MARTIN PECINA, PŘEDSEDA ÚŘADU NA OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE: Pohled na hospodářskou soutěž se po novelách zákona a díky novému šéfovi antimonopolního úřadu výrazně mění. „Nekompromisně chceme zasahovat především vůči tvrdým kartelům.
„Uvítali bychom, kdyby stát poskytoval co nejméně podpor a dotací,“ říká Martin Pecina.
MARTIN PECINA, PŘEDSEDA ÚŘADU NA OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE: Pohled na hospodářskou soutěž se po novelách zákona a díky novému šéfovi antimonopolního úřadu výrazně mění. „Nekompromisně chceme zasahovat především vůči tvrdým kartelům. V dalších případech budeme působit spíše preventivně nebo domluvou,“ říká nedávno jmenovaný předseda Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina. * Parlament před časem přijal další novelu zákona na ochranu hospodářské soutěže. Změnila nějakým zásadnějším způsobem přístup vašeho úřadu k této problematice? Poslední novela zákona o hospodářské soutěži přinesla pouze některé technické změny (plné znění novely najdete v příloze Legislativa, pozn. redakce). Za daleko podstatnější ovšem považuji novelu, která přinesla možnost ukončovat správní řízení nejenom sankcemi. Pokud to bude jenom trochu možné, poskytneme hříšníkovi možnost nápravy před tím, než přikročíme k penalizaci. * Můžete to upřesnit? Pokud se týká zneužívání dominantního postavení na trhu a fúze, tak tam se na to díváme jinak než v dobách za mého předchůdce. Není to už o spočítání tržního podílu subjektů podle nějakých elementárních čísel, ale díváme se na to, co subjekt svým chováním na trhu způsobil nebo může způsobit. Například nepovolení fúze v oblasti minerálních vod v roce 2001 mělo opodstatnění. Od té doby se ale situace změnila a oslabování jednoho hráče, kupříkladu firmy Martini, by dnes v éře supermarketů a dovozů z okolních zemí bylo diskutabilní. Musíme se více ptát, co způsobíme, když fúzi povolíme, a jaké důsledky by naopak mělo její zakázání. Chceme tedy působit spíše liberálněji, s vědomím toho, že trh je schopen tyto situace řešit, než postupovat striktně podle nějakých vzorců. * Budete hodnější i na dominantní firmy?
Pokud se týká zneužívání dominantního postavení, tam se budeme zaměřovat především na síťová odvětví. Kde je přirozená dominance, tam se odběratel nedokáže bránit, protože si nemůže z objektivních důvodů vybrat jiného dodavatele. Kde však existuje přirozená konkurence či substituce za určitý produkt, tam rovněž budeme postupovat velmi liberálně. Každé nekalé působení dominantního subjektu ovlivňuje zvýšení zisků, což se odrazí na atraktivnosti a přilákání konkurentů na trh. Ve chvíli, kdy začneme dominanta regulovat, přestane být tento segment trhu zajímavý pro nové hráče. A také dominant se přestane chovat efektivně. Tím by vznikl jenom jakýsi pseudosocialismus.
* Co pro fungování antimonopolního úřadu znamenal vstup do Unie?
Po vstupu ubyla jedna důležitá kompetence v oblasti hospodářské soutěže, a tou je posuzování státní pomoci. Jsme pouze poradním místem, a posuzování konkrétních případů má přímo Evropská komise. Jinak se pochopitelně prohloubila spolupráce mezi antimonopolními úřady členských států. Osobně se chci ale zasadit také o co nejužší spolupráci mezi obdobnými úřady i v rámci OECD. Nedávno jsem například navštívil šéfa ruského antimonopolního úřadu, s nímž jsem domluvil aktualizaci již starší smlouvy s Ruskou federací. Začali jsme posuzovat zneužívání dominantního postavení a obecně porušování pravidel hospodářské soutěže podle příslušného článku Smlouvy o Evropských společenstvích. To znamená, že případy kartelových dohod či zneužití dominantního postavení je možné posuzovat nejenom podle českého práva, ale pokud mají tyto případy mezinárodní dimenzi, tak i podle práva Unie.
* Velkou výzvou v oblasti antimonopolní politiky budou zřejmě globalizační procesy. Existují problémy společné i dalším státům?
Potýkáme se s několika problémy, které jsou podobné v ostatních státech Evropské unie. První je problematika síťových odvětví, kde jsme zahájili správní řízení z plynárenskou firmou RWE Transgas. Druhý okruh je problematika tržní síly supermarketů. To přímo souvisí s tím, o čem jste hovořil, to znamená s globalizací, kdy nám na jednom z článků celého řetězce vznikají extrémně silné subjekty. Přestože mezi nimi nedochází evidentně ke kartelovým dohodám, přestože žádný z těchto subjektů nemá dominantní postavení, je jejich síla vůči ostatním článkům celého řetězce taková, že to může způsobit problémy na trhu. Určitě je to jedno z témat, na něž se budeme muset celoevropsky zaměřit.
* Podnikatelé si často stěžují na různé dotační programy, s tím, že svým způsobem rovněž narušují konkurenční prostředí, protože se dostane jenom na někoho.
