Bývalé vojenské obci pomůže přímé železniční spojení s hlavním městem
Za první světové války byl v Milovicích zajatecký tábor pro 46 tisíc vojáků. Rakouskou armádu vystřídala vojska československá, pak německá, československá lidová a od roku 1968 sovětská. Ta se na městečku vzdáleném osm kilometrů od Lysé nad Labem podepsala nejvíce. Za pobytu sovětských vojsk v Milovicích vyrostla sídliště pro více než sto tisíc obyvatel, z nichž zbyly stovky chátrajících budov. Ty se od poloviny 90. let rekonstruují na byty. V letošním roce by mělo být dokončeno přes 550 bytů. Takový stavební boom zažilo bývalé vojenské město pouze během první vlny oprav na konci 90. let. Dalšímu rozvoji Milovic by do budoucna mělo pomoci i plánované přímé železniční spojení s Prahou. Optimistická varianta hovoří o tom, že by se obyvatelé Milovic mohli do hlavního města dostat bez přestupů již v letošním roce.
Město i soukromníci.
Po odchodu sovětských vojáků v roce 1991 zbyly v Milovicích šedivé, nevzhledné a zcela vybydlené paneláky. Ve městě zůstala asi tisícovka obyvatel. O pět let později opuštěné objekty získaly Milovice od státu, část z nich zakoupili i soukromí majitelé. Milovice se dnes člení na čtyři části: Milovice, Mladá, Boží Dar a Benátecká Vrutice. Paneláky po sovětské armádě stojí především v částech Mladá a Boží Dar. Místní radnice už všechny převedené objekty v lokalitě Mladá rekonstruovala na nájemní byty. Během let 1998 až 2003 opravila a pronajala 285 bytů. V pořadníku na obecní byty nyní eviduje dalších 220 zájemců. Město ale v Mladé už nevlastní žádný objekt, který by mohlo zhodnotit. Každá nemovitost tu už má svého soukromého majitele. Starosta Milovic Milan Kraus říká, že někdy už desátého v pořadí. Na opravu v Mladé čeká ještě sedm velkých paneláků, což znamená zhruba 490 bytů, a asi dvacet menších objektů přibližně s 600 byty. Rozlehlá neobydlená sídliště skrývají lesy okolo bývalého vojenského letiště v části Boží Dar. Ty jsou stejně jako letiště vlastnictvím Fondu národního majetku. Žádosti o převod těchto nemovitostí byly před koncem minulého roku zastaveny. Město tak prozatím své možnosti v bytové výstavbě vyčerpalo. Aktivitu postupně přebrali soukromí investoři. Dosud bylo v Milovicích opraveno více než 2200 bytů, v letošním roce by jich mělo přibýt dalších 556. Toto množství několikanásobně překračuje počet bytů, které by měly být dokončeny v jiných středočeských městech. Pro srovnání: v Poděbradech letos vznikne 80 bytů, v Nymburce 54 a v nedaleké Lysé nad Labem pouze 24. Již rekonstruované domy se střešní nástavbou hrají příjemnými barvami a jsou obklopeny upravenou zelení. V současné době je v Milovicích k prodeji přibližně 400 bytů. Potenciální kupce přitahuje hlavně vidina relativně levného bydlení v porovnání například s Prahou. Ale i v Milovicích je patrné zvyšování cen. „Cena bytů se v roce 1999 pohybovala kolem devíti tisíc korun za metr čtvereční. Dnes ceny standardních bytů začínají na šestnácti tisících za metr čtvereční. U nadstandardních bytů se cena pohybuje do 20 tisíc za metr čtvereční,“ říká Lubomír Hanuš z realitní kanceláře RK Grant Reality. Dodává, že nejžádanější byty jsou 2+1 až 3+1, za které zájemce zaplatí od 800 tisíc do 1,2 milionu korun.
Konec spekulantů.
Hanuš se domnívá se, že doba spekulativních nákupů, kdy se dalo na bytech v Milovicích vydělat, již pominula. „Nedojde-li k získání strategického investora, který nabídne práci pro stovky až tisíce lidí, bude se cena milovických bytů kopírovat celkovou situaci na realitním trhu s úzkou vazbou na pražský realitní trh,“ konstatuje Hanuš. Mezi prvními přistěhovalci do Milovic byla na počátku 90. let přibližně tisícovka volyňských Čechů a několik desítek rodin z oblasti Černobylu. Mezi majiteli milovických nemovitostí figurují i Rusové, kteří se po odchodu s armádou vrátili zpět jako civilisté. „Cizinecká policie eviduje zhruba 150 občanů Milovic ruské národnosti, žije jich tu ale mnohem víc. Nicméně druhé Karlovy Vary tu nevznikají,“ tvrdí starosta. Dnes mají o bydlení v Milovicích zájem především mladé rodiny. Věkový průměr Milovic nepřesahuje 30 let, a jsou tak jedním z nejmladších českých měst. Jen v letošním roce by se mohlo město se zhruba šesti tisíci obyvatel rozrůst o dalších patnáct set lidí. Prognózy hovoří o tom, že by počet obyvatel Milovic v příštích letech dosáhnout až patnácti tisíc. „Sedmdesát procent kupců bytů jsou lidé zaměstnaní v Praze, ale většina nemá pražské kořeny, pocházejí z celé České republiky,“ tvrdí Hanuš.
