Jano a Pavle, nechcete před usnutím ulehčit svým duším a svěřit se čtenářům E8 se svým trápením?
Jana: Musím se vám svěřit, že tak svíravé pocity úzkosti jako v posledních týdnech jsem neměla, ani když jsem se v roce 2000 prodírala zfanatizovaným davem na Kavkách. Nebýt tady Pavla, skončím na psychiatrii nebo pod vlakem Eurocity.
Pavel (hladí ženu po tváři): Bylo toho na ni opravdu moc. Už jsem se nemohl dívat, jak se Železný snaží ovinout si ji kolem prstu. Diktoval jí, co má dělat, na jaký předvolební mítink má jít, co tam má říkat, posílal jí direktivní esemesky s textem: „Volejte řediteli. Pokud neuposlechneš, budeš jen sedmička!“ Jako by byla nějaká jeho děvečka. A když ji nebuzeroval on, tak ta jeho nová žirafa, železná lady - manželku chtěla vyškrtnout z kandidátky. Jana sinala hrůzou, jen co se jí rozvibroval mobil v kabelce. Řekl jsem, tak dost! Od teďka budu pořád s tebou, i kdybych měl zavřít sklárnu. Nehnu se od tebe, v Bruselu ani ve Štrasburku. A nadávat nám do „boboshitů“ taky nikdo nebude!
Jana: Udělal ze sebe lídra Nezávislých, ale mě si chtěl zcela podrobit, znásilnit - ostatně, jak je pro jeho rodinu typické. Nezapře, že se narodil v Kujbyševu. Hrozně ráda bych se něco dozvěděla o jeho otci a práci v Kominterně. Já jsem sice také byla funkcionářkou SSM, ale nikdy jsem se nezprotivila základním demokratickým principům.
Pavel: Pro naši rodinu končí Evropa na Ukrajině, dále na východ bychom nikdy nešli. Pan Železný šel dělat politiku do Bruselu, ale ve skutečnosti je to zakuklený rusofil a stalinista.
Jana: Pochopte, mně je obyčejný asistent, pracující osm hodin denně, k ničemu. Dokud bude ten šílený zakomplexovaný doktor sedět v europarlamentu vedle mě, musím mít bodyguarda. Ve dne i v noci. Nikdo jiný než manžel tu práci není schopen kvalitně zastat.
Pavel: Jestli se tě ještě slovem dotkne, rozbiju mu o hlavu půllitr!
