Menu Zavřít

Novely, které nikdo nechce

7. 9. 2010
Autor: profit

Připravované změny pravidel upravující práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců z dílny ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka se nesetkávají právě s nadšením. Nelíbí se zaměstnavatelům, odborům, a dokonce ani předsedovi vlády.

Autor: Jan Blažíček

Když byl v květnu 2006 přijat nový zákoník práce, který pak v lednu 2007 nahradil ustanovení z roku 1965, zdálo se, že zájmy odborů vítězí nad zájmy zaměstnavatelů. V následujícím volebním období pak současný premiér a tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas připravil rozsáhlou novelu tohoto předpisu. Nečasova novela měla zvýšit flexibilitu trhu práce, uvolnit ruce zaměstnavatelům, a připravit tím podmínky pro vznik nových pracovních míst. Zatímco zaměstnavatelé novelu vítali, odboráři ji považovali za nepřijatelnou. Pád Topolánkovy vlády ale jednání o Nečasově návrhu zhatil.

Nečas vs. Drábek

Po letošních volbách začal současný ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek připravovat nový návrh novely zákoníku práce. Odborářům se sice také nelíbil, ale nevzbuzoval v nich tak výrazný odpor jako návrh Nečasův. Změny, které prosazoval Nečas, tedy například zkrácení výpovědní lhůty, prodloužení zkušební doby či neomezené řetězení pracovních smluv na dobu určitou, v něm totiž chyběly. Právě proto z návrhu nebyli příliš nadšeni ani zaměstnavatelé. „Ten návrh představoval pouze dílčí úpravu, která nemohla výrazně ovlivnit situaci na trhu práce,“ podotkl vedoucí legislativně-právní sekce Svazu podnikatelů ve stavebnictví Pavel Novák.

Nečas však na své návrhy nezapomněl, chce, aby by se staly součástí velké novely zákoníku práce. Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslava Zavadila by schválení Nečasových návrhů ze zaměstnanců vytvořilo „loutky žijící v existenční nejistotě“. Partnerka advokátní kanceláře Randls Partners Nataša Randlová, která je specialistkou na pracovní právo, je naopak považuje za přínosné. Drábkova novela by podle ní pracovnímu trhu nepřinesla potřebnou flexibilitu. „Radikálnější novelu podporuje i Asociace malých a středních podniků,“ říká její generální ředitelka Eva Svobodová. Podle ní by se mělo o chystaných změnách zákonů upravujících práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců dále jednat. „Změny legislativy lze dělat buď rychle, anebo dobře,“ konstatuje.

To si patrně uvědomují i členové vládní koalice. Většinu původně plánovaných změn zákoníku práce a dalších předpisů upravujících práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů se proto chystají ještě projednat. Na začátku příštího roku by podle nich měly v platnost vstoupit pouze ty změny, jejichž neschválení by ohrozilo realizaci úspor plánovaných ve státním rozpočtu na rok 2011. Konkrétně jde o změnu pravidel ohodnocování státních zaměstnanců a o změnu v systému nemocenského pojištění.

Stát bere, dávat má zaměstnavatel

Právě úprava výplaty nemocenských dávek je tím, z čeho mají podnikatelé největší obavy. Asociace malých a středních podniků ji považuje za nejzásadnější chybu z celého původního Drábkova balíku změn.

Kontroverzní změnu bychom měli již v lednu příštího roku najít v zákoně o nemocenském pojištění. Doba nemocenské placené zaměstnavatelem by se měla podle vládního návrhu prodloužit ze dvou na tři týdny. „Procento odvodu pojistného na nemocenské pojištění přitom zůstává na stejné úrovni a ruší se možnost refundace poloviny vyplacených mezd. Pro rok 2011 se sice původně s refundací nepočítalo, ale sazba pojistného měla být snížena z 2,3 procenta na 1,4 procenta a doba, po kterou zaměstnavatel poskytuje nemocnému náhradu mzdy, měla být samozřejmě dva týdny,“ vysvětluje okolnosti úpravy Svobodová. Navrhovaná změna systému nemocenského pojištění by podle ní mohla vést k situaci, ve které může menší firmu zlikvidovat i chřipková epidemie. „Paradoxní je, že pojistné platí každý zaměstnanec státu, a když onemocní, měl by mu náhradu vyplácet zaměstnavatel,“ podotýká Svobodová.