Chtějí bazén.
Bydlení v Milovicích má ale i svou stinnou stránku. Hlavním nedostatkem rozvíjejícího se města je nedostatečná občanská vybavenost. Chybějí nákupní centra, sportovní a kulturní zázemí, nestačí také kapacita školních a předškolních zařízeních. Radnice ale nemá investorům co nabídnout. Pozemky jsou vlastnictvím státu a jejich převod vázne. „V roce 2003 jsme požádali o převod pozemků pro průmyslovou výrobu a skladové prostory, teprve nyní jsme dostali od ministerstva financí odmítavou odpověď,“ dokládá liknavost úředníků Kraus. Dodává, že za chybějící vybavenost města mohou částečně i noví přistěhovalci. „Trápí nás, že patnáct až dvacet procent nových obyvatel se tu neeviduje, ročně tak přicházíme od státu o 5,5 milionů korun,“ říká starosta. Někteří noví obyvatelé zůstávají přihlášeni v Praze a spotřebovávají služby v Milovicích. Přitom náročnost přistěhovalců se prý zvyšuje. „První mladí lidé, kteří se sem stěhovali okolo roku 1998, byli rádi, že vůbec bydlí. Ti dnešní si už stěžují, že tu není bazén,“ říká Kraus. Obec trápí také vysoká nezaměstnanost, která dosahuje až třinácti procent. Většina lidí, kteří práci mají, dojíždí do Prahy. I proto dostaly Milovice přezdívku noclehárna Prahy. Silného investora mohlo město získat v podobě mladoboleslavské automobilky Škoda Auto, která v něm chtěla před dvěma lety postavit polygon za 2,5 miliardy korun a vytvořit zhruba stovku pracovních míst. Části místních se ale záměr automobilky nezamlouval, neboť by oplotila asi 360 hektarů lesa. Další silný investor na obzoru není. „Dokud si zastupitelé města, kteří vehementně bránili vstupu Škody Auto se zkušebním polygonem do bývalého vojenského újezdu, neuvědomí, že jakýkoliv příliv kapitálu přinese také stavební a dopravní ruch a další nutné změny, bude v Milovicích problém s pracovními místy,“ domnívá se Hanuš.
Do Prahy přímo.
Usnadnit obyvatelům Milovic hledání práce by mělo přímé spojení s Prahou. Milovická trať byla na počátku minulého století postavena jako vojenská vlečka, jezdil po ní i pancéřovaný vlak. České dráhy ji v roce 1996 rekonstruovaly, ale oproti původním plánům nebyla elektrizována. Při cestě železnicí z Milovic do hlavního města se proto musí v Lysé nad Labem přesedat. „To, že vláčky připomínají minulost, by tolik nevadilo, naprosto ale nestačí kapacitně. Lokálky jsou přeplněné. Hodně lidí proto místní spoj ani nezkusí, raději jezdí autem,“ tvrdí Kraus. To by se nyní mělo změnit. Optimistická varianta Českých drah počítá s tím, že by trať mezi Lysou nad Labem a Milovicemi mohla být eletrifikována ještě letos, nejpozději příští rok. „Náklady odhadujeme na 70 milionů korun,“ říká Vojtěch Kocourek, náměstek ministra dopravy. Finance by poskytl Státní fond dopravní infrastruktury. Náměstek ministra dodává, že vlaky by do Prahy jezdily ve špičce každou půl hodinu. Obyvatelé Milovic by se tak dostali přímým spojem do centra Prahy za 40 minut. Navíc jsou Milovice součástí Pražské integrované dopravy (PID) a cestující mohou používat stejnou jízdenku na vlak i na dopravu v metropoli. Starosta by chtěl zavést městkou dopravu i v Milovicích. Z některých sídlišť je to na nádraží přece jen daleko. „Oslovili jsme dopravce, za kolik by byli ochotni tuto dopravu provozovat. Uvidíme, jaké budou nabídky. Doprava ve městě by mohla být také součástí PID,“ plánuje starosta. Několikaleté zdržení elektrifikace milovické trati způsobily paradoxně jiné daleko nákladnější plány železničářů. Od počátku devadesátých let se Milovičtí těší na rychlodráhu, která by je spojila s Prahou a pokračovala až do Liberce. „Tento projekt počítá s tím, že trať do Milovic povede jinudy, proto bylo na elektrifikaci nahlíženo jako na plýtvání penězi. Dnes už je ale jasné, že výstavba koridoru pro rychlodráhu je reálná až v roce 2015 nebo 2020. Trať nemá evropský charakter, takže na ní Evropská unie nepřispěje, jak se dříve předpokládalo,“ vysvětluje náměstek Vojtěch Kocourek. Náklady na koridor jsou spočítány na více než 20 miliard korun.
