Z Armádního muzea na Žižkově vznikne za 700 milionů korun výstavní prostor inspirovaný Královskou zbrojnicí v Leedsu
Během druhé světové války tu tvrdě řádilo gestapo, po roce 1948 zase Památník osvobození kvůli jeho spojení s legionářskou tradicí devastovali komunisté. Nyní se komplex pod pražským Vítkovem konečně dočká rozsáhlé rekonstrukce.
„Armádní muzeum by mělo být v provozu do konce letošních letních prázdnin.
Poté nahradí pracovníky a návštěvníky dělníci a stavební stroje,“ plánuje ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.
Zbývá jen vybrat firmu, která bude mít na starost stavební práce. Soutěž ministerstvo obrany vypíše v nejbližších týdnech.
Zastřešená dvorana
I když to tak zvenku nevypadá, funkcionalistický areál se dostal do dezolátního stavu. Jeho výstavba podle návrhu architektů Jana Zázvorky a Jana Gillara začala už před 90 lety a od té doby se tu nikdo do výraznějších oprav nepustil.
Návštěvník si neutěšený stav nejcitelněji uvědomí v podzemních místnostech, kde až donedávna ležely v policích husitské palcáty a v šatníku viselo několik uniforem Františka Ferdinanda d’Este. Vzduch je tu cítit plísněmi a stěny „zdobí“ vlhké mapy.
Podzemní chodby se nově stanou srdcem vojenského muzea. „Dvoupatrový archiv pod současnými výstavními prostory a bývalá uhelna pod parkovištěm nabídly prostor pro nové expozice, výukové sály či zázemí pro návštěvníky,“ přibližuje architektka a spoluautorka řešení Marta Mezerová z ateliéru Svižn.
Návrh počítá rovněž s vyhlídkovou kavárnou na střeše – kdysi tu fungoval ateliér, ve kterém pracoval například Emil Filla – či zastřešením dvorany. Pod dvorem vznikne další podzemní podlaží. Podle Mezerové půjde zřejmě o nejobtížnější část rekonstrukce.
Nebude to levné. Podle propočtů ministerstva obrany může jít celkově až o 900 milionů korun. K 700 milionům za samotné stavební práce pod Vítkovem je třeba připočítat 8,2 milionu utracených během přípravné fáze a dalších 191 milionů, které si vyžádaly tři nové modulové depozitáře ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech. Právě do nich zamířily sbírkové fondy z pražského Žižkova.
Peníze dal i Masaryk
Budoucí podobu muzea popisuje Knížek jako „českou cestu ovlivněnou britskou tradicí“. Inspiraci totiž sbíral i v Královské zbrojnici v Leedsu.
Náročnost rekonstrukce umocňuje fakt, že architekti musejí do nové podoby začlenit historické a památkově chráněné prvky v interiérech. „Je zde dochováno velké množství původních materiálů, původní půdorysné členění, vestavěné kusy nábytku,“ vypočítává Mezerová.
Budova Armádního muzea Žižkov – původně Památník osvobození – je takových cenností dodnes plná. Přestože řadu z nich zničili během druhé světové války němečtí vojáci a později i necitlivé zásahy komunistických inženýrů. Řeč je hlavně o zabednění prosklené střechy, kudy proudilo světlo na schodiště, či devastaci skleněných vitráží.
Výstavba památníku byla ve 20. letech vnímána jako pocta těm, kteří se zasloužili o vznik Československa. Proto na ni kromě ministerstva národní obrany výrazně přispěl prezident Masaryk či jednotliví legionáři.
Ano, ne, ano
Původně se počítalo, že zrekonstruované muzeum otevře v roce 2018, kdy se Masaryk stal prvním prezidentem Československa. Odvážnější hlasy před pěti lety mluvily dokonce o roce 2014 jako připomínce stého výročí vypuknutí první světové války.
Jenže vize znemožnil nedostatek peněz. A když už se finance našly, ministerstvo obrany si předloni v dubnu usmyslelo, že stav muzea není až tak tragický a vyčleněné peníze použije jinde.
Antimonopolní úřad však po několika měsících rozhodl, že obrana zastavením projektu chybovala a ministerstvo přípravy rekonstrukce restartovalo. Dnes už proto Martin Stropnický (ANO) tvrdí, že si architektonicky cenné budovy rozsáhlou rekonstrukci zaslouží.
První návštěvníci si budou moci opravenou budovu s novými expozicemi projít nejspíše v roce 2020. Tedy přesně sto let poté, co do mladé republiky dorazili poslední legionáři z Ruska.
Výstavba památníku pod Vítkovem byla ve 20. letech vnímána jako pocta těm, kdo se zasloužili o vznik Československa.
Vzduch je tady cítit plísněmi a stěny „zdobí“ vlhké mapy
O autorovi| Ondřej Stratilík stratilik@mf.cz
