Dle většiny manažerů může za válečný konflikt v Zakavkazsku Gruzie
Souhlasíte s prezidentem Václavem Klausem, že role představitelů Gruzie v zodpovědnosti za vyvolání války s Ruskem je fatální?
- Ano 41,9 %
- Ne 36,4 %
- Nevím 21,7 %
V pátek 8. srpna zaútočila gruzínská vojska na cíle v Jižní Osetii, kterou Gruzie považuje za součást vlastního území. Na útok odpovědělo Rusko mohutnou vojenskou ofenzivou. Ruská armáda pronikla až do vnitřní Gruzie a zničila v ní některé strategické objekty. Prezident Václav Klaus se v článku publikovaném 18. srpna v MF Dnes ostře pustil do Gruzie. Tím se dostal do střetu s premiérem Mirkem Topolánkem, který v prezidentově názoru postrádá podíl Ruska na gruzínsko-ruském konfliktu. S prezidentem Klausem však souhlasí 41,9 procenta manažerů.
Jedním z nich byl i respondent: „S prezidentem Klausem tentokrát zcela souhlasím. Pro jeho názor hovoří všechna dostupná fakta. Byly to gruzínské speciální jednotky, které v den zahájení olympiády v Pekingu bez varování přepadly jihoosetijské město Cchinvali a postřílely v něm zhruba 1,5 tisíce bezbranných civilistů. Až po odvysílání zahajovacího ceremoniálu olympiády se o případ začala zajímat média. Podivně jej však uchopila a informují o něm zcela zkresleně. Gruzii jsem v minulosti navštívil a delší dobu tam pobýval. S mnoha jejími problémy jsem se seznámil a snažil se je pochopit. Naneštěstí se dlouhodobě neřeší a místo toho se předávají mezi generacemi v ,paměti národa‘. Tyto problémy nevznikly ani před měsícem, ani před rokem, ale táhnou se hluboko do historie. O Rusku a bývalých satelitech SSSR platí, že o nich můžete stokrát slyšet, ale pokud je nenavštívíte a nezažijete na vlastní kůži, nikdy je nepochopíte. A to je i případ tohoto regionu.
Co se týče médií, odvedla a odvádějí tu nejšpinavější práci. Od začátku jsou informace o konfliktu velmi neobjektivní - používají se termíny jako ,separatistická provincie‘ a podobně. Ona to však žádná provincie není, protože již téměř dvacet let má toto území vlastní, demokraticky zvolenou vládu, prezidenta i parlament. Vláda ani státní aparát Gruzie nikdy Jižní Osetii či Abcházii nekontrolovaly. Během vlády gruzínského exprezidenta Eduarda Ševardnadzeho de facto a téměř de iure Gruzie uznala, že není schopna řídit dvě nezávislá území, která jsou formálně součástí Gruzie, tedy Abcházii a Jižní Osetii.
Oproti tomu Rusko vnímá Jižní Osetii jako neuznanou republiku, v níž přes 90 procent lidí se prokazuje ruskými doklady a pasy, a proto je považuje za své plnoprávné občany. Nelze se tedy divit, že po tomto nečekaném výpadu odpovědělo hrubou silou.“
S odpovědí si nevěděl rady manažer: „Nemám nejmenší tušení. Historicky je Kavkaz takový propletenec národností, zájmů, křivd a odplat, že se už vůbec nelze dopátrat toho, kdo má pravdu.“
Pochybnosti zaznívají i v záporné odpovědi: „Chyba je na obou stranách. Netroufám si však hodnotit, která ze stran je horší. Rozhodně jsem však dalek černobílých hodnocení, že Rusové jsou jako nacisté a Osetinci jako henleinovci, nebo druhý extrém, že Gruzínci kolonizují jiný národ. Faktem je, že nyní žijeme v éře globalizace, která se kromě jiného projevuje dezintegrací států. Pokud má Kosovo právo odtrhnout se od jiného státu bez jeho souhlasu a je-li v tom podporován Tibet, pak stejný princip musí platit i pro Osetii, Abcházii nebo Čečensko.
Pokud jde o Václava Klause, byl vždy milovníkem úmyslně vyhrocených postojů, jinak by se jako prezident snad nudil. A k Rusku vždy vyjadřoval obdiv až podlézavost, a proto je konzistentní.“
Zcela jasno má respondent: „Nesouhlasím s Václavem Klausem především proto, že nepůsobí dobře, má-li prezident zcela opačný názor než ostatní představitelé státu.“
Oponuje mu manažer: „V této záležitosti bohužel souhlasím s prezidentem Klausem, že si to Gruzínci zpackali sami. Přitom s Gruzínci sympatizuji. Po takovém krveprolití a zničení majetků už k sobě oba národy cestu nenajdou. Logika západních zemí, které obviňují Rusko, je licoměrná a neupřímná. Oběma stranám jde o geopolitické cíle. Je to jen politická záležitost a argumenty hledají Rusko i západní země dle svých politických potřeb.“
Podporuje ho respondent: „Probudit spícího medvěda, aniž by Gruzie měla připravené řešení, bylo nezodpovědné a naivní.“
Odpovídalo 129 manažerů
