NEVIDITELNÉ ZBRANĚ

Letectví

V neděli ráno 28. března oznámil velitel strategické bombardovací perutě ze základny Whiteman v americkém státě Missouri, že všechny takzvané neviditelné letouny B-2 Spirit se vrátily zpět na základnu po úspěšném zásahu nad Jugoslávií.

Prohlášení velitele základny přišlo na závěr klíčového momentu pro strategické bombardéry typu B-2 Spirit, což v angličtině znamená Duch. Poprvé v historii využili Američané tento drahý letoun v bojové akci proti nepříteli.

Vláda Spojených států vyvíjela bombardér B-2 téměř dvacet let, ale doposud ho nikdy nepoužila takzvaně na ostro. Konflikt v Jugoslávií se tedy stal první příležitostí, kdy mohli Američané předvést jednu ze svých nejdražších válečných hraček, a ;ukázat tak daňovým poplatníkům, kde skončilo několik set miliard dolarů z jejich kapes.

Zbraňová laboratoř

Jako každý válečný konflikt v minulosti stal se i zásah Severoatlantické aliance v Jugoslávii laboratoří pro dosud nevyzkoušené zbraňové systémy. Bombardéry B-2 Spirit, vyrobené společností Northrop-Grumman, letěly poprvé nepřetržitě ze své základny ve Whitemanu a shazovaly řízenou neboli inteligentní munici na strategicko-vojenské cíle ve válečné oblasti.

Podle Nicka Cooka z odborného britského časopisu Jane s Defence Weekly strávili dva členové posádky letounu B-2 minimálně 26 hodin ve vzduchu. Během nich stačili opustit svou základnu ve Whitemanu, zaútočit na cíle a vrátit se zpět.

„Americké letectvo nepotřebovalo nasadit bombardéry B-2 do Jugoslávie. Jejich použití mělo dvojí smysl. Jednak vyzkoušet, zda a jak fungují v bojových podmínkách, a za druhé dokázat americkému Kongresu, a tím i americké veřejnos ti, proč letectvo potřebuje tak drahé letouny ve své výzbroji, uvedl Cook pro týdeník EURO.

Omezený počet letounů B-2 je nasazen pouze na základně v Missouri, tedy v srdci strategického arzenálu Spojených států, kde jsou umístěny strategické inter- kontinentální rakety.

Zbývající část amerických strategických jaderných sil se nachází ve formě balistických střel v ponorkách, které se autonomně pohybují pod mořskou hladinou po celém světě. Letouny jsou schopné uletět nepřetržitě více než deset tisíc kilometrů. Při d elších letech lze doplnit palivo za letu. B-2 tak může zasáhnout kdyko-li a kdekoli na světě. Když se tedy vláda Spojených států rozhodne tyto letouny vyslat, nepřítel vůbec netuší, co na něho spadne.

Drahá investice

Spojené státy začaly vyvíjet letoun B-2 v osmdesátých letech. Představen veřejnosti byl poprvé v roce 1988. Projekt B-2 vznikl v době, kdy vrcholila studená válka. Letoun měl umožnit ozbrojeným silám Spojených států zasáhnout hluboko na úz emí nepřítele s pružností, kterou nenabízejí interkontinentální balistické střely. Letouny B-2 jsou tedy schopny zasáh- nout cíl přesně a navíc bez toho, aby způsobily větší škodu na okolních objektech nebo civilním obyvatelstvu.

Zároveň jsou schopné vykonat úkoly hromadného ničení a mohou vypustit i jaderné zbraně. Na rozdíl od interkontinentálních balistických střel se mohou letouny B-2 - stejně jako předchozí strategické bombardéry typu B-52 nebo B-1 - odvolat z akce i po jejich vyslání. Tuto výhodu balistické rakety nenabízejí.

Původně chtěla vláda Spojených států objednat asi 140 kusů těchto letounů, ale po skončení studené války se rozhodla pro omezení výroby na dvacet kusů. Po tomto rozhodnutí se logicky podražila i výrobní cena jednoho kusu až na dvě miliardy dolarů.

Nekontrolovatelné investice

Od samého počátku byl vývoj letounu B-2 zařazen mezi takzvané černé programy amerického ministerstva obrany. Ty financoval přímo Kongres.

