Zvýšení spotřební daně poškodí zájmy České republiky
Evropský komisař László Kovács předložil návrh postupného zvýšení minimálních sazeb spotřebních daní z motorové nafty v Evropské unii. Domnívám se, že tyto případné kroky budou mít reálné a vyčíslitelné negativní dopady na zájmy České republiky.
ČR je z pohledu výběru daní v konkurenční pozici vůči ostatním státům. Na rozdíl od jiných složitějších způsobů daňové optimalizace lze snadno změnit místo čerpání motorové nafty, respektive příjemce spotřební daně (SpD). Předpoklady pro to jsou za prvé velký dojezd užitkových vozidel na jednu nádrž (až 3400 kilometrů), a tak možnost soustředit čerpání do „levných“ zemí, za druhé čilá obchodní výměna napříč všemi státy EU a za třetí možnost refundací DPH ze zemí unie.
Tři důvody komisaře Kovácse.
Prvním důvodem Kovácsova návrhu je, že tank-turismus znamená zbytečný pohyb automobilů zatěžující životní prostředí. Argument zbytečných cest je relevantní pouze u osobních automobilů. Vlastní návrh však kvůli omezení na motorovou naftu problém řeší pouze částečně, neboť například spotřebitelé z Německa nakupují v Čechách z 80 procent benziny do automobilů.
V případě užitkových vozidel cena najetého kilometru a prostojů prakticky znemožňuje „zvláštní“ cesty za motorovou naftou, a to i mezi zeměmi s největšími rozdíly. Řidiči kamionů proto čerpají palivo v zahraničí pouze v případě, že přes danou zemi vede trasa jejich transportu.
Druhým důvodem jeho návrhu jsou nerovné podmínky pro dopravce. Tento argument platí jen z části. Dopravce například z Německa či Anglie může při přepravě do ČR čerpat „levnou“ českou naftu stejně jako tuzemec. DPH je zahraničnímu dopravci vráceno v systému refundací, jež zpravidla zajišťují v rámci nabídky čerpání samy petrolejářské společnosti.
A třetím důvodem je ztráta rozpočtových zdrojů zemí s vyššími sazbami. Řešení problémů plynoucích z rozdílných sazeb spotřebních daní nemůže být postaveno na poškozování zájmů jiných států. V případě České republiky tomu tak je, jak plyne z následující analýzy.
Tranzitní přeprava.
Drtivá většina slovenských a maďarských dopravců tranzitujících přes Českou republiku převážnou část čerpání motorové nafty soustřeďuje do ČR, kde je nafta díky nižší SpD atraktivnější. Státní rozpočet ČR tak inkasuje hodnoty, které jsou (spolu s mýtem) velmi žádoucí náplastí za použití naší silniční sítě a znečištění životního prostředí. V případě nevhodně načasovaného zvýšení spotřební daně na motorovou naftu český stát o tuto část inkasa spotřební daně přijde, ale tranzit těchto vozidel se všemi negativy zůstane.
Cena české nafty.
Kvůli svým užitkovým vozidlům jsou tuzemské přepravní firmy největšími spotřebiteli motorové nafty, a tedy i plátci SpD z tohoto paliva. Jejich preference místa (země) čerpání je determinována cenou české nafty v porovnání s úrovní v ostatních zemích. Vzhledem k silné exportní povaze českého průmyslu velká část vozidel dopravců vyjíždí za hranice ČR, kde může, jak bylo popsáno, načerpat levnější pohonné hmoty (PHM). Prvořadým zájmem českého státu proto je udržet hladinu spotřebních daní z minerálních paliv na nižší (nanejvýše shodné) úrovni ve srovnání s okolními státy (včetně zemí, jimiž vedou hlavní toky obchodní výměny) a motivovat rezidenty k maximálnímu využití tuzemských zdrojů nafty. V případě, že by nastalo nevhodné zvýšení spotřební daně, český stát bude čelit okamžitému poklesu spotřeby motorové nafty, respektive inkasa spotřební daně.
Dopad tank-turismu.
