Nic není zadarmo

Belgičané se budou učit platit poplatky

Budeme s vámi jednat, co jiného také zbývá, ale nehodláme diskutovat o snižování některých poplatků či jejich rušení. S tímto přístupem zahájily české banky v červnu letošního roku jednání s ministerstvem financí o poplatkové politice. Po svém nástupu do funkce je v tom podpořil i nový předseda antimonopolního úřadu Martin Pecina, který razantně odmítl plošné zásahy státu do cen. Ministerstvo tedy částečně ustoupilo, ale zdá se, že zčásti ve svém snažení uspěje. Někteří zahraniční vlastníci českých bank však řeší přesně opačný problém. Zkoumají, jak poplatky, které se účtují například v Rakousku či Belgii, zvýšit. Neboť jak týdeníku EURO řekl generální ředitel KBC Bank André Bergen, nic není zadarmo. A musí to pochopit i Belgičané, kteří jsou tradičně zvyklí například na vedení účtů či výběry z bankomatů zdarma. Rovněž generální ředitel Erste Bank Andreas Treichl v nedávném rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že v Rakousku očekává alespoň mírný nárůst cen za bankovní služby.

Náklady existují.

Belgický bankovní trh je specifický. Zatímco ještě před třiceti lety na něm působilo okolo stovky bank, v roce 1995 ovládalo pět největších bankovních domů téměř 70 procent trhu. Před třemi lety již podíl Argenty, ING, Dexie, KBC a Fortisu na celkových vkladech v zemi činil 90 procent. Belgičané jsou na svůj komfort zvyklí, i když ne všichni z něj profitují stejně. „Pokud porovnáváte poplatky, které platíte v České republice, se situací v Belgii, srovnáváte hrušky s jablky. Stále říkáme našim zákazníkům, že za bankovní služby v Belgii platí málo. Měli platit za to, co využívají, to se však v Belgii neděje. V současné době jsou například výběry z bankomatu zadarmo pro každého. To znamená, že pokud někteří z našich zákazníků nevybírají z bankomatů, dotují ostatní, aniž si to uvědomují. Je mnohem transparentnější, když platíte za to, co využíváte. Proto prosazuji změnu tohoto systému. Starý belgický systém znamená, že zákazník si naše náklady neuvědomuje,“ uvedl Bergen. V Belgii se banky řídí spíše svými nákladovými listy, ceníky jsou často pouze obecné. Aby suplovaly chybějící poplatkové výnosy, uchylují se belgické finanční ústavy k poměrně nestandardním praktikám. „Poplatek je jedna věc, úroky věc druhá. Je tradicí, že peníze poukázané na účet banky zákazníkům připisují až po nějaké době, například dvou dnech. Banka je tedy začne úročit později. Nyní se od těchto praktik poněkud ustupuje, ale stále existují,“ konstatoval Bergen. Podobný případ pamatuje z nedávné doby i české bankovnictví. Stavební spořitelny připisovaly státní dotace určené jejich zákazníkům až s měsíčním zpožděním. V mezidobí využívaly zdarma peníze na mezibankovním trhu, což jim přinášelo úrokové výnosy v řádech milionů korun.

Transparentnost především.

Hlavním motivem snažení belgických bank a českého ministerstva financí je zlepšit transparentnost trhu. V Belgii se samy banky snaží poplatky zvýšit, aby nepřišly o výnosy, ale zároveň aby zprůhlednily své podnikání. V Česku by stát ceny bankovních služeb rád snížil, což vzhledem k antimonopolnímu právu nemůže. Od tlaku na cenu tedy ustoupil, i když požadavek na zrušení poplatku za rušení účtu stále prosazuje. Nyní se snaží přinutit banky, aby své podnikání alespoň zpřehlednily. Zajímavé je sledovat, jak se vedení druhé největší belgické banky snaží své zákazníky přesvědčit, že poplatky platit musejí. „Lidé stále mají s poplatky nějaké problémy. Domnívají se, že dávají své peníze bance, která je využívá, a proto jí za to nemusejí platit. Avšak pokud platit nechtějí, tak ať si peníze ponechají v hotovosti a schovají doma pod matraci. Je to stejné, jako v tom příběhu, ve kterém přijde muž k právníkovi s tím, že má problém a potřebuje poradit, jak ho vyřešit. Právník se otočí, vezme knihu, otevře a poradí. Dostanu tisíc eur, dodá. Tisíc eur? Vždyť vám to zabralo jen jednu minutu, protestuje zákazník. Však mi také neplatíte za tu minutu, ale za to, že vím, jak najít odpověď za jednu minutu, odpovídá právník. Stejné je to s bankovními službami. Potřebujete provést převod z Prahy do Bratislavy. Můžete vzít vaše peníze v hotovosti a jet do Bratislavy, nebo můžete využít bankovního převodu. Co je jednoduší?“ ptá se Bergen.

Není konkurence jako konkurence.

