Asiaté budou dál bohatnout, a že je ten kus keratinu bezcenným placebem, je jen tak nikdo nepřesvědčí
Příběh masového vraždění nosorožců, jemuž se věnujeme v tomto vydání týdeníku Euro, není příběhem přírodopisným a ekologickým ani medicínskošamanským. Je to příběh neobyčejných důsledků ignorování pravidel trhu, která platí úplně stejně jako Archimedův zákon a jejichž ignorování se nevyplácí ani lidem, ani chráněným živočichům. A je to i příběh nezničitelné české podnikavosti a vynalézavosti spojené s ochotou pohybovat se na hraně zákona, a vlastně i za ní.
Dlouhá léta slavily africké národní parky úspěchy v boji s pytláky a upytlačených zvířat ubývalo. Místní obyvatelé chápali, že živý nosorožec má pro ně mnohem větší cenu než nosorožec mrtvý, a tak se podle toho začali chovat. Ten ekonomický impulz byl silný a srozumitelný i pro lidi žijící v kmenovém společenství.
Jenže hloupý bílý muž měl pořád málo moci nad přírodou a ekonomikou a pořád příliš pýchy na svou moudrost a schopnost řídit svět podle svých vlastních zákonů. A tak stále striktnější prohibiční opatření v obchodu s nosorožčí rohovinou spojená s bohatnutím asijské populace, pro jejíž medicínu je tahle surovina zázračným lékem, nutně vedlo k růstu ceny na černém trhu. A cena roste vždy tak dlouho, než se setká s poptávkou. A v okamžiku, kdy je tak vysoká, že překoná výši rizika dodavatele, a třeba je vyšší i než životy ochránců v národních parcích, tak začne být poptávka uspokojována odpovídající nabídkou. Zákazy a prohibice spojené s represí tak vždy vedou k růstu ceny ilegálního produktu a jen výjimečně a navíc dočasně likvidují nabídku. Záhy se situace obrací.
Nepochybně je třeba, aby zvláště ohrožená zvířata byla chráněna v parcích a aby existovala regulace jejich odstřelu. Pokud však například výrazně omezíte legální odstřely v Jižní Africe, tak místo povolených starých a pro další rozmnožení druhu nepoužitelných kusů budou rukou pytláků umírat mladá chovná zvířata.
Ekonomicky úplně nejhorším rozhodnutím je pak absolutní zákaz obchodu se starou rohovinou a její likvidace. Je to jistě morální facka do tváře spotřebitelů. Těm je to však už po staletí evidentně úplně šumák. Legální odprodej by srazil ceny, které by klesly níže, než si cení pytlák podstoupené riziko. Což by nejspíše zachránilo život více sympatickým tlustokožcům než masivní posilování ochranářských ozbrojenců a náročné množení zvířat v zoologických zahradách.
Ta logika tržního chování je prostě neúprosná a tisíckrát popsaná. Jen je tolik těžké smířit se s tím, že tenhle mechanismus funguje. Jinak bychom se už dávno vypořádali třeba s problémem stále nových a stále nebezpečnějších drog, jejichž cena roste přímo úměrně míře represe v tom kterém státě. Zatímco objem spotřeby na hlavu není na té represi prakticky závislý.
A Asiaté budou stále bohatnout, a že je ten kus keratinu bezcenným placebem, je jen tak nikdo nepřesvědčí. Ceny dál porostou a zarputilí ochranáři budou dál posilovat restrikce. Třeba až do úplného vyhynutí těch krásných zvířat. Prostě je čas si přiznat, že nosorožci by dnes asi bez váhání volili Adama Smitha.
O autorovi| pavel páral • paralp@mf.cz