý, a všichni vlastně známe tytéž osoby. Když svou databázi otevřeme a podělíme se o kontakty prostřednictvím společné platformy, naše vztahy to neohrozí. Naopak, nejspíš to na trh přiláká více účastníků, a tím ho rozšíří.
Právníci se také přimlouvají za přijetí jednotných pravidel typu akreditivních UCP, u kterých již vešel v platnost před dvěma lety i dodatek Mezinárodní obchodní komory, takzvaný e-UCP.
Pokud má produkt přilákat nové investory, prioritou číslo jedna je odsouhlasení standartní praxe trhu. Absence byť jen základních pravidel je vážným nedostatkem. S požadavkem na stanovení pravidel všichni souhlasí, ale nemohou se dohodnout na jejich formě a obsahu. Klíčovou roli v přípravě a koordinaci vstupů do návrhu má IFA, avšak mělo by jít o společnou záležitost všech účastníků trhu, nikoli pouze takzvaných „velkých hráčů“.
Standardizace dokumentace.
Na druhém místě je diskuse o standardizaci dokumentace. Uvažuje se i o jakémsi nezávislém správci, pověřeném vyrovnáváním obchodů. O důvěryhodné profesionální instituci, která ověří a zpřístupní forfaitingová aktiva, a také výrazně sníží náklady (například na dvojí proces ověřování dokumentace na straně prodávajícího i kupujícího). Vyloučí se riziko ztráty nebo odcizení dokladů, omezí se rizko spojené s vyrovnáním, zvýší se likvidita a objem obchodů.
Zatřetí je třeba pracovat na zavedení nezávislé obchodní platformy. Ta by měla trh zefektivnit a zprůhlednit, zajistit pro každého účastníka trhu dokonalejší prostředek výměny informací a pomoci zvládnout zvýšené objemy obchodů. Budou se evidovat data o transakcích, pro účastníky platformy budou k dispozici strukturované informace. Centrální evidenční a distribuční systém zajistí transparentnost mezinárodního forfaitingového trhu, což umožní investorům pečlivě svou investici zvážit a exportérům udělat si přesnou představu o ceně.
Forfaiting má dobré vyhlídky, musí si však najít svou cestu k zákazníkům.
