Vyšetřování případu završilo pětiletku
Příliš pomalu spěje k rozuzlení bizarní případ Stavomontáží Olomouc. Místní státní zastupitelství loni žalovalo dva z bývalých členů představenstva firmy. „Podali jsme ke Krajskému soudu Ostrava dvě obžaloby a nyní se čeká na to, až předseda senátu vypíše hlavní líčení, řekl týdeníku EURO státní zástupce Lev Novák. Jenže spis už leží téměř rok u soudu, aniž by se s ním něco dělo. Tunelování Stavomontáží by bylo tuctovým případem. Jenže kauzou se táhne jako červená nit podivná nerozhodnost státu, který navzdory několika varováním ze strany poškozených nedokázal transakci zabránit, a dokonce na ni věnoval prostředky v rámci státní zakázky. V dozorčí radě podezřelé firmy přitom seděl někdejší ministr spravedlnosti Jiří Novák. Policejní vyšetřování kauzy trvalo čtyři roky, a společně s ročním čekáním na soud tak letos na podzim završilo pětiletku.
Padesát milionů.
Stavomontáže Olomouc, někdejší velká stavební firma s 800 pracovníky, skončila před necelými pěti lety v likvidaci. Bez jakýchkoli prostředků, o nichž policie tvrdí, že je šéfové přelili do spřízněných firem. Vyšetřovatel původně obvinil z poškozování věřitele a ze zneužívání informací v obchodním styku čtveřici přerovských podnikatelů Tomáše Pospíšila, Romana Rudolfa, Ladislava Hanáka a Ivo Poltoráka. U posledních dvou bylo později stíhání zastaveno. Pospíšil a Rudolf ale k soudu půjdou s tím, že poškodili Stavomontáže nej-méně o 50 milionů korun. Policie dospěla k názoru, že úvěry v celkové výši 56 milionů, které jim koncem roku 1995 na provoz podniku půjčily Komerční banka a Union banka, použili na nákup akcií dalších společností, které tím ovládli. Část zakoupených akcií údajně prodali za zlomek jejich nákupní ceny. Těmito obchody podnikatelé ovládli mimo jiné Stavcent Jindřichův Hradec a Pozemní stavby Přerov. Podle policejních zdrojů majetek ze všech jimi ovládaných podniků poté postupně převedli na další společnosti, v nichž působili. Kam? „Mě se na nic neptejte, už si na to nepamatuji, řekl minulý týden týdeníku EURO bývalý výkonný ředitel Stavomontáží Ladislav Hanák. „Na mě žaloba podána není, je to na členech představenstva. To jsou již zmínění Pospíšil s Rudolfem. Ty se ale nepodařilo zastihnout. Soud každopádně nebude věřitelským happy endem. Stavomontáže šly začátkem roku 1998 do konkursu a zanechaly po sobě dluhy za 150 milionů korun a jen zlomek aktiv. „Majetek má zhruba desetinovou hodnotu, řekl konkursní správce společnosti Miroslav Müller. Vedle bankovních ústavů patří mezi poškozené rovněž řada firem, které se také podílely jako subdodavatelé na zakázkách Stavomontáží. Jde například o společnosti Luminex, Lukor a Tracon, které se v letech 1996 a 1997 účastnily rekonstrukce českého velvyslanectví v Londýně. Tu měly jako generální investor na starosti právě Stavomontáže Olomouc. „Od lis-topadu 1996 do března 1997 jsme jim dodali zboží v hodnotě vyšší než dva miliony korun, ale dostali jsme pouhý milion, říká jednatel firmy Luminex Miroslav Patočka, jehož společnost dodala na londýnskou ambasádu osvětlení.
Liknavý stát.
