Evropu netrápí jen vysoká nezaměstnanost. Čím dál hůře se lidé hledají i tam, kde práce je
Když počátkem prosince španělská pobočka obchodního řetězce IKEA začala přijímat online přihlášky zájemců o post prodavače v novém nákupním středisku ve valencijském Alfafaru, během několika minut firmě spadly počítačové servery.
O 400 pracovních míst se utkalo na dvacet tisíc zájemců. Šanci měl statisticky každý padesátý a dostat smlouvu s firmou IKEA tak bylo těžší než se probojovat na akademii výtvarných umění v Madridu. Pracovat pro mezinárodní společnost, která je navíc stále ve fázi růstu a nehrozí, že by propouštěla, je pro mnoho mladých Španělů snem. Není se čemu divit – víc než polovina z nich je bez práce a Španělsko má po Řecku v Unii vůbec nejvíce nezaměstnaných v kategorii do 25 let.
Oproti 3,5 milionu mladých Španělů bez práce ale stojí jiná armáda – mnohem menší, neviditelná, zato mimořádně stabilní.
Sto tisíc pracovních míst zůstává po celou dobu krize neobsazeno. Není to specifikum jižanských zemí EU, protože podobné potíže má minimálně v posledních třech letech celá Evropa. Párování nabídky a poptávky je na pracovním trhu čím dál složitější a v EU tak roste trend nazývaný mismatching. Jako by v tanečních zůstávalo více frekventantů bez partnera, i když se stále opakuje volenka.
Data z Evropské komise, která každý rok provádí vlastní průzkum nedostatku pracovních sil v eurozóně, ukazují zajímavý paradox. Zatímco nezaměstnanost od roku 2007 stoupla ze 7,4 na současných dvanáct procent, počet neobsazených míst zůstává větší než v konjunkturním období druhé poloviny 90. let. Míjení lidí hledajících práci s volnými místy změnilo i cyklus ve vztahu těchto dvou skupin. Zatímco dříve platilo, že čím více lidí bez práce, tím se pomyslný zásobník neobsazených pozic ztenčuje, od počátku roku 2010 nemá v rámci osmadvacítky zvyšující se počet pracovních míst vliv na nezaměstnanost.
Nizozemská národní banka zase porovnala historická data z referenčních let 2002 až 2008 se současnými hodnotami. A zjistila, že ve srovnání s dobou před deseti lety, kdy byl zásobník neobsazených pozic v eurozóně stejně nabitý jako nyní, vyskočila nezaměstnanost o více než tři procentní body. Nejhorší situace je právě ve Španělsku, kde se při stejném počtu volných míst počet lidí bez práce zvýšil o patnáct procentních bodů. Opačný trend naopak zaznamenalo Rakousko nebo Německo, kterým se „párování“ daří a nezaměstnanost snižují. Vyjádřeno statistickou šancí na úspěch – zatímco třeba v Rakousku nebo Německu na jedno volné místo připadají dva až tři zájemci, v Řecku nebo Španělsku je jich více než dvacet.
Jen ne žádné lídry Což ovšem neznamená, že by zaměstnavatelé mohli být vybíravější. Podle průzkumu Eurofoundu, tripartity působící na bruselské půdě, si i letos 40 procent firem napříč Evropou stěžuje na to, že jen s obtížemi obsazují nová pracovní místa. Číslo se mimochodem od roku 2009, kdy se Eurofound ptal firem naposledy, vůbec nezměnilo. Nejhůře obsaditelné jsou kvalifikované pozice vyžadující nejen vzdělání, ale i praxi a praktické dovednosti. S těmi je to špatné v celé EU a pracovní trh se tak s ambicemi i představami absolventů rozchází.
Z loňského průzkumu agentury McKinsey vyplývá, že například v Německu si 83 procent uchazečů myslí, že jsou dobře připraveni na výkon profese, zatímco takové tvrzení je ochotno podepsat jen 43 procent zaměstnavatelů. Nejlépe dopadli zaměstnanci ve školství nebo finančních službách, nejhůře připraveni pak přicházejí podle hodnocení firem noví pracovníci v obchodě, zemědělství a gastronomii. Osm z deseti německých firem by bylo ochotno zvýšit nováčkům plat – jen kdyby našly toho pravého.
Zaměstnavatelé mají také odlišné mínění o profilu ideálního zaměstnance. Představy obou hráčů na pracovním trhu se víceméně shodnou v komunikačních schopnostech nebo počítačových dovednostech, rozcházejí se ale v tom, co by měl dobrý pracovník umět. Zatímco zaměstnanci si myslí, že důležitá je týmová práce či schopnost vést kolektiv, firmy stojí především o teoretické i praktické dovednosti v oboru. Představy se liší také ve znalostech angličtiny. Tu za důležitou považují téměř tři čtvrtiny všech uchazečů či personálních agentur, totéž si však myslí jen polovina zaměstnavatelů.
