Tomiu Okamurovi prý ukradli nejbohatší stranu v zemi. Její kasa je ale prázdná
Celé to dopadlo stejně bizarně, jako to nedávno i začalo. Česko-japonský podnikatel Tomio Okamura, jenž si ve svém skromném politickém snu vyšlápl i na prezidentství, vyrazil před třemi lety zachraňovat Česko přímou demokracií tak zpříma, že nyní nečekaně zpříma i skončil: většina členů i poslanců jeho Úsvitu přímé demokracie se totiž koncem února definitivně rozhodla, že už má dost jeho diktátorství, bláznivých mediálních úletů i tajemného hospodaření s veřejnými miliony za volby.
A přímo v budově parlamentu vyhlásili založení vlastní strany, jejíž název ještě neznají.
I oni však zůstali věrni bizarním způsobům Úsvitu. „Teď teprve musíme zjistit, co se vlastně stalo,“ řekl po klíčové konferenci hnutí Marek Černoch, místopředseda Úsvitu, nový šéf jeho poslaneckého klubu a taky mediální tvář puče, jenž podle něj není pučem, ale pouze naplněním původních Okamurových idejí. „V poslední chvíli jsme byli vnímáni jen jako rasisté a xenofobové,“ nastínil Černoch důvody rozkolu v hnutí, jehož volební preference se začínají blížit nule.
Je to ironie: právě on totiž zpívá národní hymnu na mítincích iniciativy Islám v ČR nechceme, jež chce islám legálně postavit naroveň nacismu a současně vyzývá k občanskému udavačství. Zmatený tak ze všeho zůstal i sám Okamura, který obvykle zná odpověď na každou otázku. Po dvouhodinové konferenci konané za zavřenými dveřmi, již předčasně opustil s narychlo popsaným listem papíru, na chodbě před svou poslaneckou kanceláří poněkud krypticky pravil: „Ptáme se, co za tím vším je? Musíme se nad tím zamyslet.“
Nula k nule
Možná by mu v tom pomohl jeden z jeho knižních opusů, které do světa vypouští se stejnou frekvencí jako xenofobní výzvy. Jmenuje se Umění přímé demokracie a kromě jiného v něm doposud třetí nejpopulárnější český politik hlásá i přímou zodpovědnost a odvolatelnost politiků. Nyní Okamura tuto filozofii osobně testuje. Vloni koneckonců sám slíbil, že se i Úsvit, vystavěný na jeho kultu, stane běžnou demokratickou stranou. Nebo alespoň částečně: tedy že přijme nové členy, změní své byzantinské stanovy, podle nichž sám předseda rozhoduje o financích do výše deseti milionů korun, a současně integruje různá politická hnutí, aby rozšířil platformu. Nic z toho se nestalo. Úsvit má stále stejné stanovy i pouhých devět členů, tedy méně než poslanců, jichž má čtrnáct. To z něj sice dělá se 120 miliony korun za čtyřleté volební období nejbohatší politickou stranu na hlavu, bohatství si ale zatím užil jen Okamura; zatímco poslanci Úsvitu opakují, že hnutí nemá ani minimální administrativní aparát potřebný pro běžnou podporu poslanců, začal Okamura hned po volbách Úsvitu posílat milionové faktury. „V tuto chvíli jsou disponibilní finanční prostředky do konce volebního období nulové,“ oznámil po konferenci předseda rozhodčí komise Úsvitu Jiří Štětina.
Možná Okamura pojal demokracii až moc zpříma. Na mítincích, které ve svém sporťáku a občas i s mladou přítelkyní objížděl nejdřív jako amatérský večerní bavič a poté i prezidentský, senátorský a poslanecký kandidát, totiž sliboval, že si v žádné politické funkci nevezme ani korunu z veřejných peněz, protože už si vydělal dost. V současné antipolitické době na to lidé slyšeli; teď jeho výzvy k venčení psů a vepřů před mešitami oslovují pouhá dvě procenta voličů.
Nic mimořádného
„Tomio má představu, že vezmeme zpět své pomýlení a napravíme se, což se asi nestane.
Zvlášť když to celé byl jeho vlastní nápad,“ řekl mi před klíčovou konferencí Úsvitu jeho mluvčí, výkonný tajemník a místopředseda Jan Zilvar. Stáli jsme spolu před Okamurovou poslaneckou kanceláří, kde se šéf Úsvitu zavřel se svými věrnými: s Radimem Fialou, poslancem Jaroslavem Holíkem a taky Jaroslavem „Večerníčkem“ Novákem, hlavním ideologem strany, jehož někteří považují za autora nejen nejskandálnějších výroků Okamury, ale také jeho knih. Co mu tedy vadí? Že se věci nedějí jeho jménem? „Asi tak,“ usmál se Zilvar.
Byla to méně standardní podívaná, jak by řekli politici. Zatímco Okamura žádal fotografa, ať ho nefotí, když jde z WC, vysvětloval na chodbě Jiří Štětina, zakládající člen Úsvitu a starší lékař v pomuchlaném obleku, že se vlastně nic neděje. „Tahle konference měla být už dávno, nejde ale o nic mimořádného. Situaci nevidím tak složitou. Jde o normální hlasování, budeme o všem diskutovat,“ řekl. A o čem budou vlastně mluvit a hlasovat?
