Vítězná cesta je likvidovat ztráty v zárodku a nechat zisky růst
V častých debatách, nejen politických, se hledá viník současné krize. Levicoví politici hájí názor, že na krizi nemají doplácet ti, kteří ji nezavinili. Dobrou otázkou zůstává, kdo ji zavinil. V české kotlině ji určitě akcelerovaly vlády chovající se maximálně nezodpovědně. Bylo to nejen nahrazování politiky sociální politikou socialistickou, ale také nepříliš šťastné investiční pobídky do výroby, zejména automobilové. Neviditelná ruka trhu, zdá se, také vykonala své. Jsou ale všichni ostatní tak nevinní?
Hodně se teď studují psychologické aspekty ekonomického chování. Autoři teorie „behavioral economics“, studie vlivu psychologie na chování subjektů v ekonomice, pánové Kahneman a Tversky dostali již v roce 2002 za svoji práci Nobelovu cenu. Bohužel v praxi je nikdo nevzal na vědomí. Jejich teorie je založena na poznání ověřeném řadou experimentů, že lidé se chovají v zásadě iracionálně a jsou motivováni podvědomými předsudky. To platí samozřejmě i v našem ekonomickém chování. Předsudky jsou zatíženi nejen jednotlivci, ale i skupiny lidí. Projevuje se omezený pohled, názory, že vím všechno líp, sobectví, personifikace závěrů, odpor k nepříjemným skutečnostem, malá pozornost, příliš velká důvěřivost, přeceňování úspěchů. V pokusech je prokázáno, že 90 procent lidí dává přednost větší jistotě a menšímu riziku před vyššími výnosy. Naopak pokud se týká ztrát, ve jménu naděje akceptujeme čím dál větší. Promítněte si to do nerozumného zadlužování, zoufalého držení nesmyslné strategie v naději, že se vše v lepší obrátí. Individuální jednání je samozřejmě neoddělitelné od týmového nebo firemního a vede do pekel. Pak zasáhne stádový efekt a tempo se zrychlí. Pokud vůbec existuje „neviditelná ruka“, je to právě tahle. Chyby v předpojatém úsudku jsou fatální. Je třeba také konstatovat, že lidé sami často podvádějí a mají iracionální tendenci trestat ty, kteří je podvedli ,i za cenu, která je samé zničí.
Můžeme se tedy ze současné krize nějak poučit? Vítězná cesta je likvidovat ztráty v zárodku a nechat zisky růst. Nemůžeme se spoléhat na neviditelnou ruku trhu, ta těžko ovlivní psychologii lidského chování. Firmy by měly více experimentovat, ověřovat si chování svých zákazníků na menších projektech a testovat předpoklady úspěchu a rizikové faktory dříve, než se pustí do rozsáhlé výroby nebo služeb. Pokud se týká politiky, ekonomiku by měli řídit odborníci, ne politici. „Politická předpojatost“ lidskou iracionalitu ještě umocňuje.
