Česká národní banka (ČNB) zveřejnila minulý týden konečné výsledky platební bilance za rok 2001 a předběžné výsledky za rok 2002. Největší překvapení přinesla položka bilance výnosů, která v posledních letech nejenže výrazně roste, ale zároveň pokaždé podléhá rozsáhlé revizi. Bilance výnosů v sobě zahrnuje i položku reinvestovaný zisk, která z hlediska hodnocení vnější nerovnováhy a z ní plynoucích tlaků na devizový trh vytváří nebezpečné zkreslení. Koncentruje zpětnou vazbu mezi finančním a běžným účtem platební bilance.
Metodologická potíž.
V souvislosti s celosvětovým růstem přímých zahraničních investic se začal zvyšovat i význam objemu reinvestovaných zisků. Reinvestované zisky představují hodnotu zadržených zisků v podnicích se zahraniční účastí, které nebyly ve formě dividend převedeny do zahraniční, ale reinvestovány v hostitelské zemi. Podle metodiky platební bilance Mezinárodního měnového fondu jsou reinvestované zisky součástí přímých zahraničních investic, a v platební bilanci se tudíž objevují jako kreditní položka na finančním účtu. Poněvadž reinvestované zisky zůstávají v hostitelské zemi, jejich výše musí být v celkové platební bilanci kompenzována debetní položkou v bilanci výnosů v rámci běžného účtu. O reinvestované zisky se tak stejnou měrou navyšuje jak deficit běžného účtu, tak přebytek finančního účtu platební bilance.
Z hlediska poptávky a nabídky na devizovém trhu by se tak saldo běžného účtu mělo upravit o reinvestované zisky, protože tyto prostředky neopouští zemi a nezatěžují její vnější rovnováhu (neovlivňují situaci na devizovém trhu). S ohledem na předpokládaný růst přímých zahraničních investic a následně i reinvestovaných zisků, a tím i deficitů bilance výnosů, je třeba při interpretaci tlaků na vývoj kursu měny plynoucích z deficitu běžného účtu věnovat položce reinvestovaných zisků zvýšenou pozornost. Zejména spekulativní zahraniční investoři si tuto metodologickou zvláštnost nemusejí při interpretaci deficitu běžného účtu vždy uvědomit a zpráva o růstu deficitu běžného účtu přes pět procent HDP pro ně může znamenat prvotní impuls pro změnu jejich sentimentu a převedení investic z měn středoevropských zemí do eura nebo dolaru, tedy započetí odlivu kapitálu ze země. Nemluvě o nebezpečí chybné interpretace deficitu běžného účtu v médiích či v širší odborné veřejnosti.
Problém dat z dílny ČNB.
Nejvýznamnější položka běžného účtu platební bilance České republiky - zahraniční obchod - se sice díky pozitivnímu vývoji směnných relací v posledních letech vyvíjela příznivě, ale přebytek položky bilance služeb dlouhodobě stagnuje, respektive dokonce klesá. V budoucnu tak lze očekávat rostoucí deficity běžného účtu, k čemuž významnou měrou přispěje právě růst deficitu bilance výnosů. Tento růst již také potvrdila Českou národní bankou provedená revize údajů bilance výnosů za rok 2001, když ČNB revidovala jejich hodnotu z původní výše 58,9 miliardy na 83,5 miliardy korun. Připomeňme, že tato revize je velmi podobná té, která se uskutečnila vloni při zveřejnění konečných výsledků platební bilance za rok 2000. Tehdy ČNB provedla revizi v rozsahu 80 procent původní hodnoty, když z původně vykazovaného deficitu bilance výnosů za rok 2000 ve výši 29,5 miliardy korun došlo po revizi k navýšení deficitu této položky na 53 miliard. A že jde skutečně o významné revize, dokazují i podíly deficitu běžného účtu platební bilance na HDP, když za rok 2000 tento podíl po revizi překročil zahraničními investory akceptovaný benchmark udržitelnosti vnější rovnováhy pět procent HDP a za rok 2001 se jeho hodnota přiblížila dokonce šesti procentům!
Revize bilance výnosů vzhledem ke zpřesnění výše reinvestovaných zisků nejsou překvapivé, protože statistika reinvestovaných zisků se v běžném období musí před valnými hromadami podniků spoléhat na výběrová šetření a odhady. Překvapení však spočívá v tom, že již v loňském roce analytická pracoviště upozorňovala na velký rozsah této revize a veřejně kladla otázku, zda bude ČNB ve svých odhadech této položky stejně konzervativní i pro rok 2001, a tak se dopustí i stejné chyby a pomýlení devizového trhu jako v minulých letech. ČNB na tyto dotazy nikterak nereagovala a revize dat za rok 2001 bohužel ukázala, že se tak skutečně stalo. Vzhledem k těmto zkušenostem si klademe otázku, jaká je vlastně vypovídací schopnost ukazatele deficitu běžného účtu platební bilance za rok 2002, když snad nikdo nepochybuje o tom, že ČNB za rok zase přijde s jeho revizí, která jistě nebude nepodstatná!
I když jsou všechny centrální banky vystaveny stejnému problému omezení sběru a odhadu dat o výši reinvestovaných zisků v běžném období, přesto by odhady bilance výnosů centrálních bank zemí s vysokým přílivem přímých zahraničních investic měly zodpovědněji reflektovat minulé vychýlení odhadů od skutečnosti. V neposlední řadě je vhodné podotknout, že ČNB by navíc mohla důkladněji upozorňovat veřejnost a devizový trh na to, že „pětiprocentní pravidlo“ deficitu běžného účtu na HDP v případě České republiky není vzhledem ke zkreslení v podobě zahrnutí reinvestovaných zisků vhodné považovat za signál, či dokonce práh vypuknutí měnové krize.
