Eurozóna
Když se dva perou, třetí se směje. Přesně podle tohoto hesla lze vnímat žhavého kandidáta na post pana Euro, tedy předsedy rady ministrů financí zemí eurozóny. Měl by se jím stát nizozemský šéf státní kasy Jeroen Dijsselbloem, který má podle německé televize ARD širokou podporu. Jeho jméno přitom téměř nikdo nezná. Není se ani čemu divit – ministrem je teprve dva měsíce a v odborných kruzích se nepohyboval. Deset let sice zasedá v parlamentu za nizozemskou Stranu práce, ani jako poslanec ale neměl finance na starost. Dijsselbloemovou doménou byl školský výbor.
K jeho devizám ale patří to, že je jako úřednický a nevýrazný kandidát přijatelný pro rozhádané strany. A to jako nizozemský ministr, stejně jako šéf eurozóny. Sedmnáct zemí používajících společnou měnu se dlouhou dobu nemohlo shodnout, koho dosadit na místo odcházejícího lucemburského premiéra Jean-Claude Junckera, který vlivnou, ale neformální funkci hlavy eurozóny zastává od roku 2005. Největší šance se dávaly o generaci staršímu německému správci eráru Wolfgangu Schäublemu, pro něhož by šéfování euru bylo završením politické kariéry. Schäuble je ovšem nepřijatelný zejména pro Francouze.
Dijsselbloem coby úřednický pan Euro nápadně připomíná příběh Hermana Van Rompuye. EU před třemi lety také tak dlouho hledala svého „prezidenta“ (přesněji řečeno stálého předsedu Rady EU), až se shodla na nevýrazném belgickém úředníkovi.