Bývalý šéf Primy žádá, aby stát přestal regulovat vysílání, odborníci nesouhlasí
Někdejší generální ředitel Prima TV Martin Dvořák zatím stále obývá jednu z kanceláří mediální skupiny GES Group v pražské Králodvorské ulici. Má však již sbaleno a pomalu se připravuje na změnu zaměstnání. Týdeník EURO už dříve uvedl (EURO 9/2007), že od dubna patrně usedne do křesla šéfa Dopravního podniku hlavního města Prahy (pokud to v úterý na valné hromadě odsouhlasí orgány akciové společnosti). Jde o poměrně radikální změnu branže. Se stejným radikalismem se však Dvořák postavil i k byznysu, který jako manažer právě opouští. V rámci iniciativy eStat.cz, razící myšlenku štíhlého a efektivního státu, přišel s několika návrhy na změnu trhu elektronických médií. Mimo jiné prosazuje zrušení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a koncesionářských poplatků.
Neomezené možnosti.
Dle Dvořáka regulace televizního a rozhlasového byznysu vůbec nereflektuje technologický pokrok. „Zamrzla“ prý někde v první polovině devadesátých let a nebere v potaz, že se kromě klasického terestrického vysílání mezitím rozvinuly zcela nové digitální platformy, umožňující dopravit obraz a zvuk k divákům a posluchačům alternativními cestami (kabelové televize, satelit, IPTV, televize v mobilu). Regulovat obsah v době, kdy „technologie umožňují existenci téměř neomezeného počtu televizních kanálů“, považuje za anachronismus. Licence by se dle něj měly přidělovat automaticky všem, kdo o ně projeví zájem a splní základní kvalifikační předpoklady. Pokud by bylo zájemců více, měly by se dražit.
Nezůstává jenom u regulace. Současně navrhuje i změnu způsobu financování České televize a Českého rozhlasu: zrušit koncesionářské poplatky a tato média platit ze státního rozpočtu. Obyvatelé by prý neměli být zatěžováni další formou přímé daně. Ušetřilo by se tak minimálně za transakční náklady spojené s výběrem poplatků, které dnes u České televize činí 4,5 a u Českého rozhlasu deset procent. Celkově jde o částku, která ročně překračuje 300 milionů korun. Vedoucí iniciativy e.Stat.cz Edvard Kožušník chce konkrétní návrhy předložit vládě a bude prý o nich informovat i Parlament.
Zhustíme-li Dvořákovy postoje do krátkých hesel, mají pro mediální odborníky spíše extremistický nádech a zatím se nezdá, že by mohly získat širší politickou podporu. Když však bývalý první muž Primy své myšlenky rozvine, ukazuje se, že názory jeho oponentů nemusejí být ve všem diametrálně odlišné.
Do severní Koreje.
Poslanec Petr Pleva, mediální expert ODS, u něhož by se dalo předpokládat, že bude mít k Dvořákovi „ideologicky“ nejblíže, ale žádný z jeho námětů za rozumný nepovažuje. Rušit RRTV a přestat regulovat televize podle něj není možné, protože ani zdaleka ještě neplatí, že technologie umožňují šíření neomezeného počtu kanálů. „Loňští neuspokojení žadatelé o licence na terestrické digitální vysílání vám to jistě potvrdí,“ poznamenává. I Pleva však uznává, že doba liberalizace určitě nastane. Poslanec je proti dražbám licencí, protože by to prý znevýhodňovalo začínající subjekty a vysoké poplatky by se také negativně odrazily v kvalitě televizního programu, jak se to dle jeho názoru stalo v Maďarsku. „A financovat Českou televizi a Český rozhlas ze státního rozpočtu? To by nás posunulo někam hodně na východ, možná až do severní Koreje. Televize by nemohla plnit svou funkci, byl by to jen nástroj v rukou politiků,“ soudí. Souhlasil by pouze s variantou, kdyby šlo o určitou speciální daň, kterou by vybíraly finanční úřady, ale jež by nebyla příjmem státu, nýbrž přímo veřejnoprávních médií. Dvořák však svou myšlenku hájí. „Vůbec nevím, co to znamená veřejnoprávní. Neměli bychom se přetvařovat, jde zcela jistě o státní televizi a rozhlas, pokud však vytvoříme jasná pravidla hry - co se týká jejich statutu, financování, řízení a kompetencí -, mohou být tato média ve výsledku mnohem nezávislejší, než jsou ona veřejnoprávní, a svou roli ve vztahu k veřejnosti plnit daleko lépe,“ domnívá se bývalý šéf Primy.
ČT jako akciovka.
