Zákon o platebním styku
Dne 1. listopadu 2009 nabude účinnosti nový zákon č. 284/2009 Sb. o platebním styku. Do českého právního řádu zavede evropskou směrnici 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu (PSD). Cílem směrnice je zavést jednotný systém pravidel pro poskytování platebních služeb v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru (EHP) a zajistit, aby platby do zahraničí byly jednodušší a pružnější. Zákon se nad rámec směrnice vztahuje i na některé platební transakce prováděné mimo EHP. Dalším cílem směrnice a zákona je zdokonalit transparentnost informací o poskytovaných platebních službách a o systému bankovních poplatků. Zákon a směrnice mají rovněž za cíl více zpřístupnit trh platebních služeb nebankovním subjektům – takzvaným platebním institucím a poskytovatelům platebních služeb malého rozsahu. A podřizují je v různé míře regulaci a dohledu příslušných národních regulátorů.
Povolení ČNB
Platební instituce budou oprávněny poskytovat platební služby na základě povolení ČNB. Pro jeho udělení budou muset splnit mnoho regulatorních požadavků – od kapitálové přiměřenosti až po prokázání odpovídajících technických, personálních a organizačních předpokladů. Povolení ČNB udělené platební instituci budou uznávat i ostatní členské státy EU – princip takzvané jednotné licence či pasu – a naopak. To by mělo zvýšit konkurenci na evropském trhu s platebními službami. Nebankovní subjekty, které nesplní požadavky pro platební instituce, budou moci poskytovat platební služby pouze v omezeném rozsahu. Jako takzvaní poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu. K této činnosti bude třeba registrace u ČNB. Poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu však nebudou na rozdíl od platebních institucí oprávněny poskytovat služby v jiných členských státech na základě jednotné licence. Pro zahraniční činnost tedy budou muset získat příslušné povolení i v hostitelském členském státě EU.
Informační povinnosti
Zákon dále upravuje mnoho informačních povinností poskytovatelů platebních služeb – bank i nebankovních subjektů – vůči klientům. A to jak před uzavřením smlouvy o běžném účtu či o jiných platebních službách, tak poté. Zákon rovněž upravuje způsob autorizace platebních transakcí a odpovědnost poskytovatelů platebních služeb. Zkracuje také lhůty pro platební transakce. Zákon rozlišuje mezi smlouvou o jednorázové platební transakci a takzvanou rámcovou smlouvou, která pokrývá mnoho předem neurčených transakcí. Povinnosti stanovené zákonem jsou banky i nebankovní poskytovatelé platebních služeb povinni dodržovat jak vůči spotřebitelům a takzvaným drobným podnikatelům, tak vůči ostatní korporátní klientele.
Pokud jde o ni – kromě drobných podnikatelů – zákon stanoví mnoho takzvaných corporate opt-outs, výjimek. Na jejich uplatnění se poskytovatelé platebních služeb mohou s korporátní klientelou dohodnout. Jde například o méně časté zasílání výpisů z účtu, odlišnou úpravu, respektive o neplnění některých informačních povinností, odchylky od úpravy odpovědnosti a lhůty pro oznámení neautorizované platební transakce.
Náročná příprava
Příprava na účinnost nového zákona byla pro banky časově i administrativně náročná. I proto, že bude povinné plnit veškeré povinnosti stanovené zákonem vůči klientům již od data účinnosti zákona 1. listopadu 2009. Bylo třeba zapracovat četné změny do klientské dokumentace a do různých systémů včetně elektronického bankovnictví. Změny musely být rovněž včas oznámeny klientům.
Bez znalosti finálního textu zákona, který byl publikován ve Sbírce zákonů 4. září 2009, musely banky víceméně odhadovat správné nastavení požadované změny. Nezbývalo jim nic jiného než vycházet z toho, že zákon zavádí PSD, která je evropskou směrnicí takzvané plné harmonizace. U ní se členské státy EU kromě výslovně uvedených národních výjimek nemohou odchýlit od úpravy ve směrnici.