Obnovit důvěru konzumentů českých lihovin bude ještě trvat a stát další peníze, říká šéf firmy Granette & Starorežná Distilleries
Likérky sčítají ztráty, které jim způsobil skandál se životu nebezpečným metanolem z nelegálního trhu s lihovinami.
Rány se ale zdaleka ještě nezacelily. Negativní dopady na své tržby budou výrobci pociťovat ještě dlouho. Na rozsáhlost černého trhu stát přitom upozorňovali již řadu let. Nic se ale nedělo a k činnosti policii a další úřady vybudily až desítky obětí metanolu. „Nechtěl bych přímo ukazovat na původce, ale skandál s metanolem způsobila i dlouhodobá nečinnost státních orgánů,“ zdůrazňuje ředitel likérky Granette & Starorežná Distilleries (GSD) Pavel Kadlec.
* Mohl byste vyčíslit konečný účet za metanolovou aféru?
Ještě je brzy účtovat. Zřejmě nikdo z výrobců lihovin vám ještě finální účet nedá. V současnosti jsou naše prodeje na 60 procentech běžného stavu a uvidíme, jak se budou vyvíjet. Během prohibice naše firma přicházela o zhruba pět milionů tržeb denně. Pokud tedy zhruba 14 dní trvalo, než se alkohol dostal na trh, dosáhly přímé ztráty na tržbách 70 milionů korun. K nim musíme ještě přičíst náklady spojené s překolkováním produktů a jejich rodnými listy. Poslední a v tuto chvíli jednoduše vyčíslitelnou ztrátou jsou výdaje za staré kolky, které jsme vraceli celnímu úřadu.
* Kolik jste zbytečně za staré kolky zaplatili?
Asi jeden milion korun. Další ztráty, jež budeme sčítat možná i několik dalších let, plynou z výrazné neochoty konzumentů kupovat lihoviny a ze ztráty důvěry exportních zákazníků. Tyto bariéry se snažíme v rámci Unie výrobců a dovozců lihovin ČR odbourat. Spouštíme komunikační aktivity, které by měly obnovit důvěru ve značky.
* Co by to mělo být?
Například budeme do obchodních řetězců umísťovat leták s textem, který zákazníky ujišťuje o stoprocentní bezpečnosti nabízeného alkoholu. Další kroky zaměříme na naše exportní klienty, kteří intenzivně vnímají, že byly zakázány, a tím i poškozeny renomované české značky. Obnovit důvěru bude trvat dlouho a bude to výrobce stát další peníze. Abych nyní sečetl všechny náklady, je ale příliš brzy.
* GSD z exportu získává zhruba desetinu tržeb. Jaké propady jste utrpěli na tomto poli?
Pro všechny české výrobce je export výrazně ziskovější než prodeje na domácím trhu. Většina vývozu společnosti GSD míří na Slovensko. Potom do zemí, kde se prodává absint. Ten český je totiž společně s francouzským ve světě vyhlášen. Vyvážíme ho do Austrálie, Chile, Mexika, Ruska a mnoha dalších zemí. Poté, co slovenská vláda obnovila dovoz z ČR, se již prodeje postupně narovnávají. Museli jsme ale lahve opatřit pseudokolky, což opět přineslo další náklady. Ale nechuť a obava konzumentů zůstává, a to platí i u vzdálenějších teritorií.
* Je stát ochoten vrátit vám peníze za staré kolky, které vám nyní nejsou k ničemu?
Nemáme žádné přímé vyjádření vyjma několika příslibů politiků v médiích, že kompenzaci zvažují.
* Unie řadu let státní orgány upozorňuje, že nelegální trh s alkoholem bují. Kdo je podle vás viníkem celé této situace?
Je třeba říci, že nelegální trh nikdy nebude vymýcen a bohužel funguje v každé zemi. Otázkou ale je, jak je v daném regionu veliký. Naše společnost nejednou koupila produkty, které evidentně nesplňovaly legislativní normy. Dávali jsme je státním orgánům. Vždy nám bylo řečeno, že tyto výrobky a jejich výrobci jsou v pořádku. Metanolová aféra je důsledkem černého trhu, jehož velikost dosahovala asi dvaceti procent. Očekáváme, že nezůstane jen u zatýkání jejích viníků, ale že se zčásti vyčistí nelegální trh vůbec. Jako odborníci v branži chceme se státem komunikovat a doporučovat mu, co by měl udělat, aby se černý trh minimalizoval. Skandál s metanolem způsobila i dlouhodobá nečinnost státních orgánů.