Důvodem, proč se v České republice platí za bankovní služby výrazně více než v Belgii, však není pouze „belgická tradice“. Bergen argumentuje i náklady, které má KBC s investicemi do svých firem ve východní Evropě. „V České republice implementujeme například nové softwarové produkty, které stojí stejně, jako stály, když jsme je zavedly v Belgii. Rozdíl je v tom, že objemy obchodů jsou v České republice mnohem nižší. Takže jednotkové náklady na zavedení podobných systémů máme mnohem vyšší. Až se objem obchodů v Česku zvýší, tyto náklady nám klesnou a budeme moci nabízet nižší ceny,“ uvedl. Nezmínil se však o výnosech, které ČSOB belgickým vlastníkům přináší. V konsolidované bilanci ČSOB za rok 2004 svítí v kolonce nerozdělený zisk částka 18,6 miliardy korun. Ročně banka vydělává okolo šesti miliard korun, letos díky mimořádnému příjmu z arbitráže přibude dalších 20 miliard korun. Prostor pro snížení poplatků tedy skutečně má. Teoreticky by ji k tomu měla donutit konkurence, praxe je ale odlišná. V Česku konkurence není natolik silná, aby banky byly nucené poplatky snižovat, v Belgii je naopak „natolik silná“, že limituje finanční ústavy v jejich plánech na zvýšení cen. V Česku banky argumentují, že nemohou všechny najednou například zrušit poplatek za zrušení účtu, neboť by se dostaly do sporu s antimonopolním úřadem. V Belgii by se určitě rády domluvily na zvýšení poplatků, ale nemohou, neboť kartelové dohody jsou zakázané i v této zemi. Přesto se zdá, že aktivita českého ministerstva financí rozhýbala debaty o cenách i v samotných bankách. Výsledkem je nejen rušení poplatků za uzavření účtu většinou hlavních bank, ale i další úpravy ceníků. Z informací týdeníku EURO vyplývá, že například ČSOB již připravila nový ceník svých služeb, který přinese mírné snížení cen.

Ministerstvo finišuje.

Přestože původní termíny pro diskusi mezi ministerstvem financí a bankami již uplynuly, jednání stále pokračují. Může za to odmítavý postoj finančních ústavů k některým navrhovaným změnám, ale vliv má i rozdílnost názorů bank k předkládaným návrhům. V neposlední řadě jsou za zpožděním oproti plánu ministerstva i separátní zájmy některých bank. Například ČSOB ministerstvu oznámila, že s ním již dále vyjednávat nebude. Týdeníku EURO to potvrdily dva nezávislé zdroje. Jeden z nich uvedl, že banka souhlasí se šesti body, o ostatních odmítá jednat za přítomnosti ostatních bank a bankovní asociace. Náměstek ministerstva financí Tomáš Prouza souhlasil a separátní schůzka se uskutečnila. Do konce října bude ministr financí Bohuslav Sobotka o dosavadních výsledcích jednání informovat vládu. Proces by se měl uzavřít do konce letošního roku. Po analýze více než osmdesát otázek, ke kterým se banky měly vyjádřit, vznikl dokument ministerstva obsahující přes třicet bodů. Požadavky jsou rozděleny do několika kategorií. V první z nich jsou specifikovány kroky, které ministerstvo bankám doporučuje udělat. Jedním z doporučení je například neúčtovat poplatek za vedení účtu v době mezi zrušením a zánikem účtu. Banky totiž, jak uvádí ministerstvo, neprovádějí rušení účtu okamžitě, ale s odvoláním na možné pohledávky za klientem účet zruší až po několika měsících. Po tuto dobu si stále účtují poplatek za jeho vedení. Ministerstvo by rádo tento poplatek zrušilo, antimonopolní úřad však takové nařízení nedovolí. Podobné je to například s poplatkem za zrušení účtu, který ministerstvo rovněž pouze doporučuje neúčtovat. Další kategorií jsou body, které ministerstvo začlení do zákonů. Mezi ně patří například informování o změně ceníku s dostatečným časovým předstihem, což znamená minimálně měsíc před změnou. Rovněž požadavek, aby se ceník automaticky stal součástí smlouvy mezi zákazníkem a bankou by měl být včleněn do zákona. „Čtyři banky uvedly, že již ceník ke smlouvě automaticky přikládají. U významných retailových bank se názory různí,“ uvádí v pozičním dokumentu ministerstvo. Třetí kategorií je memorandum mezi bankovní asociací a ministerstvem. „Poměr požadavků, které jsme hodlali prosadit prostřednictvím memoranda ku počtu změn, které budou zapracovány do zákona, se však může zněmit. Již dvakrát jsme bankovní asociaci vyzvali, aby nám sdělila, zda s obsahem memoranda souhlasí. Odpověď jsme však nedostali. Pokud se banky na půdě asociace na memorandu nedohodnou, prosadíme změny zákonem,“ řekl týdeníku EURO náměstek ministra financí Tomáš Prouza. Jak dodal, banky se vystavují nebezpečí, že v Poslanecké sněmovně navrhovaná opatření doznají mnohem tvrdší podobu. „Po třech kolech jednání s bankami jsme dosáhli výrazného snížení nákladů na provedení změn. Pokud memorandum nebude a změny budou obsažené v zákonech, vystavují se finanční ústavy nebezpečí, že nakonec náklady na opatření přijatá poslanci budou mnohem vyšší,“ dodal Prouza s tím, že ministerstvo může alespoň některé změny stihnout prosadit do voleb. Má představu, že část nových pravidel by se měla řešit samoregulatorní cestou prostřednictvím bankovní asociace. První otázkou zůstává, zda samoregulace trhu může vůbec existovat, zda společnou dohodou všech bank nevzniká kartel. Druhým problémem aplikování připravených změn může být neochota některých bank podmínky akceptovat. Pokud se bude jednat o velké retailové banky, ČSOB příliš vůle k dohodě na většině změn nedává najevo, nebude podobný přístup fungovat. Tento problém signalizuje i ministerstvo ve svém dokumentu, neboť při výkladu postoje bank ke změnám uvádí v jednotlivých bodech formulace typu: Většina bank je ochotná zavázat se…, banky se na tomto tématu neuměly shodnout…, většina bank souhlasí se stanovením jednotných pravidel a podobně. Pokud však v oné většině nebudou i velké retailové banky, nemá zavádění pravidel smysl. Snad jen, že by ty menší vytvořily vlastní asociaci a ze zpřehlednění, zjednodušení a zlevnění svých služeb vytvořily konkurenční výhodu.