S Dvořákem v tomto souhlasí i místopředseda Rady České televize Jan Prokeš, člen ČSSD. „Také netuším, co to je veřejnoprávní. Je nepochybné, že ten majetek patří státu. Chápal bych veřejnoprávní model u muzea či u knihovny, ale Česká televize je výdělečný podnik, továrna s ročním obratem šesti miliard korun a s 2500 zaměstnanců,“ poznamenává. Podle něj by bylo nejlepší, kdyby se ČT transformovala v akciovou společnost, jejímž jediným vlastníkem by byl stát (ministerstvo kultury). To by pak do orgánů společnosti nominovalo nezávislé odborníky. „Přestože jsem členem Rady ČT, musím smutně konstatovat, že tento orgán s velmi vágními pravomocemi považuji za hloupost. Myslím, že to lze zařídit jinak a lépe, aby televize byla nezávislá na aktuální politické moci a zároveň řádně plnila svou roli v oblasti informování, vzdělávání a kultivování veřejnosti,“ poznamenává Prokeš.
Nesouhlasí však s dražbou televizních licencí. Podle něj by se měly prodávat za pevnou cenu, která by však měla být v řádu stamilionů korun, aby do tohoto byznysu vstupovaly jen dostatečně kapitálově vybavené subjekty. Nepodporuje ani rušení velké vysílací rady. Říká, že orgány jako RRTV, které hlídají, aby televize nevysílala rasistické, xenofobní a další závadné pořady, existují všude na světě.
Desítky nových televizí.
Martin Dvořák však nechápe, proč má mít někdo v dnešní internetové době právo někomu určovat, co, kdy a jak má vysílat. „Prostředí je nesmyslně přeregulované. Celý tento byznys kvůli tomu velmi zaostává za svými možnostmi. Mohlo by tady vzniknout několik desítek nových stanic, kdyby se odstranily bariéry, “ soudí. Podle něj není vůbec nutné platit z rozpočtu desítky „regulovčíků“. Stačilo by prý, aby kompetence RRTV převzalo třeba ministerstvo kultury, které by ovšem už neurčovalo, co se má vysílat. Pouze by dozíralo, aby se nevysílalo, co je zakázáno - pornografie, programy podporující násilí a podobně. Stát by dle Dvořáka měl nadále zasahovat do oblasti přenosu televizního signálu, nikoli však regulovat distribuční technické cesty, pouze je koordinovat. Mělo by být čistě na komerční dohodě mezi provozovatelem vysílání a firmami zajišťujícími přenos, jakou technologii zvolí. Bývalý ředitel Primy si myslí, že by elektronická média měla směřovat k modelu, který již funguje v tištěných médiích. Co není zakázáno, je dovoleno. Předseda RRTV Václav Žák, nominovaný do funkce ČSSD, ale uvádí dva argumenty, proč zrovnoprávnění není možné. Prvním je dle něj skutečnost, že existují a dlouho ještě asi existovat budou překážky pro vstup na trh elektronických médií (zároveň se však i on zasazuje o přijetí novely vysílacího zákona, která by je v maximální možné míře odstranila). Druhým jeho argumentem je, že elektronická média mají mnohem větší vliv na veřejnost než tištěná, a proto potřebují speciální regulační orgán. A neopomene podotknout, že nejregulovanější jsou v tomto směru americká a britská média. Žák odmítá námitku, že když stát nezasahuje do obsahu internetu, který dnes nejvíce ovlivňuje mládež, pak je nesmyslné, aby mluvil do vysílání klasické televize. „Jsem přesvědčen, že k určité regulaci internetu bude třeba také přikročit. Pokud na internetu vznikne platforma, která umožní samostatné televizní vysílání, myslím, že na zavedení regulace budou v rámci zrovnoprávnění tlačit hlavně kabelové televize,“ soudí.
Za Poláky zaostáváme.
Místopředseda vysílací rady Jiří Šenkýř, nominovaný klubem KDU-ČSL, si nemyslí, že by to nutně musela být RTTV, kdo bude hlídat nezávadnost programu. „Každý slušný stát však chrání minimálně své děti před nevhodnými pořady a sám sebe před různými extremisty. To musí zůstat. Nelze si myslet, že to může zastat třeba policie. Pro policii je trestným činem například pouze sex ve spojení s násilím. Až když ten bičík dominy v sadomasochistickém salonu někoho udeří, pak se tím může začít zabývat. Svět médií ale má mnohem jemnější nuance. Vše lze natočit tak šikovně, aby násilí bylo jen naznačeno, nikoli dokonáno, a tak se vyhnout restrikcím,“ upozorňuje. Dle Šenkýře by RRTV naopak měla personálně posílit, zhruba na dvojnásobek. Dnes totiž má „pouze“ 35 lidí i s obslužným personálem, přičemž třeba ve čtyřnásobně větším Polsku je těchto lidí desetkrát více.