Kapitola XLV.
Bílý lístek * Bez gulí * Langer, Kubice a John Major
Bílý lístek
Český volič jako kolektivní subjekt je geniální. Volební výsledek lze interpretovat nejpříhodněji takto: Tyto už nechci, ani tyto však nechci. Nevybral jsem si mezi vámi, pasgřivci. Zpravodajské tamtamy zatím pianissimo hlásí přípravu početí nového politického subjektu, jehož jednou z hlavních zbraní bude prosazování bílých (prázdných) volebních lístků, jako za první republiky. Jejich vhození by neslo jednoznačný vzkaz (pro politiky: vyslalo signál): nevybral jsem si, ale byl jsem tu, protože mi tato země není tam, kde jste mi vy. Kavárenské odhady kolísají mezi 40 až 60 procenty uplatněných bílých lístků.
Bez gulí
A nebylo by také divu! Alternativu, kterou přináší za vítěznou se považující (pro politiky: vnímající) strana, je strašidelná. Namísto přímé personální politiky - vytáčky. Ředitel rozvědky Karel Randák byl odvolán a šéfovi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Janu Kubicemu odvolání hrozí nikoli za to, co předváděli (nebo nepředváděli), ale jednomu pro jakousi blízkost někomu, druhému pro jakési nedovzdělání.
Je přitom nanejvýš sporné, zda měl Randák k sociální demokracii blíž než Tlustý k Zemanovi. Měl smůlu, že se stal ředitelem za vlády jiné strany? Nebo jeho konec způsobila jeho jadrná a neuctivá, leč pravdivá poznámka o Marku D. Bormannovi? To by byly ale ubohé důvody k odvolání. Skutečný chlap „s gulami“ by měl odvahu se k problému postavit čelem. Nejdřív by ale zjistil, zda problém opravdu existuje, v čem spočívá a zda má řešení, které nevyvolá problémy větší! Nadto mocipánům chybí elementární znalost problematiky: inteligentní režimy a politici provádějí personální výměny ve zpravodajských službách v klidu, nejlépe uprostřed volebního období. A po konzultaci s opozicí. (Již se i v této zemi našli politici, kteří byli natolik nad věcí, že zvolili takový postup, jako například někdejší ministři bez portfeje Pavel Bratinka a Jaroslav Bašta.)
Současné výmluvy na reorganizaci jsou jednak ubohé, jednak vzbuzují další chmury: slučování zpravodajských služeb na resortním principu je nesmysl: rozvědka má s kontrarozvědkou velmi málo společného (a to i v týlových záležitostech), takže žádné významné úspory nenastanou. (Podobné úspory by asi nastaly, kdyby se sloučily třeba zubařské ordinace s psychiatrií. Obojí jsou přece doktoři, ne?). Pouze vzniknou nové řídící funkce, skutečně exkluzivní: funkce ředitelů služeb, které budou formálně sloučeny, stejně budou muset být de facto zachovány, takže nad nimi vzniknou ty reprezentativní pašalíky! A obavy se budou lavinovitě šířit dále: stejnou logikou mohou být slučovány všechny ústavy, které mají v názvu třeba „výzkumný“, nebo „zemědělský“, nebo „státní“ - a nad nimi vzniknou tyto snové nové posty. To bude rej! To bude odjakživa věrných příznivců a služebníků!
Tak rychlý a nepromyšlený krok od vlády, která nezískala ani důvěru v Parlamentu, snižuje kredit České republiky u zahraničních partnerů, kteří se ptají: Co dělá nová vláda v oblasti zpravodajských služeb? Nezkušeně experimentuje, nebo dělá politickou čistku? Obojí je špatně. A pak se nedivme, že Američani nám nesvěří ani pastelky, natož rakety.
Langer, Kubice a John Major
Jak je vidět ani deset vysokých škol není zárukou - čeho vlastně? Proč byrokratická pravidla podmiňují výkon nějakého místa ve státní správě (jakýmkoliv!) vysokoškolským vzděláním? Je mnoho vysokoškoláků, od nichž by si jeden nenechal pohlídat ani koloběžku. Je mnohem víc lidí bez formálního vzdělání, kteří jsou slovutnými odborníky. Ve světě manažerů se mluví o fenoménu „lúzrů“: úspěch v podnikání nemá prokazatelnou souvislost s dosaženým vzděláním.
Ale státní byrokrati si formální kvantifikací ulehčují personální práci, aniž by se zabývali skutečnou kvalifikací. A tak se jednou stalo, že kárali jednoho za nedovzdělání, a dotyčný si upřesňoval, zdali by splnil podmínku vysokoškolského vzdělání, kdyby byl doktorem veterinářem. Připustili, že ano. V tom se s prostořekým tazatelem shodli - i jemu připadala tato specializace pro práci ve vysokých státních institucích nejpříhodnější.
Takže mraky se stahují nad policistou Janem Kubicem. Nikoli za jeho příšerný výkon, ale proto, že je nedovzdělán! Chudák, kdyby byl alespoň vysokoškolsky vzdělaným tělocvikářem! To by jistě významně a důvodně přispělo ke zkvalitnění jeho zprávy! A ještě by mohl regulérně dělat i na inspekci ministerstva vnitra, nebyl by první! Nebo kdyby měl jako jiní významní policisté vystudovánu pedagogiku až tak speciální, že onomu vzdělávacímu ústavu byla odebrána akreditace!
Daňového poplatníka však nezajímá, jak se kdo na výkon své funkce připravoval, ale jak kvalitně ji zastává. To by ovšem znamenalo postavit personální management na úplně jiných základech, neztotožňujících automaticky dosažené formální vzdělání s praktickou inteligencí, schopnostmi a kvalifikací. V současných podmínkách by se totiž o zaměstnání ve státní správě marně ucházeli lidé typu Johna Majora, který to se základním vzděláním dotáhl na britského premiéra.
Nebylo by férovější říct na rovinu: Kubiceho odvoláme, aby za pár dní nezačal vyrábět materiály i na nás?