Lakomý tratí dvakrát

Koaliční partneři se dohodli na tom, že ostatní plánované změny mohou počkat. Neznamená to však, že vyšumí do ztracena. Opatření, která by měla šetřit státní peníze, přitom najdeme i v návrhu změny zákona o zaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti by měla být po chystané novele vyplácena jenom v měsících, za které zaměstnavatel svému bývalému zaměstnanci nevyplatil odstupné. A v případě, že zaměstnanec firmu neopustí z vážných důvodů, se pak má podpora v nezaměstnanosti, která mu bude vyplácena, snížit ze současných 65 procent na 45 procent jeho původního platu. „Odstupné nesmí být chápáno jako dávka, která má saturovat potřeby propuštěného zaměstnance v době nezaměstnanosti. Je to plnění kompenzačního charakteru, kterým zaměstnavatel odškodňuje zaměstnance za to, že mu musel dát výpověď,“ komentuje chystané omezení nároku na podporu v nezaměstnanosti právnička Českomoravské konfederace odborových svazů Zdeňka Kindlová. Zároveň upozorňuje na to, že odstupné je součástí soukromoprávního závazkového vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a s podporou v nezaměstnanosti nemá nic společného. „Podpora vychází z veřejnoprávního pojistného vztahu, v jehož rámci zaměstnanec státu platí v podobě příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jakési pojistné mimo jiné pro případ ztráty zaměstnání. Podpora a odstupné tedy nemohou být vnímány jako cosi souřadného,“ doplňuje Kindlovou její kolega Jaroslav Stránský.

Jako problematické vnímají odboráři i snížení podpory, která bude zaměstnanci vyplácená v případě, že svého zaměstnavatele opustí bez „vážných důvodů“. Zákon o zaměstnanosti sice obsahuje výčet důvodů, které je třeba považovat za vážné, ale jeho součástí jsou i etické, mravní či náboženské důvody nebo důvody hodné zvláštního zřetele. To znamená, že rozhodovat o tom, zda má uchazeč o zaměstnání nárok na podporu ve výši pětašedesáti či jen pětačtyřiceti procent svého původního platu, nebude jednoduché. „Znamenalo by to stovky hodin úřednické práce navíc a pravděpodobně i nárůst počtu správních sporů,“ upozorňuje Kindlová.

Toho, že administrativní náročnost posuzování vážnosti důvodů ukončení pracovního poměru způsobí, že úspory, které by měla navrhovaná změna zákona přinést, budou v konečném součtu mizivé, se bojí i Svobodová. Přijetí této změny by navíc mohlo negativně zasáhnout i zaměstnavatele. „Zaměstnanci nebudou ochotni uzavírat dohody o rozvázání pracovního poměru, aniž by byl definován některý z vážných důvodů. To zvýší náročnost agendy spojené s ukončováním pracovního poměru,“ konstatuje Svobodová.

Poměr na dobu určitou

Některé plánované změny sice nebudou mít na státní rozpočet výraznější vliv, ale životy mnoha podnikatelů ovlivní velmi výrazně. Příkladem je změna právní úpravy pracovního poměru na dobu určitou. V současné době je možné tento druh pracovního poměru sjednat na dobu nejvýše dvou let. Dva takové pracovní poměry přitom od sebe musí oddělovat minimálně doba šesti měsíců. Novela by měla stávající limit dvou let zrušit. Pracovní smlouvy by tak mohly být uzavírány na libovolně dlouhou dobu. Podle Drábkova návrhu by ale mělo zároveň platit, že sjednat pracovní poměr na dobu určitou může zaměstnavatel se stejným zaměstnancem pouze dvakrát. Potřetí by to bylo možné provést až po uplynutí tří let od skončení druhého pracovního poměru. Nečas pak tato doplňková pravidla považuje za zbytečně svazující a navrhuje neomezené řetězení pracovních poměrů.

bitcoin_skoleni

Náš premiér přitom není sám, komu se Drábkem navrhovaná úprava nelíbí. „V praxi by způsobovala velké problémy, komplikovala by řešení případů týkajících se zástupu za dlouhodobě nemocného zaměstnance, zaměstnance na mateřské a rodičovské dovolené či sezonní výpomoci,“ říká Svobodová.

Neomezené řetězení pracovních poměrů by pak sice zaměstnavatele mohlo potěšit, ale odboráři by se s ním smiřovali jen těžko. „Očekáváme, že v důsledku přijetí takové úpravy by došlo k tomu, že se zejména mladí lidé vstupující na trh práce dostanou do sociální pasti. Zaměstnavatel by s nimi totiž mohl uzavřít pracovní poměr na dobu určitou, a to dvakrát po sobě, pokaždé třeba na čtyři roky. Takoví lidé by tedy neměli žádnou jistotu, čehož by si byla velmi dobře vědoma například i banka, která bude posuzovat, zda dá dotyčné osobě hypotéku,“ varují Kindlová a Stránský.

  • Našli jste v článku chybu?