S ministerstvem zahraničí souvisí první pikanterie případu. Úřad si objednal u Stavomontáží rekonstrukci londýnského velvyslanectví v době, kdy už jejich majitelé – jak říkáĘpolicie – přelévali peníze do spřízněných firem. „Stavomontáže Olomouc tehdy měly jako jedna z mála českých stavebních firem zkušenosti s výstavbou v zahraničí, a proto vyhrály veřejnou obchodní soutěž na stavební akci velvyslance v Londýně, uvádí se v tiskovém prohlášení bez podpisu, které týdeníku EURO zaslalo ministerstvo zahraničí. Jenže státní peníze, vyplacené Stavomontážím z velké části jako úhrada za práci menších subdodavatelů, se kdesi ztratily. Subdodavatelům dorazily pouhé zlomky slíbených částek a prostředky se později při likvidaci nenašly ani na účtech generálního investora. Smutná je na případu skutečnost, že se majitelé Luminexu, Lukoru a Traconu snažili v průběhu stavebních prací přesvědčit pracovníky investičního odboru ministerstva zahraničních věcí, aby Stavomontážím nezaplatili faktury, protože firma je v platební neschopnosti, a úhradu převedli přímo jim. „V dubnu 1997 jsem osobně upozornil investiční odbor ministerstva na to, že Stavomontáže neplatí faktury a peníze mizí neznámo kam. Žádal jsem přímé zaplacení, tedy aby úřad poslal peníze přímo na subdodavatele. Tehdejší ředitel investičního odboru Pavel Čajka ale o tento postup nejevil zájem, přestože údaj o platební neschopnosti Stavomontáží znal. Jsem názoru, že ministerstvo zahraničí porušilo povinnost dohlížecího orgánu, míní Miroslav Patočka. Ministerstvo se nařčení brání argumenty, že se o nápravu záležitosti pokoušelo. „V době, kdy se vyhodnocovala veřejná obchodní soutěž, jsme samozřejmě nevěděli o nepříznivé finanční situaci Stavomontáží. Na druhé straně jsme po zjištění jejich platební neschopnosti usilovali o úpravu smluvního vztahu redukováním nasmlouvaných objemů a o nové uzavření smluv o dílo přímo se subdodavateli u nezahájených prací. Týkalo se to například části prací firmy Lukor, tvrdí v prohlášení úřad. Jenže s již probíhajícími či dokončenými pracemi už nestačilo ministerstvo provést nic. To potvrzuje Pavel Čajka, který měl v inkriminované době investiční odbor ministerstva na starosti: „My jsme měli uzavřenou smlouvu se Stavomontážemi a jako státní instituce jsme se nemohli vystavovat riziku penalizace. Přesto jsem udělal u Stavomontáží několik intervencí, jejich ředitel Hanák mi slíbil, že zakázky budou subdodavatelům proplaceny. Když se tak nestalo, tak jsme práce, které ještě nebyly provedeny, hradili dodavatelům přímo. U těch realizovaných to už ale nešlo, říká Čajka. A to byl právě případ Luminexu. „Byli jsme poškozeni dvakrát. Zaprvé nezaplacením a podruhé jsme přišli o peníze proto, že jsme museli z již vydaných a nezaplacených faktur zaplatit daň z přidané hodnoty a daň z příjmu, říká Miroslav Patočka. Mohlo ministerstvo zahraničí udělat více? Tehdejší náměstek ministra zahraničí a Čajkův nadřízený Jan Winkler se domnívá, že ano. Poškození si prý měli stěžovat výše! „Jistě existovala možnost ze strany subdodavatelů eskalovat problém až na úroveň vrchního ředitele či náměstka. Nepamatuji se, že by nějaká taková korespondence proběhla. Ředitele Čajku jsem s ohledem na výsledky v dubnu 1998 odvolal z funkce, ale nebylo to specificky kvůli Londýnu, říká Winkler, který nyní pracuje v soukromé společnosti.
Majetek odplouvá.
Poté, co se věřitelé se Stavomontážemi ani s ministerstvem zahraničí nedohodli, podali v červenci 1997 ke Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě návrh na vydání předběžného opatření, které by firmě zakázalo nakládat s nemovitostmi. Soud návrhu v září téhož roku vyhověl. A tady začíná ještě pikantnější pasáž příběhu než ta předchozí.
„Mysleli jsme si, že se opatřením proti rozkradení majetku vše vyřeší, ale nebylo tomu tak, říká Miroslav Patočka a naráží na skutečnost, že se majetek ze Stavomontáží ztratil i přes soudní zákaz. Některé nemovitosti byly převedeny ještě těsně předtím, než bylo opatření doručeno. „Stát zase nezasáhl. K čemu je mi předběžné opatření vydané 29. září, když je doručeno až 6. října? Katastrální úřad mezitím klidně zapsal kupní smlouvy s odůvodněním, že předběžné opatření není pravomocné. Policie pak případ vyšetřovala několik let bez hmatatelného výsledku, stěžuje si jednatel Luminexu.
Doba vyšetřování mu dává za pravdu – od podání trestního oznámení v červenci 1997 uběhlo už více než pět let. „Mohu k tomu říci pouze tolik, že jsme případ již uzavřeli a v říjnu minulého roku byl státnímu zástupci podán návrh na podání obžaloby. K podrobnostem se nám už nepřísluší vyjadřovat, sdělila týdeníku EURO mluvčí severomoravské policie Soňa Bradáčová.
Olomoucké státní zastupitelství podalo loni v listopadu obžalobu na podezřelé. Od té doby spis zahnívá na olomoucké pobočce Krajského soudu Ostrava. „Nevím, proč soudce ještě nevypsal hlavní líčení, ale je třeba si uvědomit, že jde o hodně složitý případ, říká státní zástupce Lev Novák.