Určitě bychom byli z pohledu antimonopolního úřadu rádi, kdyby oněch státních podpor a dotací bylo co nejméně. Realita v Evropské unii je ale bohužel taková, že dotací a zásahů do tržního prostředí spíše přibývá, než aby jich ubývalo. To se týká zemědělství, obnovitelných zdrojů energie a mnoha dalších odvětví, kde trh nefunguje prostě proto, že zásahy státu jsou příliš velké. Máme ale v této oblasti pouze poradní funkci, a záleží vždycky na rozhodnutí úřadu, který dotační titul zajišťuje, zda se naším doporučením řídí či nikoli. Můžeme pouze kontrolovat, zda podpora byla vydána v souladu s pravidly, jaká pro její přidělení byla nastavena. Je smutnou skutečností, že především ekologičtí aktivisté prosazují další a další zásahy do tržního prostředí, a že stále vznikají nové programy v oblasti ochrany životního prostředí.
* Zmínil jste se o dotacích. Nejsou ovšem klasickou ukázkou porušování konkurenčního prostředí i investiční pobídky? Je to tak. Proti tomu, jakým způsobem si tuto oblast Česko vyjednalo, nemáme připomínky. Budeme ale sledovat, aby nedocházelo k investičním pobídkám v případech, kdy by mohlo dojít k narušování tržních podmínek. Elementární příklad je, pokud chce někdo vybudovat automobilku, která bude devadesát procent produkce vyvážet. To je pro Česko nepochybně přínosem, neboť porostou další investice a vložené peníze do takovéto investiční pobídky se vrátí. Opakem je, pokud by přišel výrobce produktu, který se zde již vyrábí, a nová společnost by si zde postavila fabriku se státní dotací. Tak by mohlo dojít k porušení rovných podmínek na trhu, protože konkurence by výhodu státní dotace neměla. Určitě bychom nedoporučili takovou investiční pobídku, která by měla negativní důsledky na trh. Za dobu dvou a půl měsíců mého úřadování jsme již dvě investiční pobídky nedoporučili. * Můžete být konkrétní, které to byly?
Bohužel, nemohu. Máme totiž pouze poradní funkci, ne meritorní.
* Je možné, aby se vůbec dostal do hledáčku vašeho úřadu i malý či střední podnikatel?
To by musela být nějaká opravdu brutální záležitost. Může se to stát ve dvou případech. Za prvé je to problematika veřejných zakázek, pokud se o nějakou uchází. Druhý případ je ovšem horší, a týká se kartelových dohod. Tam bychom bez diskuzí zasáhli, protože se jedná o jasně protizákonné jednání. Malí a střední podnikatelé by si měli uvědomit, že rozdělování trhu nebo dojednávání tvrdých cenových dohod patří mezi protizákonné aktivity bez ohledu na velikost trhu. Většina agendy našeho úřadu se jich ale netýká.
* Je případem kartelu například systém franchisových hospod, které pivovar vybaví, a pak tam chce točit pouze své pivo?
To je klasický příklad vertikálního kartelu, jehož součástí jsou i ona pohostinství. Na vině je ovšem onen pivovar, a ten bychom postihovali. Právě v oblasti vertikálních kartelů spočívá gró práce našeho úřadu. Kartel není například ČEZ, ačkoli zajišťuje výrobu i distribuci elektrické energie. Tam se počítá s tím, že jednotlivé dceřiné společnosti jsou v závislém postavení, a že budou provádět určitou cenovou politiku nařízenou centrem. Proto se zde zkoumá celý tržní podíl, a ne jednotlivé součásti firmy. Něco jiného je ovšem propojení, při němž jeden článek řetězce nařizuje dalším, co a za jakou konkrétní cenu musí prodávat. Přitom je to jednání, o němž mnozí podnikatelé ani netuší, že je zakázané. Podobné případy ale nejsou na nějaký drastický postih.
* Kdy budete opravdu nekompromisní? Případ na drastické pokuty je, když se sejde pět podnikatelů u stolu, rozporcují si trh na jednotlivé části, a navíc se dohodnou, že budou výrobek prodávat všude za stejnou cenu. Tak to je klasický tvrdý kartel na rozdělení trhu a cenová dohoda, tedy záležitost, která je v mnoha zemích kriminalizovaná. U nás to sice kriminální jednání není, ale je to na velmi vysokou pokutu. Bohužel prokázat kartelové dohody, pokud se firmy samy nepřiznají, je velmi obtížné. Taková dohoda většinou neexistuje na papíře, je to vždycky rukoudáním. Podezření tak vzniká spíše formou nepřímých důkazů, například podle chování subjektů na trhu. V případě kartelových dohod se tak bohužel dostávají antimonopolní úřady i soudy do stavu důkazní nouze, což ale není jenom náš specifický problém, ale je to tak na celém světě. Ing. MARTIN PECINA, MBA**
Narodil se v roce 1968. V letech 1986 až 1991 absolvoval strojní fakultu Vysoké školy báňské. Před třemi lety ukončil studium v Masarykově ústavu vyšších studií Sheffield Business School. V letech 1992 až 1996 působil jako obchodní ředitel firmy Proxima. Poté (až do nástupu do funkce náměstka ministra obchodu a průmyslu) pracoval v Hutním projektu Frýdek-Místek, z toho od roku 1999 jako generální ředitel. Druhého září letošního roku byl jmenován předsedou Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.