Ministerstvo financí rozcupovalo Grégrův návrh, který přesto zvítězil
Jestliže před několika týdny po rozhodnutí o privatizaci české elektroenergetiky někteří lépe informovaní státní úředníci tvrdili, že prodej státních podílů v plynárenství bude více molochovský, málokdo jim věřil. Předpokládalo se, že ministr financí Pavel Mertlík prosadí něco ze své liberálnější varianty, ale ten se nakonec zachoval stejně odevzdaně jako v případě elektřiny. Týdeník EURO má informace, že Mertlíkův nekonfliktní postoj pramení z jeho stále slábnoucího postavení v kabinetu po uvalení nucené správy na IPB. Ještě před několika měsíci byl Mertlík oblíbencem mezinárodních finančních kruhů. Dvě prohry o privatizaci dvou klíčových sektorů (elektroenergetika a plynárenství) naznačily, že i jako místopředseda vlády rapidně ztrácí politický vliv. Vláda rozhodla, že stát prodá své podíly v plynárenství jako celek podle modifikovaného návrhu ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Nejdříve se Transgas přetransformuje na státní akciovou společnost. Stát nabídne 50 až 97 procent akcií této firmy a všechny akcie v osmi distribučních společnostech ve vlastnictví Fondu národního majetku. „Přesný postup při prodeji vláda stanoví později, podrobnosti projednáme s poradcem, prohlásil ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Poradenskou firmu má vláda vybrat do konce listopadu a do konce srpna příštího roku má od ní dostat vyhodnocení jednotlivých zájemců o privatizaci. Připomínky? Nikdo a nikdy. Ministerstvo financí 23. října, ještě před zasedáním vlády, vypracovalo k materiálu MPO neobvykle tvrdé stanovisko. Úředníci Mertlíkova resortu upozornili ministry na to, že návrh postupu privatizace plynárenských společností je materiálem MPO, který „nebyl připraven pod gescí místopředsedy vlády a ministra financí, jak znělo zadání vlády, a který se výrazně liší od materiálu, který MPO rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení . To znamená, že uvedený privatizační materiál byl odeslán do vlády, aniž byl řádně připomínkován. „MPO navrhuje způsob prodeje, který nebyl nikdy a nikým analyzován ani vybrán jako optimální. Obdobný způsob privatizace vybraný pro sektor elektroenergetiky již vyvolal proces odchodu některých dosavadních investorů z České republiky, stojí v materiálu ministerstva financí, který má týdeník EURO k dispozici. Tato skutečnost prý výrazně znehodnocuje soutěžní prostředí v České republice a bude mít zásadní a výrazný negativní vliv na dosažený finanční efekt z takto provedené privatizace. Problém s 50 procenty. Vláda sice rozhodla, že prodá 50 až více procent akcií Transgasu, ale dřívější politické zadání znělo v první etapě prodat – ze strategických důvodů – maximálně 49 procent akcií. Materiál ministerstva financí upozorňuje i na další problém. „Je potřeba vzít v úvahu, že akciová společnost Transgas zatím nebyla založena, a není tedy známa přesná výše základního jmění. Jak bude znít rozhodnutí o privatizaci v případě, že základní jmění bude liché? Bude se privatizovat 50 procent plus jedna akcie, nebo 50 procent minus jedna akcie? Vítěz bude popraven. Grégr dále nevyloučil, že se při prodeji distribuček bude postupovat podle jeho původního návrhu. Ten spočívá v tom, že se nejdříve prodá 34 procent akcií v jednotlivých společnostech a poté zbývajících zhruba třináct až šestnáct procent půjde do jednokriteriální soutěže, v níž rozhodne nejvyšší cenová nabídka. To by ale nemuselo znamenat, že firma, která se rozhodne zaplatit nejvíce, nakonec akcie získá. Grégr totiž navrhoval, aby investor, který již předtím získal Transgas, mohl dorovnat nabídku konkurenta, a tím získat další balík distribuček. Tento způsob určení konečného majitele distribučních společností označuje oponentura ministerstva financí za velmi nestandardní. „Po privatizaci budou v dis–tribučních podnicích v podstatě dva silní vlastníci – současný, který drží více než 40 procent akcií, a nový strategický investor (spoluvlastník Transgasu) s 34 procenty akcií. Uvedená soutěž bude pouze výzvou současnému investorovi, který jediný bude moci soutěžit o konečnou majoritu s novým strategickým investorem. Po vítězství bude totiž možné, aby akcie získal poražený (tedy jen nový strategický investor), dorovná–li vítězovu nabídku. Kromě toho, že se tímto dává investorům jasně na srozuměnou, jak jsou u nás vítáni, připomíná tento postup neblahé praktiky degenerovaných římských (pravděpodobně i jiných) vládců, kdy vítěz boje v aréně byl ostatně popraven také, stojí v materiálu. Státní tunel. Grégr dokonce navrhoval další krok, který Mertlíkův resort absolutně odmítl. „V návrhu usnesení uvedená možnost, že na toto dorovnání budou použity prostředky akciové společnosti Transgas, je dosud nejlepším návrhem na tunelování státních peněz v objemu zhruba sedmi miliard korun. K tomuto tunelování společnosti by mělo navíc dojít v době, kdy v ní bude mít ještě výrazný podíl stát, uvádí interní materiál ministerstva financí. Mertlíkův resort jako poslední vážný formální nedostatek Grégrova návrhu vidí problém povinného odkupu akcií. „Pokud osoby jednající ve shodě, tedy nový strategický investor a akciová společnost Transgas, získají majoritu v distribučních společnostech, musí nabídnout odkup akcií. Do srpna 2001 je ještě daleko, a proto snad existuje šance, že vláda nebude dále postupovat při privatizaci na základě podobných nekoordinovaných, nepromyšlených a nepřipomínkovaných návrhů. (Komentář k plynárenství na straně 11.)