* V momentě, kdy začali umírat lidé a vypukla panika, policisté a celníci věděli, kam mají jít, a začali podezřelé rychle zatýkat. Není to podle vás zvláštní, když předtím o existenci černého trhu nechtěl nikdo nic ani slyšet?
Stát zareagoval skutečně rychle. To ale neznamená, že závadný alkohol není stále mezi námi. Lidé bohužel stále umírají, pořád pijí lihoviny, které nemají kolky, jsou v kanystrech nebo vykazují jiné znaky charakteristické pro nelegální alkohol. Vidím hlavní problém: institucí, které se tomu snaží zabránit, je hodně a každá z nich má jen určité pravomoci. Problémy si přehazovaly a nikdo je pořádně neřešil. Je potřeba, aby například na kontroly lihovin a dalších produktů, z nichž se platí daně, byl zřízen jeden jediný nadřazený orgán, který by nesrovnalosti vyšetřoval. Pokud tu vedle sebe funguje policie, celní správa, SZPI, hygiena a další, vzniká chaos.
* Tento návrh jste vznesli již před časem, ale nejsem si jistá, jestli nezanikl.
Je pravda, že některé naše návrhy trochu upadají a není na ně brán zřetel. Jde třeba o zákaz prodeje šestilitrových kanystrů, v nichž vidíme obrovské riziko pro distribuci nelegálních lihovin. Pokud budou zapracovány všechny naše připomínky, měly by být podmínky pro nelegální trh zásadně ztíženy. Jednou z připomínek bylo, aby vznikl superorgán, který by vše kontroloval a který by měl možnost přijímat další opatření.
* Myslíte si, že se podařilo useknout špičky nelegálního byznysu, bez ohledu na to, zda do lihovin přidávaly metanol, či nikoli?
Myslím si, že byli nalezeni distributoři jak lihovin, tak i metanolu. Je otázka, jestli byli nalezeni organizátoři ve špičce.
* Mohou nové kolky, stejné jako ty staré jen s červeným nápisem, zabránit nelegálnímu trhu?
Vláda musela přijmout nějaké opatření. Nové kolky jsou berličkou, ale situaci neřeší. Vláda navrhla rodný list, ale my jsme ho měli již předtím. Dohledatelnost tu funguje léta. Nicméně nelegálním výrobcům to zkomplikuje život, protože nebudou schopni původ lihovin doložit.
* Proč se neprosadil prodej kolků oproti spotřební dani?
Uvedená opatření kabinet zavedl, aby velmi rychle umožnil opětovný prodej lihovin a sám sobě výběr spotřební daně. Pokud by prohibice trvala několik měsíců, utrpěl by státní rozpočet obrovský výpadek. Jenom my odvádíme na spotřební dani měsíčně 100 milionů korun, a to máme zhruba desetinu trhu. Prodej kolků za cenu spotřební daně ale vláda může navrhnout. Je potřeba připravit legislativní změny, aby nový systém prosadila a výrobci se na něj mohli připravit. Změny budou platné od 1. dubna příštího roku. Unie výrobců lihovin neprosazuje, aby se spotřební daň platila při příjmu kontrolní pásky, jako je tomu u tabákových výrobků. Byla by to obrovská zátěž pro cash flow výrobců. Proto navrhujeme alternativy. Je to ale jedno z možných řešení, které by významně ztížilo trh s černým alkoholem. Na druhé straně může vést ke zdražení lihovin.
* Uvažujete o tom, že byste podali žalobu na stát, který vlastně nepřímo celou aféru zavinil?
V tuto chvíli to není na pořadu dne.
* Proč ne? Stát přece neochránil váš byznys.
Naší prioritou nyní je, abychom obnovili důvěru a abychom připravili legislativní změny, aby byl černý trh potlačen. Uvidíme, co bude dál.
* Spotřeba alkoholu v Česku klesá řadu let i bez této aféry. To lidé přestávají pít?
Na hlavu se spotřebuje v čistém lihu 9,8 litru, přičemž z lihovin je to 2,8, z vína 2,2 a z piva 4,8 litru. Spotřeba dlouhodobě klesá vlivem změny životního stylu, lidé víc pracují, víc jezdí auty, jinak se chovají a už nepijí tolik jako v minulosti, kdy přišli z práce a sedli si do své hospody, kde vypili deset piv a možná i nějaké panáky.
* Vaše likérka ale roste, přestože celková spotřeba lihovin klesá. Čím to je?