„Ředitel Stavomontáží Hanák se nám smál, když jsme mu oznámili, že na něj podáme trestní oznámení. Naznačoval, že se dokáže on i jeho společníci postihům díky svým konexím vyhnout, říká Patočka. Ladislav Hanák si dnes na nic nepamatuje, na otázky poslané redakcí týdeníku EURO e-mailem ne-
odpovídá.
Byl jsem jenom v radě.
Určitá spojitost mezi firmou Stavhold, do níž dle policejních zdrojů proudily peníze ze Stavomontáží, a státní správou tady je a není ani tajná. Lze ji dohledat v obchodním rejstříku. Policie říká, že se část ztraceného majetku přelila ze Stavomontáží do spřízněné olomoucké firmy Stavhold. V její dozorčí radě zasedal někdejší ministr spravedlnosti a člen Občanské demokratické strany Jiří Novák. Nynější soukromý advokát v Lipníku nad Bečvou ale dává od kauzy ruce pryč: „Jen jsem seděl v dozorčí radě, nebyl jsem tam ani rok, říká Jiří Novák. Tvrdí, že jen pomáhal představitelům Stavholdu s právními záležitostmi. „Nevím ani, kdo byl majitelem firmy, myslím, že pan Pospíšil byl podílníkem, ale akcionářskou strukturu jsem neznal. Na dozorčí radě Stavholdu jsme záležitosti Stavomontáží neprojednávali, nemám s tím nic společného. A jestli mě s tím dá někdo do spojitosti, tak ho budu žalovat, tvrdí bývalý ministr. Jenže i kdyby bývalý ministr Novák o případu skutečně nic nevěděl, lze ho podezřívat minimálně z liknavosti k povinnostem, které mu jako členu dozorčí rady ukládá zákon. „Člen dozorčí rady má povinnost dohlížet na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti, zejména zda se činnost společnosti uskutečňuje v souladu s právními předpisy. Dále má povinnost dohlížet na řádné vedení účetnictví, a aby účetnictví a účetní závěrka odpovídaly skutečnosti, řekl týdeníku EURO analytik společnosti Baader Securities Lukáš Dufek. „Členové dozorčí rady musí podle zákona vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, musí tedy vyvinout dostatečné úsilí a věnovat dostatečnou péči výkonu svých kontrolních povinností. Je podle mého názoru přinejmenším s podivem, jak mohly tyto rozsáhlé a na první pohled podezřelé transakce Jiřímu Novákovi uniknout, vždyť je právní specialista. Dufek soudí, že v případě sporu o to, zda Jiří Novák postupoval s péčí řádného hospodáře, by musel bývalý člen dozorčí rady dokazovat před soudem, že vykonával svou činnost řádně, zkoumal doklady, kontroloval představenstvo, a přesto nesrovnalosti neobjevil. Dodává, že dozorčí rada je kolektivní orgán, odpovědníĘjsou tedy všichni členové, s výjimkou těch, kteří byli případně přehlasováni ostatními členy dozorčí rady a svůj nesouhlas a námitky nechali zaznamenat do zápisu o jednání dozorčí rady.
Případ byl na seznamu akce Čisté ruce Krach Stavomontáží Olomouc se v roce 1998 dostal i na seznam akce čisté ruce. „Kromě toho, že jsme s dalšími firmami podali trestní oznámení, rozeslal jsem poštou svůj případ médiím a politickým stranám a ministerstvům. Kvůli kauze jsem mluvil dokonce s ministrem kultury Pavlem Dostálem a poslal jsem stížnost i premiérovi a prezidentu republiky, říká jednatel postižené firmy Luminex Miroslav Patočka. Dostál, premiér Zeman i prezidentská kancelář posunuli případ tehdejšímu ministrovi bez portfeje Jaroslavu Baštovi, který měl na starosti čisté ruce, akci sociální demokracie na odstranění korupce a těžké hospodářské kriminality. Poradce ministra Ivan Vinklárek Luminexu odepsal: „Sekce pana ministra Bašty obdržela Vaše oznámení ve věci ‚vytunelování společnosti Stavomontáže Olomouc. Sděluji Vám, že oznámení i s připojenými materiály byly předány Koordinační a analytické skupině Výboru ochrany ekonomických zájmů vlády České republiky k posouzení a navržení opatření. Vyšetřovatelé skupiny jednatele Luminexu Miroslava Patočku nakonec vyslýchali, a tím akce čisté ruce s případem skončila. „Ministr Bašta byl poté odvolán a jeho skupina rozpuštěna, říká Patočka, který už poté o akci v souvislosti se svým případem nikdy neslyšel.