„Nevím, program jsem ještě neviděl. Ale jde o financování strany a taky o přijímání nových členů. Není možné, aby jich politická strana měla devět…“ dodal.
„Chci, aby vznikla integrační strana fungující na demokratických principech. Nevím, jak to dopadne. Pokud se ale nezměníme, nemáme šanci fungovat,“ řekl před konferencí Černoch. Nejen on se s Okamurou sešel předešlý víkend v Otrokovicích, kde se zkoušeli usmířit. Úplně se to nepovedlo. „On měl svůj proslov a my se pak zvedli a reagovali. Ukázali jsme, že se nebojíme, protože ty zprávy, které jsme dostávali, byly šílené. Pro něj jsme pučisti a on s námi ani nechtěl mluvit. Pro nás to nebylo nic proti Tomiu Okamurovi. Jen vidíme neúspěchy v evropských, senátních i místních volbách a víme, že takhle dál fungovat nemůžeme,“ popsal Černoch setkání.
„Už to začalo?“ zeptal se na chodbě novinářů jen napůl žertem Petr Adam, mladý místopředseda poslaneckého klubu Úsvitu. Málokdo ilustruje podivné dvoukolejné fungování Okamurova hnutí jako jihomoravský poslanec.
Kancelář má hned vedle zasedačky, kde probíhala konference Úsvitu, coby nečlen hnutí ale nesměl dovnitř. Před začátkem jen do místnosti nakoukl pootevřenými dveřmi. Atmosféra nebyla úplně kamarádská: v tichu zde sedělo v čele velkého stolu Okamurovo tvrdé jádro, zbytek pak různě kolem.
„Chtěl jsem se stát členem, když se říkalo, že budeme demokratická strana. Nikdo mi to ale nikdy nenabídl. Ptal jsem se po tom ne kvůli sobě, ale hlavně kvůli svým voličům. Nechtěl jsem, aby zůstali v roli užitečných idiotů: mnozí pro Úsvit pracovali, teď ale mají pocit, že zůstali úplně mimo. Kvůli změně stanov jsem několikrát vystoupil na klubu i grémiu. Takže mě teď fakt nemůžou urazit slova o puči,“ vysvětluje Adam.
Podle něj poslanci Úsvitu mnohdy ani nevědí, proč mají o zákonech nějak hlasovat, komunikace mezi hnutím a klubem vázne.
I proto před měsícem souhlasil s výměnou Fialy v čele poslaneckého klubu za Černocha. Jenže tím se problém nevyřešil, spíš naopak. „Nejsem zastáncem politické korektnosti, ale kolikrát jsem se musel stydět za názory, které se jménem Úsvitu hlásají. Panuje tu kult osobnosti a vůbec se nerespektuje realita. Přitom by stačilo trochu potlačit ega,“ dodává Adam.
Sejdeme se v n oci
Právě výměnou v čele poslaneckého klubu puč v Úsvitu začal. Na nočním jednání sice Fialu podpořil jediný Okamura, šéf hnutí ale tehdy demokratické hlasování ještě akceptoval: na následné společné tiskovce přečetl připravené prohlášení a Fiala se naoko kál i nekál. Když se ale dva týdny nato většina poslanců i členů Úsvitu vzbouřila znovu a vyhlásila založení nové strany, přešel Okamura do útoku a označil je za pučisty.
Po konferenci hnutí mohl v parlamentu svá slova jen stvrdit. „Stranický puč byl dokonán, kolegové založili novou stranu. Zradili program, zradili mě, zradili 350 tisíc voličů.
Proto je vyzýváme, aby složili poslanecké mandáty,“ přečetl Okamura po konferenci prohlášení, zatímco vedle stojící Fiala jako obvykle pokyvoval hlavou. Poté se oba znovu zavřeli v kanceláři.
Na chodbě stál mezi dvěma nesmiřitelnými tábory Úsvitu i Adam. Nečlen hnutí a místopředseda jeho poslaneckého klubu se chtěl dozvědět, za jakou stranu teď vlastně sedí v parlamentu: za tu Okamurovu, nebo Černochovu? Okamura nyní sice tahá za kratší provaz jak v hnutí, tak i v poslaneckém klubu, ne všichni poslanci Úsvitu ale se založením nové strany souhlasí. „Chci Úsvit jen demokratizovat, ne zakládat novou stranu,“ říká například Milan Šarapatka.
Bývalý diplomat, jenž strávil část života v muslimských zemích, se sice v týdeníku Euro před časem ohradil, že na rozdíl od Okamury není „pasáček vepřů“, i na něj je ale puč až moc přímá demokracie. Okamuru však vrátil do role baviče, která mu sedí nejvíc: skutečná zábava s Úsvitem totiž teprve začíná.
Stranický puč byl dokonán, kolegové založili novou stranu. Zradili program, zradili mě, zradili 350 tisíc voličů. „Nejsem zastáncem politické korektnosti, ale kolikrát jsem se musel stydět za názory, které se jménem Úsvitu hlásají,“ říká Petr Adam.
O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz
