Nejzkušenější instituce západního světa jistěže ve středu večer nebrala ohled na to, že až bíle zakouří z komína, soustředí trapné světlo na personální politiku v české kotlině. V nechtěném, ale dokonale načasovaném kontrapunktu se v ten samý den podařilo zrušit vlekoucí výběrové řízení na ředitele Lesů České republiky.
Ministerstvo obrany též nemá hlavu pár měsíců, a v Nejvyšším kontrolním úřadu fungují bez svého prezidenta už rok. Všechny zmíněné entity si s tím nějak poradí, ostatně žijeme v zemi, kde se i dočasný pobyt dokázal protáhnout na dvaadvacet let. Tahle personální politika ovšem také něco stojí, a cena, kterou se za to platí, je kredibilita českého vládnutí.
Otálení a vyhýbání se nepříjemným rozhodnutím je našemu inteligentnímu živočišnému druhu vlastní. Rozdíl však spočívá v tom, že Vatikán se ze své historie poučil a zrovna pro volbu papeže si nastavil pravidla, která výrazně zvyšují „náklady z otálení“ tím, že je činí explicitními. Když musíte zasedat, dokud nerozhodnete, a na náměstí jsou tisíce lidí, tak poziční boje nemají pro žádného ze zúčastněných to správné kouzlo, přetahovaná zanedlouho přestane bavit. Výsledkem je bílý kouř za pouhé dva dny.
Z toho plyne jedno podstatné naučení: v české legislativě by se měly zahnízdit normy, které nežádoucí chování či „nekonání“ spojují s velmi vysokými „transakčními náklady“. Jednou z nich je mimo jakoukoli pochybnost právě návrh na podmínění účinnosti smluv uzavíraných veřejnými subjekty (včetně státem, krají či obcemi zřizovaných firem) jejich uveřejnění v centrálním registru smluv.
Obdobně umožňuje již existující registr zveřejňovat i smluvní dodatky, objednávky a finanční plnění. Někteří jsou ochotni plnit registr smlouvami o své vlastní vůli, jako třeba Liberecký kraj, a na své webu již nějakou dobu uveřejňuje rodný list zakázek včetně smluv i hlavní město Praha. Teď jde o všem o to, aby se z dobré vůle stala zákonná povinnost a předloha byla skutečně schválená.
Co všechno by se nestalo, kdybychom takovou normu měli? Uvedu jen dva příklady: kdyby se účinnost smluv podmínila jejich zveřejněním ve strojově zpracovatelném formátu, Lesy České republiky by se asi obešly bez etického kodexu, rozhodně by za něj nedaly dva miliony (bývalá hranice pro podlimitní zakázky) a zcela určitě by si vybraly jiného dodavatele.
Obdobně by tehdejší vedení pražského dopravního podniku zcela určitě nepodepsalo dodatek ke smlouvě, který dodavateli poskytuje jednostranné právo prodloužit ekonomicky pro něj velmi zajímavou smlouvu o dalších deset let, což je věc vskutku nevídaná. Transakční náklady takového konání jsou v režimu smluv a dodatků, jejichž účinnost je podmíněna zveřejněním ve formátu, který umožňuje snadnou práci s dokumentem a hledání v něm prostřednictvím nějakého robota (softwarové aplikace) vskutku prohibitivně vysoké. Ti lidé, kteří takové zakázky podepisovali, přitom byli vysoce inteligentní, a snadno by si vyhodnotili, že v transparentním prostředí tohle prostě dělat nejde.
Tenhle týden se objevila společná iniciativa Rekonstrukce státu, která právě podmínění účinnosti zveřejněním smlouvy zařadila mezi devět legislativních akcí, pro něž chce získat podporu poslanců a senátorů. Občanských protikorupčních iniciativ jsou v česku mraky, tady je podstatné to, že se spojily dohromady, mají podrobně a jasně definovaný cíl (devět norem), a na rozdíl od minulosti i chytře koncipovaný nástroj, jak to prosadit. Poslanci a senátoři totiž mohou podepsat svůj závazek, že uvedené normy ještě v tomto volebním období podpoří včetně všech hlavních principů, a nebudou ho torpédovat rozmělňujícími pozměňovacími návrhy.
Morální nátlak je občas velmi silným hybatelem dějin. Odmítnout podepsat závazek je špatně, ale porušit jednou podepsaný slib je ještě horší. Tohle nevládní organizace vymyslely velmi chytře, vykrucovat se bude těžké. Kdokoli se k tomu z jakýchkoli důvodů přihlásí, dostane vzácnou příležitost spáchat dobrý skutek.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Peníze došly, začněme přemýšlet
Fiskální devalvace v Česku: boj pokračuje
