Zdeňku, nechcete před usnutím ulehčit své duši a svěřit se čtenářům E8 se svým trápením?
Mám své trápení: Jak přijdu z práce domů, okamžitě začnu šacovat špajz a vydržím u toho až do rána. Ani na Televizní noviny se už nedívám. Když vidím čabajku, slaninku nebo štangličku lovečáku, nejsem schopný se udržet v klidu. Manželka se mnou odmítá spát, že prý ten uzený puch nebude čichat. Dokonce mi na ledničku dala petlici, ale já našel klíč. Mám výčitky svědomí, ale chtíč je silnější než já. Když se nenajím, jsem tak vykolejený, že ani nevím, kdy byla bitva na Bílé hoře. Teď vážím 124 kilo a furt to jde nahoru. Kdybych se zítra chtěl projet v invalidním vozíku po Praze, rozlomí se pode mnou jak shnilá větev.
Nezvladatelná chuť k jídlu je také jediným důvodem mého působení v pražské politice. Dávno bych to zabalil, vzal montérky a šel zase do Sigmy dělat elektromontéra. Nedovedu si ale představit, jak bych z dělnické mzdy ten svůj bachůrek uživil. A což teprve životní minimum? Pojdu u silnice jak toulavý pes. K nám do Hodonína, kde o práci nezavadíš, se prostě vrátit nemůžu. To si radši vezmu život dobrovolně.
Lékaři mi říkají, že to bude vyvoláno stresem z vládní krize, ale já vím, že to má hlubší kořeny. Vzpomínám si na rodinné silvestrovské sešlosti, spojené s oslavou mých narozenin. Osobně miluji jednohubky. Můj taťka dělá vždycky báječné. Každý rok se zaříkávám, že se nebudu přecpávat, pojím jen zdravé, akurátní množství a tak dál… Každý rok ale do sebe narvu tolik chlebíčků a jednohubek, co se jich tam vejde. Když k ránu s těžkým žaludkem uléhám, uspávám se přísahou, že další den bude první z těch hladových. Půst je přeci tak zdravá věc! Smělé plány končí hned po rozednění, kdy do sebe začnu futrovat zbytky na mísách a talířích. Nevím jak vy, ale takové mírně okoralé chlebíčky - to je po ránu slast. A hop, opět jsem narvanej až hanba! Ale co, musím si to užít, když už se s tím někdo dělal, ne?
Nevím, jak se s tím vyrovnat. Můj poradce, pan Václavek, říká, ať přejdu od socialismu k satanismu, že budu mít klid. Satanisté doporučují svým stoupencům, aby se oddávali přirozeným touhám. Jedině tak z vás prý může být naprosto spolehlivý člověk, bez frustrací, které by mohly být škodlivé jak vám, tak vašemu okolí. Namísto zdrženlivosti rozkoš! Nevím, co tomu řeknou kolegové z KDU-ČSL, ale já začínám skutečně věřit, že pokud někomu chybí možnost normálně ulevit svým tužbám, prudce vzrostou a změní se v puzení. Kdyby všichni lidé měli podmínky, aby mohli beze strachu z eventuálních problémů nebo hanby pravidelně ukájet své choutky, byli by dostatečně uvolnění a mohli by vést zcela normální život bez frustrací. Potvrdilo se už, že většina nemocí má psychický původ, a psychosomatické choroby jsou přímým důsledkem frustrací. Podívejte se na ty nemocné anorektičky při soutěži Miss, které mají strach z každého deka navíc! Mám pocit, že by to měl řešit nový vládní program.
Ostatně, nechcete klobásku? Tak dobrou noc.
