NOVĚ PROTI NEMOCI STARCŮ

Medicína

Ani dlouho očekávaná studie o nových metodách léčby Parkinsonovy choroby nepřinesla koncem letošního dubna jasnou odpověď na otázku, jak léčit tuto nepříjemnou nemoc. Při léčbě Parkinsonovy choroby tentokrát vědci použili tkáně získané z potracených plodů.

Čtyři roky trvajícího výzkumu se zúčastnilo čtyřicet pacientů, přičemž pouze u poloviny z nich byla provedena transplantace zázračných buněk. Pacienti, u nichž byla operace úspěšná, byli schopni se snadněji pohybovat a u některých byl o možné snížit dávky podávaných léků, či dokonce přejít na medikamenty slabší. K výraznému zlepšení zdravotního stavu však došlo pouze u části pacientů. V tuto chvíli také není možné posoudit, jak dlouhodobý účinek bude uvedená léčba mít.

Parkinsonova choroba postihuje nervový systém a poprvé byla popsána v roce 1817 Jamesem Parkinsonem. Její přesná příčina však dodnes není známa. Vyskytuje se ve všech částech světa a postihuje o něco více muže než ženy starší 35 let. Po celém světě jí trpí asi jedno procento populace starší padesáti let. Třetina pacientů je zároveň postižena senilní demencí. Postižení většinou umírají na sekundární komplikace, jako jsou zápal plic , infekce močového ústrojí, mozková mrtvice nebo infarkt.

Dlouhá léta nezbývalo pacientům trpícím Parkinsonovou chorobou než přihlížet, jak se příznaky nemoci zhoršují. V roce 1988 začal doktor Curt Freed z Coloradské univerzity v Denveru s komerčními operacemi, při nichž využívá preparátů z potracených plodů. Každá z nich přijde pacienta asi na 35 tisíc dolarů.

V průběhu tohoto lékařského zákroku jsou prostřednictvím čtyř malých dírek vedených vráskami pod obočím do mozku vpraveny dávky buněk produkujících dopamin. Tato látka pak působí v části mozku, která ovládá pohyb lidského těla.

Výzkum vedený právě Curtem Freedem a jeho kolegou Stanley Fahnem z Columbia Presbyterian Center v New Yorku, který financovala organizace National Institute of Neurochemical Disorder and Stroke, měl jasně prokázat, nebo vyloučit příznivé účinky transplantace. K tomu však bylo nezbytné u poloviny pacientů zjistit, zda u nich nedojde k takzvanému placebo efektu, tedy zda se jejich stav nezlepší jen díky přesvědčení, že také oni dostali injekce s „léčivými buňkami . V průběhu experimentu došli lékaři skutečně k závěru, že placebo efekt byl částečně účinný nejméně u třech pacientů.

Ve skupině „placebo efekt“ byla i Lynda McKenzieová, 46letá bývalá majitelka obchodu s uměleckými předměty z Toronta. Nejméně tři měsíce byla přesvědčena, že i jí bylo podáno léčivé sérum. „Cítila jsem se skutečně lépe, byla jsem si jistá, že jsem injekci dostala, uvedla.

Dalším pacientem z této skupiny byl Jack Celnik, 63letý bývalý nukleární fyzik z Lakewoodu. Pro něj a jeho rodinu však experiment znamenal jen velké zklamání a vyústil v pocit beznaděje a podvodu. Jako všichni ostatní pacie nti byl i Celnik sledován po dobu třinácti měsíců s tím, že poté mu bude provedena „skutečná operace. Po uplynutí zkušební doby mu však lékaři doporučili, aby operaci nepodstupoval. Podle slov Celnikovy dcery mu tím vzali naději na poslední ša nci. Celnik se proto cítí zneužit.

Curt Freed toto nařčení odmítá a tvrdí, že Celnikův případ je sám o sobě velmi problematický. Podle něj je nutné nejprve odpovědět na otázku, zda je správné provést operaci, která s sebou nese riziko silného krvácení do mozku a selhá ní srdce u pacienta, kterému s největší pravděpodobností tato léčebná kúra nepomůže. „Když jsme došli k závěru, že hrozí jakékoli nebezpečí, záměrně jsme neoperovali žádného staršího pacienta, uvedl doktor Freed.

Projektu se zúčastnilo devatenáct žen a jedenadvacet mužů. V květnu 1995, kdy experiment začal, trpěl každý z nich Parkinsonovou chorobou v průměru bezmála čtrnáct let. Polovině pacientů bylo více než šedesát let. Pokusy prokázaly zl epšení zhruba u třetiny převážně mladších pacientů. Nedošlo sice k odstranění třasu ani ke snížení výskytu takzvaného mrznoucího fenoménu, během nějž pacient ztuhne uprostřed pohybu, ale lékaři dosáhli alespoň zmírnění těžkopádnosti pohybů paci entů v období, kdy jim nejsou podávány léky.

Mezi hlavní úskalí projektů patří bezesporu skutečnost, že opět rozdmýchává spor mezi zastánci a odpůrci potratů. Zároveň vyvstává otázka, zda by měla být tkáň plodů používána pro medicínské účely a zda by daňoví poplatníci měli přispívat na t ento výzkum.