Nová strategie v soudních síních

Státní zástupci i obhájci budou muset přehodnotit tradiční postupy

Pomalu ale jistě se americké soudy propracovávají nevyřízenými zločiny bílých límečků. Poroty zatím odsoudily většinu nejmarkantnějších kauz, jako případů obžalovaných Bernarda J. Ebberse ze společnosti WorldCom, L. Dennise Kozlowského z Tyco International a Johna Rigase z Adelphia Communications. Mnozí níže postavení pracovníci se ovšem dočkali osvobozujících rozsudků, například Mark A. Belnick z Tyco International, Theodore Sihpol z Bank of America a několik dalších manažerů z Qwest Communications International a Enronu, jejichž jména nejsou známa. Noviny v současné době upírají pozornost na soud probíhající v Birminghamu ve státě Alabama, kde se zdlouhavě rozhoduje o osudu Richarda Scrushyho z firmy HealthSouth. Brzy ale média upřou pozornost na Houston, kde se odehraje rozhodující proces s Kennethem L. Layem, Jeffreym K. Skillingem a Richardem A. Causeym z Enronu. Jeho začátek byl stanoven na 17. ledna 2006.
Proces bude mezníkem, který uzavře jednu kapitolu historie podnikání a pro lidi se může stát zosobněním celé epochy. Bylo by předčasné, kdyby státní zástupci a obhájci, hlásali vítězství v bitvě nad hospodářskou kriminalitou, alespoň dokud tento proces neskončí a všichni významní obžalovaní nevyčerpají šanci se odvolat. Situace se mění v téměř pravidelných týdenních intervalech. Obhájci dobyli důležitou kótu, vypadalo to na celkové vítězství, když 31. května Nejvyšší soud zamítl obvinění účetní firmy Arthur Andersen LLC rozhodnutím, které do budoucna podstatnou měrou ztíží stíhání hospodářské kriminality, jakkoliv toto rozhodnutí přišlo příliš pozdě, než aby dokázalo zachránit firmu Arthur Andersen a její zaměstnance. Důležitou byla kauza, v níž hlavní státní zástupce státu New York Eliot Spitzer prohrál 9. června v procesu vedeném proti Theodoru Sihpolovi. Státní zástupci ale odrazili obratně vedený útok a 17. června slavili vítězství v procesu, v němž byli vinnými uznáni L. Dennis Kozlowski a jeho zástupce Mark H. Swartz i v procesu, v němž byli 20. června k dlouholetým trestům odnětí svobody odsouzeni John Rigas a jeho syn Timothy.
Houpačka v soudních síních se houpe dál ze strany na stranu a jedna věc je jasná: právní taktika v případech bílých límečků se vyvíjí rychlým tempem. Obě strany se učí z chyb svých i z chyb svých protivníků a posunují hranice konvenčního vnímání rozumu a moudrosti. Takhle se mění pravidla hry.

Obžaloba.

Pro státní zástupce je nejsnadnější cestou k usvědčení obžalovaných s bílými límečky obvinění z křivé přísahy, křivé výpovědi, vědomé lži nebo maření soudní moci. Relativně méně závažné trestné činy porotci chápou mnohem lépe než zpronevěru či podvody s cennými papíry nebo nezákonné převody v rámci organizací a není tak náročné je prokázat. I to je důvodem, proč byly natolik mocnou zbraní proti Marthe Stewartové, která ani nebyla obviněna z nezákonných převodů majetku, což byl ten pravý důvod, pro který se dostala pod drobnohled státních orgánů. Něco podobného se stalo Frankovi Quattronemu z Credit Suisse First Boston. Ten byl obviněn z maření soudní moci, ačkoliv se ve skutečnosti podle většiny těch, kdo vůči němu měli výhrady, dopustil vědomé manipulace trhu před první veřejnou nabídkou. Státní orgány budou muset tuto svou strategii ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Arthur Andersen přehodnotit. Soudci zde jednomyslně stanovili standardy pro prokázání maření soudní moci. Přímý dopad tohoto výnosu bude ovšem poněkud zúžený: Quattroneho a několik dalších osob postaví do lepší pozice pro podání odvolání. Dozvuky a nepřímé dopady kauzy Arthur Andersen by ale mohly být mnohem větší. „Soud tímto vysílá určitý signál,“ vysvětluje Ellen S. Podgorová, profesorka právnické fakulty Georgijské státní univerzity. „Státní zástupci si příště budou hodně rozmýšlet, než se rozhodnou použít starou osvědčenou zkratku.“