Tank-turismus, jak je tento fenomén nazýván, dominuje v příhraničních oblastech mezi státy s výrazně rozdílnou sazbou spotřebních daní, případně i DPH. Tyto aktivity tak zaznamenáváme od česko-německých hranic až po lucembursko-francouzské. Příjmy získané v tuzemském příhraničí pocházejí z prodeje nejen automobilových paliv, ale i cigaret, alkoholu, potravin a služeb, například pohostinství, autoservisy, kadeřnictví a podobně. Při špatném zacílení výše českých spotřebních daní se proto vyčíslení případných ztrát neomezuje jen na český státní rozpočet, ale i na obyvatelstvo v příhraničí, neboť dosud byl tento typ poptávky motorem lokálních ekonomik.
Zájem českého státu.
Z pohledu ČR a aktuální úrovně SpD je výhodou, když český dopravce uskutečňuje přepravy v „dražších“ zemích, a přitom jezdí na českou naftu (příklad zvýhodněného výkonu: Praha-Paříž, Paříž-Berlín, Berlín-Praha). Situace však platí z pohledu českého dopravce i opačně, neboť v tomto smyslu je znevýhodněn proti polskému, rumunskému či bulharskému dopravci, kde jsou v současnosti nižší sazby SpD a tyto státy mají sjednány výjimky. Je tedy v zájmu českého státu udržovat ve srovnání nižší úroveň spotřebních daní s ohledem na konkurenceschopnost českých dopravních firem. Toto obzvlášť platí, co se týká Polska, Rumunska a Bulharska.
Zaměstnanost.
Zaměstnanost v pohraničí nesmí zůstat opomenuta v celkovém výčtu případných dopadů změny úrovně spotřebních daní. Příhraniční čerpací stanice, ať už zaměřené na užitková či osobní vozidla, jsou v těchto specifických regionech nezastupitelným zaměstnavatelem.
Do těchto úvah je třeba zahrnout případné dopady zvýšení SpD na petrolejářské a distribuční společnosti, neboť uvedené dokazuje přímé dopady na ekonomiku těchto firem, jež se nemalou částí podílejí na hrubém domácím produktu země. Za hlavní negativa lze zmínit za prvé pokles zpracování ropy a příjmů tuzemských rafinerií, za druhé zmaření investic do příhraničních čerpacích stanic a za třetí v případě omezení tank-turismu zhoršení výrobní bilance automobilových benzinů vůči naftě (dlouhodobá nerovnováha v růstu spotřeby automobilových benzinů a motorových naft v ČR).
Modelová kalkulace.
Pokusme se modelově propočítat ztráty inkasa při zvýšení ceny jednoho litru motorové nafty o jednu korunu. V takovém případě nastává faktické vyrovnání úrovně SpD mezi Českou republikou, Slovenskem a Maďarskem. Rovněž se však ztrácí část poptávky tuzemských přepravců a soukromých osob, protože více čerpají v „levnějších“ státech EU, a snižuje se motivace tank-turistů z Německa.
Odhadovaná ztráta prodejů skupině tranzitujících dopravců ze zahraničí by činila za kalendářní rok sto milionů litrů, a tedy ztrátu inkasa SpD ve výši jedné miliardy korun.
Odhadovaná ztráta prodejů tuzemským dopravcům z důvodu nahrazení tankování v zahraničí by byla 250 milionů litrů, tedy ztráta 2,5 miliardy korun inkasa SpD.
Odhadovaná ztráta na vrub snížení poptávky po motorové naftě německých tank-turistů by činila 50 milionů litrů, to znamená půl miliardy korun na SpD a sto milionů na DPH za rok.
Odhadovaná ztráta na vrub snížení poptávky po motorové naftě ze strany tuzemských občanů, kteří vycestují pro tankování do Polska, by byla 30 milionů litrů čili 300 milionů korun na SpD a 60 milionů korun na DPH za rok.
Celková přímá ztráta na inkasu SpD z minerálních paliv by pro český státní rozpočet v případě zvýšení SpD na motorovou naftu o deset procent, tedy jedné koruny na litr, činila 4,46 miliardy korun, respektive devět procent ze současného inkasa SpD z tohoto produktu.
Důsledky.
Popsané dokládá nezbytnost budoucích korekcí výše spotřebních daní z minerálních paliv s ohledem na konkurenci „levnějších“ států EU. K možným přímým ztrátám daní z minerálních paliv je však třeba přičíst nižší inkaso spotřebních daní z tabákových výrobků, dopady na zaměstnanost, rozvoj příhraničí a snížení konkurenceschopnosti českých dopravních firem.