Ne že by mladí lidé názory firem zatracovali. Výzkumníci z McKinsey došli k tomu, že 58 procent mladých uchazečů o práci si myslí, že nejlepší trénink pro získání práce jsou dovednosti získané jinde než v učebnách a přednáškových sálech. Jenže k samotné praxi se dostala jen čtvrtina absolventů vysokých škol a 37 procent studentů učňovských oborů. Potíže s nedostatkem praxe jsou patrné zejména v globálním srovnání. Zatímco průměrná německá firma loni školila nové zaměstnance 23 dnů, třeba americká jen osmnáct, a turecká dokonce jen sedm dnů.
Univerzita nic neřeší Zdaleka už neplatí ani to, že vyšší vzdělání zajistí větší flexibilitu na trhu práce. Jen těsná polovina mladých lidí, kterou oslovila agentura McKinsey, našla práci, která odpovídá zaměření jejich studia. Plná čtvrtina absolventů v EU získá džob na částečný nebo termínovaný úvazek, který beztak plánují rychle opustit. Mimo jiné je to jedna z příčin, proč mladí Evropané na další vzdělávání rezignují a stanou se z nich zástupci ztracené generace, pro niž se vžil anglický termín NEET (not in education, employment or training). Jen sociální dávky, které pobírají, a ušlý zisk stojí EU každým rokem podle odhadů agentury Eurofound 150 miliard eur.
Vysokoškolský titul slouží především jako pojistka. Stále snižuje riziko, že absolvent zůstane bez práce. Ani ve státech s hrozivou nezaměstnaností mladých, jako je Řecko, Španělsko nebo Chorvatsko, není mezi lidmi s dokončeným terciárním vzděláním bez zaměstnání více než pětina. Čísla z tabulek ale nic nevypovídají o práci, kterou uchazeč ve skutečnosti najde. Pětině Jihoevropanů hrozí, že se ocitnou v pozici, na niž budou převzdělaní. Evropa ale čelí také riziku opačného extrému – nedostatečné kvalifikace. To je nejvyšší ve Francii, Irsku, Belgii a Velké Británii. V průměru více než třetina Evropanů ve věku 25 až 64 let pracuje v zaměstnání, jež neodpovídá profilu studia, které absolvovali. Pro srovnání – v Česku podobně jako na Slovensku postihne nadbytek nebo naopak nedostatek kvalifikace zhruba desetinu obyvatel v produktivním věku.
Učinit závěr, že Česko je na tom v Evropě dobře, by však bylo předčasné. Mezi lety 2011 a 2012 se u nás jako v jednom z osmi států EU zvýšil rozptyl regionální nezaměstnanosti.
Což při započtení obecně nízké mobility (byť je vyšší než ve Španělsku) věští spíše negativní trend. Střední Evropa má ale přesto šanci, jak se dostat mezi první ligu států, kde mladí mají kvalifikaci i práci.
Mít se jako Němci Jednou z cest může být uplatnění modelu duálního vzdělávání, který funguje v Německu a Rakousku. V sousedních zemích, které nikoli náhodou dlouhodobě vykazují nejlepší hodnoty nezaměstnanosti mladých. Systém, kdy si firmy „odchytí“ svého budoucího zaměstnance ještě jako studenta a investují do jeho odborné přípravy, favorizuje také Brusel.
Jde jen o to, přesvědčit dosud spící české firmy, že zaměstnance je logičtější hledat ještě na škole, nikoli si vybírat ze zástupu praxí nedotčených absolventů.
Má to však svá úskalí. O tom, že duální model není snadno přenositelný, svědčí i v úvodu zmíněný švédský gigant. Zatímco ve Španělsku může IKEA přehazovat zájemce o práci vidlemi, v Německu si je raději sama vychovává. Aktuálně nabízí pět oborů, včetně vizuálního marketingu. Všechny zakončené diplomem uznávaným hospodářskou komorou. Jasný příklad toho, že když dva mladí Evropané ve firemním žlutomodrém tričku dělají totéž, neznamená to, že k nim jejich zaměstnavatel bude přistupovat s globální odpovědností.
Třetina Evropanů mimo
Průměrný výskyt nesouladu mezi prací a dosaženým
vzděláním ve věkové skupině 25 až 64 let (2001–2011,
EU27, v %)
Nedovzdělanost Převzdělanost
Řecko 17 26
Španělsko 26 22
Itálie 20 21
Irsko 30 21
Německo 17 18
Francie 32 12
Británie 28 14
Polsko 12 9
Česko 10 8
Slovensko 10 7
EU27 21 15
Pozn.: Nesoulad je definován minimálně jednobodovou odchylkou pracovní
pozice od dosažené kvalifikace podle pětistupňové škály ISCED.
Zdroj: Evropská komise
Jeden hot, druhý čehý
Preference dovedností (v %)
Zaměstnavatelé Uchazeči
Pracovní etika 80 83
Týmová práce 79 81
Místní jazyk 73 77
Praktické dovednosti 69 79
Písemná komunikace 64 81
Kreativita 63 72
Počítačová gramotnost 63 81
Vůdcovství 58 67
Angličtina 53 73
Zdroj: McKinsey
Osm z deseti německých firem by bylo ochotno zvýšit nováčkům plat – jen kdyby našly toho pravého. Více než třetina Evropanů ve věku 25 až 64 let pracuje v zaměstnání, jež neodpovídá profilu studia, které absolvovali.
O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz
