Součástí chystané reformy veřejných rozpočtů, o níž v poslední době intenzivně jedná vláda, je i změna systému vybírání daně z nemovitosti. I když propočty, kolik budeme platit, zatím nelze udělat, jedno je jisté: bude to více. Ostatně v řadě měst jsou dnes platby daně z nemovitosti menší než činí poplatek za psa.
Zdá se, že svoji logiku má odstupňování této daně podle hodnoty pozemku - ať už samotného, nebo pozemku, na němž je stavba. Toto odstupňování pak zřejmě bude vycházet z cenové mapy. Vždyť hodnotu pozemku určuje především lokalita, v níž se nachází. Podle informací z vlády můžeme počítat, že daň z nemovitosti bude vypočítávána podle tržní ceny pozemku. Přitom „tržní“ má podle všeho zvýraznit to, že daň bude - zjednodušeně řečeno - zohledňovat faktory, které ovlivňují cenu pozemku na trhu (například atraktivitu lokality, vybudování inženýrských sítí, dopravní dostupnost atd.). I když vlastníky nemovitostí vyšší daň rozhodně nepotěší, „těšínským jablíčkem“ může být, že neprošly dvě jiné krajní představy o této dani. První z nich byl návrh daň z nemovitosti zcela zrušit - důsledkem by bylo, že investoři by své finance vkládali a umrtvovali je výhradně v nemovitostech, protože všude jinde by jejich zhodnocování bylo daněno (daní z úroku, z dividendy, ze zisku). Toto chování investorů by výrazně zvýšilo ceny pozemků, na druhé straně by se například snížila již tak dost malá šance českých zemědělců, aby si ve své vlastní zemi k hospodaření kupovali půdu. Negativní dopady by samozřejmě byly širší, například na nezaměstnanost, na státní příjmy a výdaje. Protipólem byl záměr určovat výši této daně podle tržní ceny staveb. To by bylo silně demotivující - kdo by o nemovitost nepečoval a nestaral se o ni jako správný hospodář, platil by míň. Ten, kdo by o svůj majetek pečoval řádně, by za to byl trestán vyšší daní.