Kupčení s procesy.

Právníci, zastupující stát, dosahovali prozatím značných úspěchů při budování případů „zespoda“. Postupují tak, že se nejprve budou vznášet obvinění proti manažerům na nejnižší úrovni, vyjednají se výhodné podmínky a soustřeďují síly na zajištění svědectví, která se pak uplatní proti nejvýše postaveným bosům. Tato strategie ale občas selhává, to když malé ryby odmítnou spolupráci. Několik manažerů na střední úrovni už státní orgány obešlo tak, že se dostavili k soudu a přesvědčili porotce o tom, že si na ně státní zástupci zasedli, a klidně ignorují mnohem závažnější viníky. Vzpomeňme na proces, který stát vedl proti čtyřem pracovníkům Qwestu. Denverská porota zprostila v dubnu 2004 viny dva níže postavené manažery obviněné z uměle nafouknutých příjmů. Jeden z nich, Bryan K. Treadway, „byl přepracovaný a přetížený do té míry, že mu vše přerostlo přes hlavu,“ sdělila BusinessWeeku členka poroty Barbara Carmichaelová. „On se prostě ocitl naprosto mimo.“ Barbara Carmichaelová a jiní porotci shledali nenormálním, že nebyla vznesena žádná obvinění proti bývalému generálnímu řediteli Qwestu Josephu P. Nacchiovi. (A ta obvinění doposud vznesena nebyla.) Manhattanští porotci, kteří 9. června hlasovali pro to, aby byl Theodore Sihpol zproštěn viny, vyjádřili obdobné výhrady i ve Spitzerově případu. Rovněž houstonští porotci, kteří v listopadu 2004 zprostili obvinění Sheilu Kahanekovou, bývalou účetní Enronu, jedinou obviněnou, která nebyla uznána vinnou v případě nigerijských vlajkových lodí. S tím, jak zástupci střední úrovně stále více pociťují šance na zprošťující rozsudek, mohou státní zástupci očekávat, že jim v budoucnu budou klást větší odpor.

Neotřesitelná logika.

Obhájci podezřelých z hospodářské trestné činnosti pěli donedávna stejnou píseň: „Já obhajuji u soudu, ne v médiích.“ Logika tohoto stanoviska se jevila jako neotřesitelná: nepopuzovat státní zástupce, soudce ani porotce, kteří by mohli zkomplikovat život jejich klientům. Mnozí generální ředitelé a jejich právní zástupci teď začínají tuto konvenci bořit. Jako první s tím přišel Richard Scrushy, šéf HealthSouth Corp. Hájil svůj případ na vlastní webové stránce, sponzoroval místní televizní talk show, kterou sám uvádí a v níž často vystupoval i jeho právní zástupce, zviditelnil se v místní komunitě věřících. Není zcela jasné, jestli se Scrushymu agresivní hra s public relations vyplatí. I s přihlédnutím k tomu, že státní zástupci mají k dispozici podpůrná svědectví pěti bývalých finančních ředitelů, představuje pro ně Scrushy tvrdší oříšek, než čekali. Když mnohem skromnější formu této strategie vyzkoušela Martha Stewartová, uvěznění se nevyhnula, ale přikrmila tím popularitu, kterou bude po vykonání trestu potřebovat. A pokud jde o Kena Laye, je to tak, že když do vyhledávače Google vložíte jeho jméno, tak první, co se objeví v horní části stránky, je placený inzerát s adresou kenlayinfo.com, na níž kromě jiného najdete všechna jeho podání k soudu, profily členů jeho právního týmu a přepis jeho interview z Larry King Live. Pokud Lay a Scrushy uspějí, nebudeme překvapeni, uchýlí-li se k této taktice i další obvinění ředitelé a manažeři.

Svědectví v soudní síni.

Bernard J. Ebbers vypovídal na svoji obranu a byl odsouzen. Kozlowski a Swartz se pokusili o totéž a rovněž bez úspěchu. Tyto exemplární případy dovedly některé z komentátorů k závěru, že lidé obvinění z hospodářské kriminality, by na sebe neměli brát to riziko a vypovídat před soudem, neboť se tím vystavují brutálnímu křížovému výslechu. Při bližším zkoumání ale vyčteme ze záznamů pravý opak: takřka každý manažer, který byl v nedávných kauzách zproštěn viny, usedl rovněž u soudu na svědeckou lavici. Učinili tak Mark A. Belnick z Tyco International, Sheila Kahaneková z Enronu a John M. Walker z Qwestu. Právní zástupce Sheily Kahanekové dokonce po procesu dostal e-mail od jednoho z porotců. „Ceníme si Sheiliny odvahy a vystoupení,“ stálo v něm. „Zřejmě se vám povedlo ji připravit tak akorát, bylo to zcela uvěřitelné.“ To samozřejmě neznamená, že svědecké vystoupení je pro obviněné manažery bez rizika. Háček je v tom, že mlčení může znamenat úplně stejné riziko.

Stav před a po verdiktu.

Skončí-li případ na nerozhodné porotě jako první procesy vedené proti Quattronemu, Kozlowskému a Swartzovi, je to obvykle chápáno jako velká prohra státního zastupitelství. Státní zástupci se ovšem nevzdávají lehko a jeden neúspěšný pokus neberou jako konec všeho. Naopak v uplynulých měsících prokázali neobyčejné schopnosti a poučili se. Poté, co si porota prvního procesu proti Kozlowskému a Swartzovi stěžovala na zahlcení irelevantními důkazy, dokázal tým manhattanského zástupce Robert M. Morgenthaua tuto část obžaloby podstatně zjednodušit. Počet svědků byl ze 48 zredukován na 24 a z důkazních materiálů byla vyřazena notoricky známá videonahrávka narozenin Kozlowského manželky, které slavila na Sardinii. Obhájci tím pádem začínají zjišťovat, že už nestačí získat na svou stranu jednoho z porotců, a zajistit tak nerozhodné hlasování. Chtějí-li svým klientům skutečně zachránit kůži, musejí porotce na svou stranu získat všechny a dosáhnout bezvýhradného zproštění viny. Tato realita vede obhájce k tomu, aby se znovu zamysleli nad axiomem, který tvrdí, že v novém procesu má větší šance na vítězství obhajoba. To je skutečně ukázka starého způsobu myšlení a vychází z toho, že v novém procesu přichází obžaloba o důležitý moment překvapení. To sice může stále platit pro případy pouliční kriminality, ale rozhodně to neplatí ve světě hospodářské kriminality, vysvětluje profesor Peter J. Henning z Právnické fakulty ze Státní univerzity Wayne. „V drogových případech se například pracuje s utajenými informátory a státní orgány do poslední chvíle nic nezveřejňují, protože se bojí o životy,“ tvrdí. Petr J. Henning a Ellen S. Podgorová vytvořili nedávno cosi, čemu říkají Blog důkazů hospodářské kriminality. Ten se stal fórem, na němž se každý den projednávají rychle se vyvíjející situace a záležitosti obhajoby vysoce postavených manažerů. Můžete si vsadit na to, že právníci, z nichž vyroste další generace obhájců ve věcech hospodářské kriminality, jsou jeho zanícenými čtenáři.

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek