Squeeze out byl zaveden ukvapeně a špatně
Obchodní zákoník nově zakotvil (od 3. června 2005) institut squeeze out, tedy právo akcionáře, který vlastní alespoň 90 procent akcií ve společnosti, vykoupit od zbylých minoritních akcionářů jejich akcie. Tím vtěsnění minoritní akcionáře ze společnosti, a to bez ohledu na skutečnost, zda s takovým postupem souhlasí, nebo ne.
Proč ten spěch?
Přestože je squeeze out vnímám ve vztahu k postavení a právům minoritních akcionářů jako kontroverzní, je součástí právních řádů mnoha vyspělých evropských zemí. Zakotven je také v evropské legislativě, a to ve směrnici 2004/25/EC o nabídkách převzetí, kterou je Česká republika povinna implementovat do 20. května 2006. Ani z věcného hlediska není správné podporovat tendence, které vidí v tomto institutu nedemokratický prvek. Squeeze out je totiž pouze jedním z mnoha případů, kdy je nutné hledat kompromis mezi zájmem na důsledné ochraně individuálních práv (zde právo na ochranu vlastnictví) na jedné straně a potřebou chránit obecný zájem (v tomto případě zájem na vytváření pozitivního podnikatelského prostředí) na straně druhé. V současné době je proto zřejmé, že tento institut nelze a priori odmítat. Naopak je správné pokračovat v diskusi o konkrétní formě implementace squeeze out do českého právního řadu. Z hlediska průběhu legislativního procesu je vnímáno velmi negativně to, že novela tak zásadního významu byla přijata na základě poslanecké iniciativy, aniž by návrh zákona byl předmětem širší odborné diskuse a věcného posouzení v rámci mezirezortního připomínkového řízení a legislativní rady vlády. Návrh zákona byl navíc přijat v době, kdy ministerstvo spravedlnosti jako gestor Obchodního zákoníku dokončuje návrh jeho novely, jehož obsahem je transpozice shora uvedené směrnice o nabídkách převzetí, a to včetně podrobné úpravy práva squeeze out. Proto působí poslanecká iniciativa přinejmenším překotně a nabízí se v této souvislosti otázka, z jakého důvodu bylo přijetí squeeze out tak naléhavé, že nebylo možné počkat na předložení vládního návrhu…
Extrémní varianta.
Z věcného hlediska je nutné konstatovat, že nová právní úprava vykazuje zásadní nedostatky, jejichž vinou je velmi nevyvážená a proces výkupu orientuje výrazně ve prospěch majoritního akcionáře. Jako hlavní problémy jsou vnímány především způsob stanovení ceny, absence mechanismů zajištění zaplacení této ceny a absence státního dozoru nad tímto procesem. Také z hlediska podmínek pro squeeze out byla přijata dosti extrémní varianta. Majoritnímu akcionáři pro využití práva stačí podíl pouze 90 procent ve společnosti a právo lze uplatnit na všechny akciové společnosti bez ohledu na skutečnost, zda jsou nebo byly přijaty k obchodování na veřejném trhu. První odhady ministerstva financí říkají, že bude možné takto široce pojatý squeeze out aplikovat na stovky akciových společností se zaknihovanými akciemi. Dopad na společnosti s listinnými akciemi vyčíslit nelze, ale odhady se pohybují ve stovkách a některé i v tisících.
Právě tyto body byly při přípravách návrhu ministerstva spravedlnosti, Komise pro cenné papíry a ministerstva financí považovány za klíčové a byla jim věnována mimořádná pozornost. Prostřednictvím Komise pro cenné papíry (KCP) byl návrh konzultován i se zástupci akademické obce a účastníky kapitálového trhu. Diskuse probíhaly na velmi objektivní platformě ve snaze dosáhnout vyváženého řešení, které umožní majoritnímu akcionáři vykonat právo squeeze out za regulérních podmínek pro minoritní akcionáře.
Pětadevadesát procent.
Společný návrh obou ministerstev a KCP respektuje předpoklad minimálního zásahu do současné koncepce tuzemského akciového práva. Právní úprava squeeze out je proto výrazně orientována na zajištění a ochranu práv minoritních akcionářů. Vychází z předpokladu, že uplatnit právo squeeze out je umožněno v omezených případech, a to pouze akcionáři s podílem 95 procent ve společnosti, jejíž akcie jsou nebo historicky byly přijaty k obchodování na veřejném trhu. Tato koncepce respektuje evropskou úpravu vyplývající ze směrnice o nabídkách převzetí, která stanoví povinnost členských států zakotvit právo squeeze out právě pro majoritního akcionáře v kótované (nikoli nekótované!) společnosti s podílem mezi 90 až 95 procenty. Právě s ohledem na koncept minimálního zásahu do českého akciového práva jsme zvolili konzervativní variantu podílu 95 procent. V zájmu minimalizace rizika stanovení nespravedlivé ceny výkupu vychází náš návrh ze stejné konstrukce stanovení ceny, jako je tomu u povinných nabídek převzetí, a požaduje tak stanovení ceny přiměřené hodnotě akcií, jejíž přiměřenost je majoritní akcionář povinen doložit znaleckým posudkem. Výše ceny je navíc předmětem přezkumu ze strany KCP. Tato konstrukce vychází ze zkušeností dosavadní tuzemské praxe a zajišťuje dostatečnou ochranu minoritních akcionářů před případnými tendencemi majoritního akcionáře provést squeeze out za nepřiměřených cenových podmínek. Zároveň ale chrání také majoritního akcionáře před neodůvodněným tlakem minorit dosáhnout nepřiměřeně vysokého protiplnění.
I proti ústavě.
Další riziko, že minoritní akcionáři nedostanou za své akcie zaplaceno, eliminuje návrh stanovením povinnosti majoritního akcionáře složit peněžní prostředky potřebné k zaplacení protiplnění na zvláštní bankovní účet společnosti, která je oprávněna tyto prostředky použít pouze jako úhradu protiplnění minoritním akcionářům. Současná úprava squeeze out způsob, jak zajistit zaplacení ceny, neřeší vůbec. Tento moment oslabuje postavení minoritních akcionářů zřejmě nejsilněji. Z ústavního hlediska respektování ochrany vlastnického práva je proto zcela nepřijatelné současné znění Obchodního zákoníku, podle kterého k přechodu vlastnického práva k akciím dochází ex lege (přímo ze zákona), a to bez jakéhokoli zajištění následného zaplacení ceny za tyto akcie! Je zřejmé, že současná právní úprava squeeze out je orientována výrazně ve prospěch majoritního akcionáře, a to na úkor postavení minoritních akcionářů, v některých bodech dokonce odporuje základním ústavněprávním principům. Ministerstvo financí proto podporuje její co nejrychlejší novelizaci, zejména ve smyslu zajištění respektování základních ústavněprávních principů a vyvážení pozic zúčastněných stran. Proto bude nadále podporovat přijetí návrhu ministerstva spravedlnosti, který systematicky vylučuje popsaná rizika a zároveň vyhovuje požadavkům tuzemského trhu.