„Do tohoto programu tečou ročně desítky miliard dolarů, takže je těžké vyčíslit, na kolik přišel vývoj a výroba letounu B-2 americké daňové poplatníky, řekl Nick Cook pro týdeník EURO. „Lze však vyčíslit, že výroba všech těchto letounů vyšla na čtyřicet miliard dolarů, ovšem kolik peněz spolknul dlouho- dobý a nekontrolovatelný vývoj, se pravděpodobně nikdy nikdo nedozví, dodal Cook.

B-2 tak spadá do kategorie akvizičních programů Pentagonu, u kterých vzniká podezření, že výrobci cenu schválně předražili s vědomím, že účty stejně nikdo nikdy nebude kontrolovat. V americkém zbrojním průmyslu se tento proces nazývá „gol d plating neboli „zbytečné pozlacení .

Hlavní důvod, proč B-2 stojí tolik peněz, spočívá v technologii. Tedy v tom, z čeho je letoun vyroben. B-2 vydává minimální infračervené, akustické, elektro- magnetické a vizuální signály, které zachytí dnešní radary. Převážná část technologií, které obsahuje B-2, je přísně tajná. Známo je pouze to, že kompozitní materiály, zvláštní pokryt a konstrukce, která se podobá létajícímu křídlu, přispívá k& nbsp;neviditelnosti tohoto stroje.

Pád nevyloučen

Američané mají ve svém arzenálu i další letoun, který je schopen alespoň částečně uniknout radarovému zachycení. F-117A Night Hawk (v angličtině Noční jestřáb) je stíhací bombardér, který patří do první řady takzvaných letounů Stealth.

V tisku se často objevují zprávy, podle kterých jsou B-2 i F-117A Stealth neviditelné na radarových obrazovkách. „Nikdo netvrdil, že F-117 je neviditelný letoun, který nelze sestřelit, řekl John E. Pike, vojenský analytik z Federace americkýc h vědců. Pike tak reagoval na událost, kdy byl při náletu nad Jugoslávií poblíž Bělehradu 28. března sestřelen jeden bojový letoun F-117A. „Bylo by jednoznačně nekorektní tvrdit, že sestřelení letounu znamená selhání technologie, na kterou F-117 spoléhá, dodal Pike.

Američtí odborníci uznávají, že letoun byl sestřelen pravděpodobně raketou typu země-vzduch. Nejspíše se jednalo o raketu ruské výroby typu SA-3.

Nick Cook se zase domnívá, že F-117A byl sestřelen protileteckým kanonem. „Mám pocit, že jugoslávská strana měla tentokrát spíše štěstí, řekl Cook.

Na záběrech, které zveřejnila jugoslávská státní televize 28. března, bylo totiž zřetelně vidět kulaté díry na křídlech sestřeleného letounu.

Podle amerických odborníků lze letoun typu F-117 zachytit radarem, pokud pilot začne manévrovat mezi horami, nebo když spustí bomby nad cílem. Značné problémy mohou také způsobit malé radarové stanice, které fungují na neočekávaných frekvencích.

F-117 - stejně jako bombardér B-2 - nemůže dosáhnout nadzvukové rychlosti a není schopen velmi složitých manévrů. Proto jsou nejefektivnější pří nočních operacích.

Letoun F-117 byl vyvíjen na konci sedmdesátých let firmou Lockheed Martin v její tajné továrně v Kalifornii, která nese jméno Skunk Works. Právě zde byly v minulosti vyvíjeny i další tajné letouny, zejména průzkumné letouny U-2 a&nbs p;SR-71. Druhý letoun je dosud nejrychlejším letadlem na světě.

F-117 byl poprvé nasazen v roce 1983 na základně Tonapah v Nevadě, poblíž tajného prostoru 51 (Area 51). V boji byl letoun poprvé využit pří americké invazi v Panamě v roce 1988, kde nezaznamenal příliš velký úspěch. Osvědčil se teprve při válce v Perském zálivu během operace Pouštní bouře v roce 1991. Tehdy byl využit především ke zneškodnění iráckých radarových stanic.

Jeden kus stojí přibližně šedesát milionů dolarů. Americké letectvo má v součastné době ve svém arzenálu zhruba 53 tyto letouny.