Žaloba mnohdy slouží jako nástroj šikany. Zákon ale neřeší způsobenou újmu
Stále častěji se stává, že účastníci obchodních vztahů neplní dobrovolně smluvní závazky či zákonné povinnosti, pokud nejsou odpovídajícím způsobem zajištěny a sankcionovány. Není rozhodující, zda je tomu tak z důvodů ekonomických (ať již oprávněně či účelově nazývaných jako nějaká forma „krize“), či prostě proto, že je to pro dlužníka z nějakého jiného důvodu výhodnější. Samozřejmě je pak namístě, aby se věřitel domáhal plnění žalobou se všemi negativními důsledky, které z toho pro dlužníka vyplývají, například povinnosti platit úrok z prodlení či smluvní pokutu, případně strpět jiné sankce podle smlouvy či zákona.
Žaloba může mít současně pro žalovaného i jiné důsledky, jež sice nejsou tak zřejmé, mohou ale žalovanému přinášet určitou sekundární zátěž a také újmu. Pokud za žalovaného dosadíme významnou domácí, veřejně obchodovanou a regulovanou obchodní společnost a za žalovanou částku sumu převyšující miliardu korun českých, pak takovou žalobu nemůže seriózní subjekt zcela ignorovat, a to ani když považuje uplatňovaný nárok za neoprávněný a žalobu za nedůvodnou.
Na straně žalované společnosti vyvstane kromě nutnosti obrany i několik dalších problémů, které bude muset řešit. Společnost tak například bude muset nechat posoudit žalobu svými auditory, kteří dále budou vyžadovat stanovisko právníků, a zpravidla bude muset žalobu uvést v příloze ke zveřejňované účetní závěrce. Z hlediska hospodářských výsledků mohou nastat ještě vážnější dopady v případě, že žalovaná společnost bude v návaznosti na stanovisko auditora vytvářet účetní rezervu, která negativně ovlivní její finanční výsledky v daném období. Obdobně může společnost mít i povinnost oznámit tuto skutečnost trhům a regulátorovi a v neposlední řadě též smluvní povinnosti vůči financujícím bankám a dalším partnerům. To vše může – kromě reputačního rizika – mít další negativní dopad na její hospodaření.
Skrytý účel žaloby
Co když ale žaloba nesleduje pravý účel tohoto úkonu – tedy splnění konkrétní smluvní či zákonné povinnosti žalované společnosti – nýbrž slouží žalobci jako nástroj k dosažení jiného prospěchu od žalovaného nebo jiného cíle ve vztahu k němu? V praxi se přitom s takovými (šikanózními) žalobami setkáváme stále častěji a jejich primárním cílem je žalovaného minimálně krátkodobě motivovat k jednání, ke kterému by jinak nebyl ochoten, a to bez ohledu na konečný výsledek sporu. Situace na počátku nemusí být natolik jasná, aby bylo možné jednoznačně takový charakter žaloby konstatovat, a žalovanému tedy kromě obrany nezbude, než také přijmout uvedená opatření. Ta bývají často nejen časově a personálně náročná, ale také nákladná s tím, že následně přisouzená náhrada nákladů řízení takové druhotné náklady zpravidla nepokryje a nezohlední ani případnou újmu na straně žalované společnosti.
Žalovaný se sice může vzniklé újmy následně domáhat v případě, že ji lze kvalifikovat jako škodu v důsledku zneužití práva žalobcem, v praxi ale tento postup kromě nákladů a časového hlediska nemusí vést k úspěchu. Tyto snahy o reparaci může navíc komplikovat zahraniční původ žalobce, což nebývá s ohledem na jeho složitější postižitelnost u šikanózních žalob neobvyklé.
Zákon v některých případech na podobné situace pamatuje a uplatnění neoprávněných nároků sankcionuje. Jedná se například o povinnost navrhovatele k náhradě škody při neúspěšném insolvenčním návrhu nebo o uhrazovací povinnost věřitele za neoprávněně uplatněnou pohledávku v insolvenčním řízení. V popisovaných případech však žádná zvláštní odpovědnost či povinnost (s výjimkou obecné odpovědnosti za škodu) ze zákona není.
Zneužívání musí vyjít draho
Platná právní úprava také kromě obecné poplatkové povinnosti (která u žalob na zmíněné částky nebude pro žalobce odrazujícím faktorem) sice poskytuje ve vztahu k zahraničnímu žalobci možnost navrhovat, aby soud uložil žalobci za splnění příslušných podmínek povinnost složit zálohu na náklady řízení. Tento zřídka využívaný institut však řeší opět jen náklady řízení, a nikoliv újmu žalované společnosti v důsledku zmíněných sekundárních dopadů žaloby.
Podle našeho názoru by stálo za to nejen upravit zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou šikanózními žalobami, ale takovým žalobám i předcházet, například přísnější úpravou poplatkové povinnosti, záloh na náklady řízení (jako např. v nedávné době na Slovensku) a případně dalšími opatřeními tak, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto prostředku nápravy, ale jen k jeho slušnému a poctivému užívání tam, kde je to po právu.
