Kde pracuje Gerard Ryan, generální ředitel GE Capital Bank
Kancelář Gerarda Ryana v pražské centrále GE Capital Bank v budově BB Centra připomíná akvárium. Od velkoprostorové kanceláře, ve které mají stoly srovnané jeho podřízení, jej odděluje jen skleněná stěna. Nejde však prý o to, aby se vzájemně kontrolovali. „Nejsem ten typ šéfa, který by měl potřebu lidi neustále hlídat. A že je na mě samotného vidět, s tím nemám vůbec problém,“ říká Ryan.
Výhodou je prý větší transparentnost a otevřenost. „Díky tomu, že sem je vidět a že většinou ani nezavírám dveře, nejsou mezi mnou a zaměstnanci žádné bariéry. Když někdo něco potřebuje, může za mnou přijít, aniž by se musel složitě ohlašovat u sekretářky. Nikdo mě taky nemusí oslovovat pane Ryane, pro všechny jsem Gerard. Tato celková neformálnost ale rozhodně neznamená, že se tu dost nepracuje,“ zdůrazňuje.
Kancelář byla navrhována jako místnost pro generálního ředitele již při stavbě BB Centra a většinu vnitřního vybavení Ryan zdědil po svém předchůdci Petru Šmídovi. Některé kusy pocházejí ještě z dob Agrobanky. „Já jsem přidal v podstatě jen tuhle tabuli a flipchart,“ ukazuje. „Mám rád, když se něco řeší, že se to rovnou píše, aby to všichni měli na očích.“ Zděděný nábytek však pro něj skýtal i jistá překvapení. „Až asi po roce jsem čirou náhodou zjistil, že jedna ze skříní je ve skutečnosti lednička,“ vypráví.
Na polici pod oknem má Ryan vedle fotografie svých dětí a několika snímků z neformálních firemních setkání vyrovnané ceny, které banka v posledních letech získala, a různé drobnosti. Pobaveně ukazuje zejména sáček sešrotovaných federálních bankovek v hodnotě milionu korun a obří klíč od hlavních dveří někdejší centrály Agrobanky v Hybernské ulici. Květiny, dvě palmy v rozích místnosti, zalévá Ryanova asistentka. „Nebýt jí, asi by umřely,“ přiznává.
Zeď vedle dveří patří mapě České republiky, na které jsou vyznačeny všechny pobočky banky. „Červeně jsou zakroužkované ty, které jsem už navštívil,“ vysvětluje. „I když za jeden den zvládnu objet třeba pět, šest poboček a takovéhle cesty podnikám každý měsíc, pořád mi jich ještě dost zbývá. Měl bych to stihnout asi za tři roky.“