Před dvěma lety jsme koupili Starorežnou Prostějov, čímž jsme posílili naše postavení na trhu. Dále lihoviny přizpůsobujeme životnímu stylu zákazníků. Zavádíme nízkoalkoholické produkty typu Squash, přinášíme nové příchutě a vytváříme nové kategorie lihovin. Růst je otázkou investic do značek a jejich odlišení od konkurence.
* Říkáte, že momentálně se vaše prodeje dostaly zatím jen na 60 procent stavu před prohibicí. Jaký tedy očekáváte výsledek za celý rok?
Zdrojem informací o propadu tržeb jsou primárně obchodní řetězce a velkoobchody, s nimiž pravidelně komunikujeme. Přímé prodeje nevidíme, protože lihoviny vozíme do centrálních skladů, odkud se dále distribuují. Očekáváme ale, že by měly časem stoupat. Kde se zastaví, zatím nevíme. Podnikáme proto kroky, abychom se s obratem dostali aspoň na úroveň loňského roku. Pravděpodobně dojde k významnému utlumení nelegálního trhu, což může na druhé straně pomoci renomovaným značkám.
* To je jen předpoklad, nebo se už ukazuje, že lidé raději sahají po osvědčeném zboží?
Je to můj osobní předpoklad, že se lidé poučí minimálně v začátku. Desítky mrtvých by měly být dostatečnou hrozbou pro ty, kteří si chtějí dát panáka.
* Od té doby, co se ústecká likérka spojila s prostějovskou, prochází firma restrukturalizací. Uzavřela výrobu v Krásném Březně, propustila zaměstnance, snižuje náklady. Už vidíte efekty těchto kroků?
Chtěli jsme posílit pozici na tuzemském trhu, a proto jsme připravovali strategie, jak toho dosáhnout. Jednou z variant bylo postavit novou fabriku na pozemcích, které máme u Ústí, a investovat do marketingu nebo koupit nějakého našeho konkurenta či jeho značky. Nakonec jsme se rozhodli koupit firmu, která byla etablovaná na moravském trhu. Tímto sloučením vzrostly naše tržby na dvojnásobek a dnes prodáváme přes sto tisíc hektolitrů lihovin. Viděli jsme také synergické efekty ve snížení nákladů v oblasti výroby, distribuce, skladování a obchodu.
* Kolik jste do změn investovali?
Jsou to desítky milionů korun do přesunu výroby a do nových technologií. Další investice plánujeme do supermoderní stáčecí linky. Podobná v Česku zatím není.
* Je vůbec možné všechny vaše varianty produktu, jichž máte celou řadu, do obchodních řetězců prosadit?
Proto je třeba posílit vyjednávací pozici. Díky větší nabídce můžete prosazovat i vlastní zájmy. Ale ne všude se celá škála dostane. Do diskontu dáme jednu dvě příchutě, do supermarketu čtyři, hypermarket je už o širší nabídce. Tam jsme schopni prosadit variant třeba osm.
* Jak tvrdá jsou vyjednávání s řetězci?
Pokud jsou v rámci zákonných norem, musí se s nimi každý dodavatel popasovat. Vždycky se snažíme s našimi partnery domluvit. Také se nám už několikrát stalo, že jsme nenašli společnou cestu a spolupráci jsme museli ukončit. To ale není ani v našem zájmu, ani v zájmu odběratele. Požadavky jsou velmi tvrdé, platí se téměř za vše. Že v tom obchodě chcete prodávat, že zboží chcete mít v letáku, že ho chcete mít v určité výši regálu. Ale vždy je nutné, aby si výrobky na sebe vydělaly. Pokud ovšem chcete prodávat a budovat značku, musíte zboží v obchodních řetězcích mít.
* Nejsou ale některé výrobky tak oblíbené, že si například supermarkety nemohou dovolit je nemít?
Neřekl bych, že je prodejcům úplně jedno, zda naše vlajkové lodě v sortimentu mají, či nikoli. Jsou typy produktů, které do supermarketu zákazníka přitáhnou. Když na ně uděláte akci, víte, že zákazník přijde a nakoupí i další zboží. Ale přesto jsou případy, kdy se obchodník obejde i bez významných značek a dokáže bez nich žít.
* Chcete se jako firma více prosadit v zahraničí?
Ano, koukáme se i za hranice České republiky. Nyní jednáme s několika partnery o možnosti expanze. V úvahu přichází koupě nějaké společnosti, spolupráce či expanze na určitá teritoria. Jde o trhy nám blízké. Zatím export nemáme ve výši, v jaké bychom si ho představovali. Vidíme potenciál například v Polsku či Německu.
* V jakém sortimentu?
Pro každou zemi jsou to přesně definované produkty. V Polsku chceme prorazit s některou z našich vodek a s emulzními likéry. Poláci rádi pijí vaječné likéry.
V Německu se pije hodně winebrandu, to jsou vinné nápoje. Tam by se hodila Stará myslivecká. Také je možné do Německa expandovat s ochucenými vodkami Squash. Na každou zemi zpracováváme individuální strategii.
V České republice bychom chtěli zdvojnásobit prodej na dvě stě tisíc hektolitrů ročně.
Už máme vytipovány určité segmenty, kde bychom chtěli posílit. Pokračovat chceme s budováním významných značek a produktových řad. Když jsme se sloučili s Prostějovem, prodávali jsme na 350 druhů lihovin, což bylo neudržitelné. Proto jsme první rok nevěnovali jenom integraci výrobních závodů, ale i portfolia. Dnes máme šest významných produktových řad, které chceme posilovat.
Desítky mrtvých by měly být dostatečnou hrozbou pro ty, kteří si chtějí dát panáka Kadlec (41) • Vystudoval Střední zemědělskou školu v Děčíně, vzdělání pak doplňoval na mnoha manažersky zaměřených seminářích. • Od roku 1994 pracuje ve společnosti Drinsk Union, v ústecké likérce, jíž je věrný dosud, třebaže mezitím změnila majitele. • Začínal jako key account manager, až se v roce 2005 vypracoval do jejího čela. • Firmu Granette & Starorežná Distilleries, jež vznikla sloučením ústecké likérky s prostějovskou, řídí dosud. • Ve volném čase se věnuje sportu, cestování a rodině. Příběh firmy Staletá tradice Společnost Granette & Starorežná Distilleries vznikla fúzí dvou tradičních likérek 1. ledna roku 2011. Přestože je tedy její historie jen velmi krátká, prostějovská část se může chlubit dlouhou tradicí, která sahá až do 16. století. Roku 1518 udělil pán Vilém z Pernštejna právo „vyráběti slad, vařiti pivo a páliti kořalku“ domu U Zeleného stromu nacházejícímu se na náměstí Prostějova. Likérka, jejíž vlajkovou lodí je Hanácká vodka či Starorežná, zdárně překonala třicetiletou válku, kdy bylo téměř celé město přeměněno v sutiny, nevraživost rakouskouherské monarchie, kontrolu gestapem za druhé světové války i znárodnění do národního podniku Hanácké lihovary a drožďárny. Privatizována byla takřka okamžitě po revoluci, a to přímým prodejem komanditní společnosti Starorežná Prostějov, která pokračovala ve staleté tradici výroby lihovin. Její ústecká sestra známá dříve pod jménem KB likér má historii sice kratší, ale rovněž pohnutou. Datuje se k září 1847, kdy začínají pánové Ludwig Bramsch a Louis Eckelmann na území tehdejšího Března s novou výrobou pekařských kvasinek. Společnost s názvem Bramsch a Eckelmann – výroba lihu, lisovaných kvasnic a likérů byla zapsána v Krásném Březně 15. března roku 1848 a stala se tak první společností na území Čech vyrábějící pekařské droždí. Ve dvacátých letech minulého století se společnost dočkala velkého rozmachu, začíná obhospodařovat i Velkobřezenský pivovar, lihovar v Mostě, Továrnu na líh, droždí a likéry ve Vídni a další. Příznivý vývoj vzal zasvé po znárodnění v lednu 1946. Podnik vyrábějící proslulou Starou mysliveckou se stal pouze výrobní jednotkou začleněnou do národního podniku Severočeské konzervárny a drožďárny.
V roce 1991 byla likérka vyčleněna do podniku KB likér Ústí nad Labem a o sedm let později se stává jedním z výrobních závodů akciové společnosti Drinks Union. V roce 2008 jej tehdejší akcionáři firmy Drinks Union, jejíž hlavní součástí byly pivovary Krásné a Velké Březno, Louny a Kutná Hora, prodali za tehdy medializované dvě miliardy korun koncernu Heineken. Likérku tehdy již přejmenovanou na Granette ale ještě před prodejem koupil jeden z původních akcionářů – podnikatel Milan Hagan. Před dvěma lety pak její vliv posílil sloučením s prostějovskou Starorežnou. l Nové kolky jsou berličkou, ale situaci neřeší
O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz
