Nová tvář filantropie

17. 12. 2002

Dnešní dárci jsou mnohem ambicióznější

„Majetní lidé by měli být vděčni za jedno nevyčíslitelné požehnání. Nabízí se jim totiž příležitost věnovat se dobročinnosti, která může přinést trvalý prospěch celé řadě jejich spoluobčanů a zároveň naplnit i jejich vlastní život.“ Když průmyslník Andrew Carnegie napsal roku 1889 tato slova, byl přesvědčen, že bohatí lidé mají morální povinnost dělit se s ostatními o svůj majetek. Legendární ocelářský magnát tvrdil, že veškeré osobní jmění, které přesahuje rámec rodinných potřeb, by mělo být považováno za fond určený pro blaho celé společnosti. Byl také přesvědčen, že dárci by měli své finanční prostředky poskytovat potřebným lidem již za svého života, aby se mohli co nejlépe postarat o jejich maximální využití.
Poslední generace filantropů by si jistě vysloužila Carnegieho souhlasné pokývání. Vždyť od dob amerického zlatého věku, kdy draví magnáti, jako Carnegie nebo John D. Rockefeller Sr., rozdávali miliony dolarů na veřejně prospěšná díla, si filantropie nikdy nekladla tak ambiciózní a smělé cíle. V důsledku pozoruhodného rozkvětu burzovních trhů na konci devadesátých let se zrodila generace nových pohádkově bohatých podnikatelů a manažerů, jejichž majetek jde do milionů nebo dokonce miliard dolarů. I když následně došlo k prudkému poklesu trhu, klub boháčů snad ještě nikdy nebyl tak početný a mnozí z jeho členů nyní své jmění rozdávají se stejnou pílí, s jakou je dříve shromažďovali. Od roku 1990 se množství charitativních darů od jednotlivců zvýšilo o polovinu a do minulého roku se vyšplhalo ze 110 miliard dolarů až na 164 miliard. Návratem k individualistickému stylu dárcovství, který v praxi zastával i Carnegie, tak tito štědří altruisté ohlašují zrod nové éry filantropie.
Její představitelé naprosto pohrdají opatrným a suchým vypisováním šeků, které v oblasti charity převládalo celá desetiletí. Co tedy můžeme o dnešní podobě filantropie říci? Za prvé je ambicióznější. Dnešní dárci se snaží řešit velice závažné problémy od přeměny amerického systému vzdělávání až po léčbu rakoviny. Za druhé klade větší důraz na strategii. K filantropii se v současnosti přistupuje stejně systematicky jako k obchodním otázkám a vznikají podrobné plány, které se snaží postihnout přímo jádro komplexních problémů, a nejen jejich příznaky. Za třetí je globálnější. Charitativní činnost se stejně jako obchod nezastavuje na hranicích států. Dárci od Williama H. Gatese III. až po George Sorose působí na celém světě. A za čtvrté vyžaduje výsledky. Noví filantropové si kladou vysoké nároky. Od příjemců se často očekává, že splní určité stanovené cíle, pozvou členy nadací do svých představenstev a budou vykazovat patřičné výsledky, jinak totiž mohou o zdroj financování přijít.
Takové zásady však od dárců vyžadují naprostou změnu přístupu. Slavnostní přestřihávání pásek je dávno zapomenuto, protože noví filantropové se spíše věnují projektům, které se stávají jejich celoživotní vášní. Jako příklad můžeme jmenovat Johna R. Alma, prezidenta Coca-Coly. Předsevzal si velice ambiciózní projekt, v jehož rámci chce poskytovat dlouhodobou intenzivní pomoc rizikovým skupinám dětí z centra Los Angeles, od jejich docházky na střední školu až po univerzitu. Vypracoval si odpovídající plán a nyní tráví značnou část svého času mimo kancelář a snaží se jej zavést do praxe. Počátky nové éry spadají na konec září 1997, kdy Ted Turner, magnát kabelové televize, přislíbil Organizaci spojených národů historickou jednu miliardu dolarů a vyzval bohaté „držgrešle“, aby se řídili jeho příkladem. Až příliš spořiví američtí miliardáři dostali o dva roky později ještě důraznější lekci, když nejbohatší muž světa Bill Gates přečerpal neuvěřitelných 16,5 miliardy dolarů do své nadace, která financuje kampaň na zlepšení zdravotní péče o chudé celého světa. Gates a jeho žena Melinda do ní od té doby vložili celkem 25,6 miliardy dolarů, tedy přibližně 60 procent svého současného čistého majetku, čímž z ní vytvořili největší nadaci na světě. Její hlavní poslání, totiž poskytnout očkovací séra chudým dětem v Africe a v Indii, se svým strategickým rozměrem a širokým záběrem vyrovná Carnegieho slibu postavit v každém americkém městě knihovnu. Ve snaze odhalit, kdo v tomto novém světě hraje důležitou roli, se časopis BusinessWeek rozhodl seřadit 50 nejštědřejších dárců celé Ameriky. Z veřejných záznamů a rozhovorů jsme načerpali informace o darech udělených za posledních pět let včetně příspěvků a závazků. Štědrost je však značně relativní pojem, a proto jsme také při celkovém hodnocení posuzovali jednotlivé dary podle jejich procentního podílu na čistém jmění poskytovatele. Tato metoda má samozřejmě jisté slabiny, protože mnozí majetní filantropové raději předávají finanční částky anonymně a vynakládají velké úsilí, aby nebyli nikdy odhaleni. Pomocí žebříčku se nám však podařilo ukázat, že mnozí z nové generace dárců jsou ochotni zaštítit své odvážné plány značnou částí osobního bohatství. Celkem tato skupina za posledních pět let věnovala na charitativní účely 41 miliard dolarů.
K dalším jménům v žebříčku padesáti nejpřednějších filantropů se vážou stejně dalekosáhlé cíle jako v případě Billa Gatese. Miliardář Eli Broad z Los Angeles, který se umístil na čtvrtém místě, věnuje stovky milionů dolarů na reformu městských školních okrsků a vyškolení nových vůdčích osobností v oblasti pedagogiky a vzdělávání. Číslo šest, vládce investičních fondů George Soros, věnoval stovky milionů dolarů na podporu, jak sám říká, „otevřených společností“ na celém světě, které prosazují svobodu slova a vyznání. Gordon Moore, jeden ze zakladatelů Intelu a číslo dva v klasifikaci časopisu BusinessWeek, v nedávné době přislíbil 25 milionů dolarů na odvrácení možného vyhynutí lososů v severním Pacifiku. A James Barksdale, bývalý generální ředitel firmy Netscape Communications a číslo 36 v našem žebříčku, poskytl sto milionů dolarů na zvýšení gramotnosti dětí ve svém rodném Mississippi. Na každého z těchto velkých dárců ovšem připadají stovky dalších poskytovatelů drobnějších částek, kteří se k filantropii postavili novým a kreativním způsobem. Catherine S. Mutherová, bývalá vrcholová manažerka ze Cisco Systems, vytvořila projekt jakéhosi inkubátoru pro začínající neziskové organizace v San Francisku. Mario Morino, někdejší podnikatel v oblasti vyspělých technologií, využívá přístup typický pro projekty rizikového kapitálu při financování neziskových organizací, které pomáhají dětem v centru Washingtonu. Jeffrey Skoll, dřívější prezident firmy eBay, vyčlenil 150 milionů dolarů na pomoc již úspěšným neziskovým společnostem při dalším rozšiřování jejich činnosti. Tito noví filantropové jsou odhodláni věnovat své bohatství na charitativní účely již v průběhu svého života, a ne až na smrtelné posteli. Mohou se tak dříve pustit do velkých projektů a sami je také řídit. „Jedná se o naprosto bezprecedentní přístup,“ uvádí Doug Lawson, který pomáhá shromažďovat kapitál pro různé účely a delší dobu působí i jako poradce. „Většina velkých částek dříve pocházela převážně od lidí starších 65 let.“
Existuje ale také celá řada poněkud skoupějších zbohatlíků. Druhý nejbohatší muž světa, superinvestor Warren E. Buffett, zatím věnoval na dobročinné účely přibližně 230 milionů dolarů, čímž se v našem žebříčku dostal na 23. místo. Zmíněná suma však představuje pouze 0,6 procenta jeho současného osobního majetku, který dosahuje hodnoty 36 miliard dolarů a z velké většiny je uložen v cenných papírech společnosti Berkshire Hathaway. Díky této nicotné částce se tedy dostal i do tabulky skrblíků. Jak dvaasedmdesátiletý Buffett tvrdí, po jeho smrti prý budou cenné papíry převedeny do jeho nadace, a proto je v zájmu věci, kterou jednou nadace bude financovat, aby do té doby vydělal co nejvíce peněz. Tím však může dojít k jistým problémům. Například nadace Billa a Melindy Gatesových, která je považována za jednu z nejštíhlejších, zaměstnává přibližně 230 pracovníků. Buffettova charita by s jeho jměním mohla být dokonce ještě větší, ale přitom dosud nemá zavedenu žádnou infrastrukturu.
Nebo taková rodina Waltonových. Rodinní příslušníci Sama Waltona, zakladatele Wal-Martu, s velkou reklamou věnovali na charitu jednu miliardu dolarů. Přitom se jedná pouze o něco přes jedno procento z jejich majetku v hodnotě 94 miliard dolarů. Ten je z větší části založen na osmatřicetiprocentním podílu ve Wal-Martu, který celá rodina považuje za nedotknutelný. Takže výše veškerých darů se pak odvozuje z pětisetmilionového zisku před zdaněním, který tento podíl každoročně vynáší.
Podobně i Lawrence J. Ellison, zakladatel Oraclu, dosud na dobročinné účely věnoval méně než 100 milionů dolarů, i když sám nahromadil 15,2 miliardy dolarů. Ellison ovšem sponzoruje lékařský výzkum problému stárnutí a říká, že výsledky jsou mnohem důležitější než výše samotného daru. „Dokud nezačnete skutečně problémy řešit, dokud nezačnete opravdu léčit nemoci a podávat výsledky, tak jaký význam vlastně má velikost vašeho daru?“ řekl minulý rok na fóru časopisu BusinessWeek v New Yorku. Nový příliv soukromých darů, který od roku 1987 více než zdvojnásobil počet příspěvkových nadací na 56 600, je předzvěstí pravděpodobně ještě většího zesílení americké filantropie. Pokud se tendence uplynulého čtvrtstoletí nezmění, objem charitativních darů by jen v tomto desetiletí mohl převýšit sumu z předchozích deseti let o celý bilion, jak tvrdí Erik D. Smith, autor nedávné zprávy společnosti Global Business Network o dárcovství, a dodává, „Nadcházející filantropická vlna bude mít stejný dopad, jako kdyby najednou sto dvojníků Andrewa Carnegieho začalo pracovat na svých plánech volně přístupných knihoven až na to, že by jim to trvalo pouze deset, a ne 37 let jako Carnegiemu.“
Značná část těchto prostředků přijde z nově založených nadací, které získají hlavní příspěvky v průběhu příštích patnácti let. Například Pierre M. Omidyar, zakladatel firmy eBay, do své nadace zatím vložil jen něco přes 50 milionů dolarů, což je nepatrný zlomek jeho čistého jmění v hodnotě 4,4 miliardy dolarů. Podle svých slov tam ale ještě do konce života plánuje přečerpat veškeré své bohatství až na jedno procento. Třiasedmdesátiletý Bernard Marcus, zakladatel společnosti Home Depot, zatím ze svých 1,8 miliardy věnoval na charitu pouze 350 milionů, avšak většinu z celkového majetku také hodlá rozdat ještě za svého života.
Mnozí z nové třídy superboháčů s dobročinností nečekají až na důchod. Místo toho se věnují velmi inovativním programům, které se často stávají jejich druhým zaměstnáním. Sedmatřicetiletý Jeffrey Skoll z eBay si vytvořil vlastní strategii, která se velmi podobá projektům investorů financujících plány již osvědčených byznysmenů. Skoll se snaží nalézt ty nejslibnější podnikatele v sociální sféře, jinými slovy vůdčí osobnosti neziskového sektoru, které již dosáhly určitých výsledků na místní nebo regionální úrovni a potřebují finanční prostředky na prosazení svých myšlenek o stupeň výše. „Snažíme se s těmito lidmi založit dlouhodobá partnerství,“ říká Skoll, číslo 30 na žebříčku časopisu BusinessWeek. „Doufáme, že v jejich práci nalezneme skutečné styčné body, na nichž budeme moci naše partnerství postavit, a pomoci jim tak k většímu úspěchu.“
Jako příklad z poslední doby lze jmenovat grant ve výši 300 tisíc dolarů udělený Martinu Fisherovi, který před deseti lety založil v Keni neziskovou organizaci. Ta se zaměřuje na vývoj nízkonákladových technologií od zavlažovacích čerpadel až po bagrovací zařízení a nabízí je chudým farmářům za pouhých 18 dolarů. Fisherův neziskový projekt přispěl velice výrazně k transformaci života keňských dělníků, a přináší dokonce 0,5 procenta keňského hrubého národního produktu.
Zatímco Skoll systematicky prosévá neziskové organizace celého světa a hledá ty nejpřínosnější nápady, jiní z řad nových filantropů se zaměřují na projekty, které určitým způsobem souvisejí s jejich vlastními krutými životními zkušenostmi. James E. Stowers Jr., zakladatel společnosti American Century Services, jež se věnuje správě aktiv, daroval závratnou sumu 1,5 miliardy dolarů (přibližně trojnásobek svého současného čistého jmění) na založení lékařského střediska pro výzkum léčby rakoviny v Kansas City v Missouri. Není to jen náhoda, když on, jeho žena Virginia i jedna z jejich dcer onemocnění rakovinou přežili. Také Bernie Marcus před deseti lety začal poprvé pomáhat duševně postiženým dětem poté, co jeden ze zaměstnanců Home Depot v Atlantě, jehož dítě utrpělo poranění mozku, musel hledat pomoc až v Bostonu. Vydal proto 70 milionů dolarů na vybudování podobného střediska v Atlantě, které se věnuje dětem s mozkovými poruchami, a dokonce se mu podařilo získat nejvýznamnějšího vědce z Univerzity Johnse Hopkinse do vedení celého zařízení.
Bill Gates začal s dárcovstvím již v raném věku, protože je přesvědčen, že takto může mnohem výrazněji přispět k vymýcení některých nemocí v rozvojových zemích. Kdyby měl své bohatství odkázat na dobré účely až po smrti, tisíce chudých dětí by zřejmě předčasně zemřely jen proto, že by jim chyběla vakcína proti příušnicím za pouhých 25 centů. „Bill má o nakažlivých nemocech dostatek informací, aby věděl, že jeho dolary lze nejlépe využít právě nyní,“ říká Patty Stonesiferová, bývalá vrcholová manažerka Microsoftu, která se nyní stala prezidentkou Gatesovy nadace. „Skutečnost, že se rozhodl porazit malárii již v pětačtyřiceti, a ne až v pětašedesáti, je naprosto rozhodující. Účinek těchto peněz může být v průběhu dvaceti let opravdu převratný.“
Bill Gates rozdává ročně prostřednictvím své nadace přibližně 1,2 miliardy dolarů, ale je připraven utratit i mnohem více. Jde mu zejména o efektivnost. „Ve filantropii je mnohem těžší poznat, že jste udělali správnou věc,“ říká Stonesiferová. „Velké sociální nerovnosti existují zejména proto, že jejich příčiny jsou velmi hluboké, složité a mají svůj původ v historii. Tyto problémy nejde jen tak napravit. Fungující dlouhodobá řešení vyžadují dobře promyšlené programy.“ Při rozhodování, kolik peněz naše nadace věnuje, je právě toto kritérium mnohem důležitější než ochota rozdávat, tvrdí. „Bill by uvítal, kdybychom mu přinesli na stůl k podpisu další projekt za miliardu dolarů stejně jako třeba za pět.“
Mnozí z nových filantropů zjišťují, že rozdávat peníze může být těžká práce. Eli Broad založil dvě úspěšné společnosti: pojišťovnu SunAmerica a stavební firmu Kaufman & Broad Home, dnes KB Home. „Přesto na charitě pracuji víc, než když jsem byl generálním ředitelem společnosti SunAmerica,“ tvrdí.
Broadův první dar před dvaadvaceti lety ve výši jednoho milionu dolarů byl určen na výstavbu prvního muzea současného umění v Los Angeles. Od té doby již věnoval nebo přislíbil věnovat více než jednu miliardu dolarů prostřednictvím čtyř nadací. V současné době nicméně většinu své energie i 400 milionů dolarů vlastních peněz soustřeďuje na reformu veřejného školství v Americe. Zvolil si poněkud netypický přístup, protože jeho práce se zaměřuje na rozvíjení schopností vedoucích pracovníků ve školství a na organizování každoroční soutěže pro městské školní okrsky, aby je motivoval ke zlepšení výkonů jejich studentů. Vítězný okrsek získá 500 tisíc dolarů na stipendia pro své studenty, kteří dále postupují na univerzity. Letos Broad první cenu udělil školnímu okrsku v Houstonu. „A oni se teď mohou stát misionáři a podělit se o zásady nejlepší praxe s ostatními.“
Jako podnikatel Broad věří, že současnou krizi amerického vzdělávacího systému může vyřešit pouze lepší vedení. Založil tedy školicí střediska pro inspektory městských škol a členy školních správních rad. Celoroční kurs pro inspektory zahrnuje vše od pracovněprávních vztahů po efektivní management a poskytuje příklady dobrého vedení z úspěšných školních okrsků. A co více, podle Broada středisko přilákalo nekonvenční talenty z řad vysloužilých generálů a podnikatelů, kteří v životě prokázali manažerské schopnosti a chtějí je aplikovat ve školství. Pro Broada je dobročinnost skromným vyjádřením jeho vděčnosti za štěstí, které ho v životě potkalo. „Nikdy jsem nezapomněl, odkud pocházím,“ tvrdí tento liberální demokrat, jehož otec se do Spojených států přistěhoval z Litvy a pracoval jako malíř pokojů a malý obchodník v Detroitu. „Pocházel jsem z té nesprávné rodiny, moje politické přesvědčení nebylo populární, moje náboženství také ne. Ale v této zemi vás mezi sebe přijmou, pokud máte hodně dobrých nápadů a energie. Prostě tady nechci sedět na penězích a udržovat status quo.“
John Alm se věnuje problémovým dětem ve státních školách v centrech velkých amerických měst, které jsou v nepříznivé životní situaci. V posledních letech daroval sedm milionů dolarů na nový program pro rizikové skupiny dětí na středních školách v Los Angeles. Každý rok se svou ženou Carolyn zvou 72 dětí, které právě dokončily osmý ročník školy, na letní tábor Camp Paintrock v horách ve státě Wyoming. Cílem je zabránit, aby se tyto děti ocitly mezi 38 procenty žáků devátých tříd v centru Los Angeles, kteří nakonec školu nedokončí. „Doufám, že když těmto problémovým dětem ukážu jiný životní styl a potenciál a budu se o ně starat v průběhu jejich studia na střední škole a pomáhat, aby se dostaly na univerzitu, podaří se mi uvést je do společnosti jako dospělé osobnosti, které vědí, co chtějí,“ říká Alm.
To je příklad plně angažované a časově náročné dobročinnosti. Alm vytvořil svou vlastní nadaci, od základů postavil letní tábor, navrhl obsah programu a najal tři pracovníky, aby tábor řídili. Jeho žena vede pohovory s mnoha dětmi, které jsou vybrány učiteli a školními poradci. Alm využívá svého volného času o víkendech a během dovolené, aby s dětmi mohl pracovat, jeho žena se účastní obou pětitýdenních táborů. „Zadostiučinění, které z toho mám, je k nezaplacení,“ dodává Alm. „Možná bych mohl vypsat šek nějaké organizaci a ta by se toho zhostila lépe než já, ale já i Carolyn chceme být při tom. Je to možná sobecké, ale my to chceme vidět na vlastní oči.“
Ne že by tento nový přístup byl úplně bez problémů. Nedávné ekonomické zemětřesení donutilo hodně milionářů k pokoře, když jako důsledek svých finančních těžkostí museli zamýšlené dary omezit nebo odložit. Turnerova nadace, která nedávno ohlásila propouštění zaměstnanců, odmítá všechny žádosti o finanční pomoc pro rok 2003 a nové granty bude zvažovat pouze na základě vlastního vyzvání. Někteří dárci se zase prohřešili tím, že svým finančním příslibům nedostáli. Metropolitní opera v New Yorku nedávno musela vytvořit rezervní fond na pokrytí neuskutečněného grantu ve výši čtyř milionů dolarů od finančníka Alberta Vilara, který se dostal do potíží v důsledku poklesu ceny technologických akcií.
Jiní noví filantropové zaujali nekonvenční postoj a usoudili, že se nemají od předešlé generace co učit. Někteří při svých dobročinných aktivitách přehnaně aplikovali model rizikového kapitálu. Darovali peníze sociálním podnikatelům a trvali na nereálné „sociální návratnosti investic“. Potíže při dosahování pozitivní změny v takových oblastech, jako reintegrace narkomanů nebo ekonomická nerovnost, nakonec dovedly mnoho nováčků ke střízlivějšímu hodnocení projektů. „Problém je v tom, že mnoho lidí se do charity pustí s určitou nafoukaností. Mysleli jsme, že známe všechny odpovědi, a chtěli jsme všechno dělat sami,“ připouští devětapadesátiletý Morino. Dosud přislíbil nebo daroval 25 milionů dolarů organizacím, jako je washingtonský Heads-Up. „Měli jsme více respektovat všechny ty, kteří se charitě věnují celý život.“
Zůstává tady samozřejmě i otázka, co by mělo být podporováno. Filantropové za příspěvky na své oblíbené projekty dostávají značné daňové úlevy, což je způsob, jak je motivovat, aby něco ze svého bohatství vrátili zpátky komunitě. Komunita nicméně nemá žádné právo rozhodovat, na co peníze půjdou, přestože taková vstřícná daňová politika je ve skutečnosti také částečnou dotací z veřejných prostředků. Nedávno Ruth Lillyová, dědička velké nadnárodní farmaceutické společnosti Eli Lilly, věnovala nejméně 100 milionů dolarů literárnímu časopisu Poetry, který se ocitl ve finančních potížích. Přestože to je bezpochyby kauza hodná podpory, je také legitimní se ptát, jestli těch 100 milionů bylo vynaloženo opravdu účelně.
Dárci se mezitím potýkají s problémy efektivnosti a rozsahu, které svět podnikání již dávno vyřešil. Pokud by filantropie byla průmyslovým odvětvím, byla by to vysoce fragmentovaná a velmi neefektivní skupina podniků. Desítky milionů dárců a nadací věnují na dobročinné účely více než 212 miliard dolarů ročně. „Hodně peněz se však jen tak povaluje,“ tvrdí Melissa A. Bermanová, generální ředitelka Rockefeller Philantropy Advisors, která pomáhá bohatým jednotlivcům rozvíjet a řídit jejich charitativní aktivity. „Polovina dobrovolných příspěvků není optimálně využita.“ Většina nadací například vydává na charitativní účely pouze zákonem požadovaných pět procent svých aktiv a jinak se spokojí s udržováním vlastní existence, místo aby se opravdu snažily změnit situaci v oblasti svého působení.
Na straně příjemců pak existuje přibližně 700 tisíc veřejných charitativních organizací, z toho 40 procent s ročním rozpočtem méně než 100 tisíc dolarů. Většinou jsou výrazně podkapitalizované, nemají dostatečný počet zaměstnanců a jejich správa je špatná. Většina neziskových organizací využívá své omezené zdroje na marketing směrem ke stále stejným dárcům a nadacím. Investice do organizační infrastruktury nebo do rozvoje lidských zdrojů prakticky neexistují. „V porovnání se ziskovým sektorem je ten neziskový kdesi na konci sedmdesátých nebo na začátku osmdesátých let, kdy japonské firmy na hlavu porážely ty americké,“ říká Jeffrey L. Bradach, jeden z partnerů v konzultantské firmě Bridgespan Group Advisors, která se specializuje na neziskové organizace a filantropy. „Neziskový sektor teprve teď začíná chápat, že pokud chce mít dobré výsledky, musí také investovat do budování výkonných organizací.“
Mnoho nových filantropů se snaží zavést potřebnou disciplinu a organizační dovednosti a uplatňuje nové postupy, jak narůstající dobročinné prostředky nasměrovat do nejpotřebnějších sociálních oblastí. To vedlo k dalšímu zásadnímu rozdílu v charakteru nové dobročinnosti, a to k aktivnímu hledání partnerů mezi tradičními soukromými nadacemi, firemními fondy a individuálními dárci.
V souladu s tímto novým duchem spolupráce svolala nedávno přední moderní nezisková organizace Acumen Fund 30 ze svých 39 „investorů“. Jejich setkání lze považovat za obdobu výroční valné hromady a bylo trefně uspořádáno v konferenčním centru Pocantico, které náleží k původnímu majetku Rockefellerů v Tarrytownu ve státě New York. Tato skupina, jež se soustředí na globální sociální filantropii, byla založena loni se základním kapitálem darovaným Rockeffelerovou nadací a Nadací společnosti Cisco. Od té doby se k zakládajícím partnerům přidaly nadace společností Kellogg a AOL Time Warner a dalších 36 individuálních dárců, kteří věnovali od 50 do 500 tisíc dolarů. „Učíme se, jak k jednomu stolu přivést filantropy, velké společnosti, nadace a vládu,“ říká Jacqueline Novogratzová, zakladatelka Acumen Fund, která vedla workshopy pro nové filantropy v Rockefellerově nadaci. „Jedině tak lze dosáhnout lepších výsledků.“
Více než nový přístup nebo metody však novodobí filantropové přinášejí období kreativity a inovace. Mnozí z nich jsou bývalí vedoucí manažeři, kteří se rozhodli skončit s kariérou a začali pracovat v neziskovém sektoru. Catherine Mutherová opustila své zaměstnání jako marketingová viceprezidentka ve společnosti Cisco Systems v roce 1994 ve věku 46 let. Se svými profesionálními zkušenostmi, titulem MBA z prestižní Stanfordské univerzity a s dvěma miliony dolarů z prodeje akciových opcí Cisco založila vlastní soukromou nadaci, kterou nazvala Three Guineas Fund podle knihy Virginie Woolfové z roku 1938. Zmíněná kniha se skládá ze tří dopisů, které jsou odpovědí na tři žádosti o zlatou britskou guineu: jedna má být vydána na prevenci války a zachování intelektuální svobody, druhá na vzdělání pro ženy a třetí na jejich zaměstnání. Woolfová za své dary požaduje protislužbu - trvá na tom, že každý z žadatelů musí vyslechnout její názor, jak nejlépe by peníze měly být vynaloženy. Mutherová nejprve vytvořila v San Francisku inkubátor na podporu začínajících technologických firem pod ženským vedením. Od té doby koncepci rozšířila o další dimenzi a podporuje i začínající neziskové „podniky“, například organizaci Girls For A Change v Silicon Valley.
Stejně jako Gates, Turner, Broad a Stowers je Mutherová jednou z mnoha lidí, kteří pomáhají filantropii nově definovat. A všichni mají na paměti varování, které Andrew Carnegie pronesl před více než sto lety: „Není daleko den, kdy člověk, který po sobě zanechá nevyužité miliony dolarů, z tohoto světa odejde a nikdo nad ním nezapláče, nezazpívá, ani mu nevzdá čest. Člověk, který zemře takto bohatý, zemře v hanbě.“

Jak je hodnotíme
Není snadné přesně změřit něčí štědrost. Mnoho dobročinných příspěvků je rozdáno anonymně, bez fanfár. Zprávy nadací, které řídí jednotlivci, jsou často zveřejněny pozdě a mnoho peněz teče přímo z kapes dárců tak jako tak. Abychom tedy mohli sestavit první žebříček časopisu BusinessWeek a seřadit nejštědřejší filantropy, spolehli jsme se do značné míry na veřejně ohlášené dary, tiskové zprávy, výkazy nadací a rozhovory s lidmi, kteří jsou aktivní v neziskovém sektoru. Náš žebříček Top 50 se řídí výší dobročinných příspěvků za posledních pět let. Jako jakési měřítko štědrosti používáme nejen celkovou částku, ale i její poměr k čisté hodnotě majetku dárce.
Při sestavování seznamu potenciálních dobročinných skrblíků jsme začali s nejznámějšími multimiliardáři a pak jsme vyhledávali záznamy o jejich dobročinných příspěvcích. Lidé, kteří jsou uvedeni na našem seznamu, zřídkakdy figurují jako dárci (pokud vůbec) nebo věnují tak málo peněz v poměru ke svému bohatství, že vypadají jako lakomci. Většina z nich namítá, že na dobročinné účely věnují značné částky, ale soukromě. V některých případech jsme byli schopni tyto dary ověřit a příslušní dárci byli z našeho seznamu skrblíků odstraněni.

Popisek: Bill Gates a jeho manželka Melinda založili dobročinnou nadaci a za poslední tři roky do ní věnovali pře 25 miliard dolarů

ZLOMOVÉ MOMENTY FILANTROPIE 1889
Průmyslník Andrew Carnegie píše esej Evangelium bohatství, ve které vybízí velmi bohaté občany, aby svůj majetek během života věnovali na dobročinné účely. Carnegie doslova rozdal veškeré své jmění, které nashromáždil - přibližně 350 milionů dolarů, což by v dnešní době byly téměř tři miliardy.

1907
Margaret Oliviová, vdova po investičním bankéři Russellu Sageovi, vytváří první velkou, moderní a všeobecně zaměřenou nadaci. Nadace Russella Sage dodnes financuje projekt na „zlepšení sociálních a životních podmínek ve Spojených státech“.

1913
John D. Rockefeller zakládá Rockefellerovu nadaci a během svého života věnuje na dobročinné účely 540 milionů dolarů (tedy dnešních šest miliard dolarů). Jeho syn John D. Jr. následně přispívá téměř stejnou částkou, a z Rockefellerových se tak stává jedna z nejznámějších filantropických rodin Ameriky.

1997
Ted Turner, zakladatel kabelového programu Cable News Network, přislíbil věnovat jednu miliardu dolarů, tedy jednu třetinu celého svého jmění, na založení nadace, která by podporovala projekty OSN. Často se obrací na jiné zbohatlíky a vyzývá je, aby se věnovali dobročinnosti, čímž předznamenává příchod nové éry filantropie.

1999
Bill Gates, spoluzakladatel Microsoftu, a jeho žena Melinda převádějí téměř 17 miliard na novou filantropickou organizaci, která se okamžitě stává největší americkou soukromou nadací. Hned na svém počátku věnuje 750 milionů dolarů organizaci Global Fund for Children’s Vaccines.