Jednotlivé země najednou dávají přednost ochranářství před jednotou
Pamatujete, jak se loňský rok označoval za zázračné období, kdy Evropa konečně začne fungovat? Jednotná měna, jednotný trh a rozšíření unie otevřely cestu ke značným úsporám. Ze změn by mohl těžit evropský průmysl, finančnictví i služby, a tak posílit hospodářství celého kontinentu.
Takové byly představy, ale vývoj se ubíral trochu jiným směrem. Zkostnatělé předpisy na trhu práce, vysoké daně a Evropská centrální banka udržující příliš vysoké úrokové sazby neúnosně dlouho: to vše hraje svoji neblahou úlohu a Evropa se stále nemůže vymanit z ekonomické recese. Avšak nový Euroland obchází ještě jedno strašidlo. Ať už ho nazveme neoprotekcionismem, neonacionalismem nebo znovu oživeným intervencionismem, výsledek je stejný: snaha vyhnout se konkurenci za každou cenu. „Je mi líto, že to musím konstatovat, ale tato tendence je v Evropě stále živá,“ říká komisař Evropské unie pro hospodářskou soutěž a antimonopolní odborník Mario Monti.
Tendence je nejen živá, ale dokonce na vzestupu. Ať se podíváte v Evropě kamkoli, znovu oživený nacionalismus představuje skutečné hospodářské náklady. Zejména úsilí o stmelení evropského portfolia finančních služeb do jednoho účinného celku neustále naráží na ochranářské bariéry postavené Německem, Francií, Španělskem a jinými státy. Některé důležité kroky, například přijetí společné evropské legislativy ke slučování firem, mají už zpoždění a rostou obavy, že by se mohly opozdit rovněž návrhy dvaačtyřiceti nových finančních zákonů, které by měly sjednotit rozdíly v předpisech jednotlivých zemí.
Otálení by mohlo přijít Evropu draho. Evropská komise odhaduje, že by skutečně jednotný trh finančních služeb mohl v příštím desetiletí zvýšit hrubý domácí produkt unie o 1,1 procenta. Kapitálové náklady evropských firem by se přitom snížily až o 0,5 procenta. „Pokud zpoždění znamená zařazenou zpátečku pro otevírání EU, povede k nižší produktivitě a zpomalení ekonomickému růstu,“ říká Eric Chaney, vedoucí oddělení pro evropskou ekonomii ve firmě Morgan Stanley.
Nicméně přání vlád i firem o dosažení vyššího růstu snad nejvíc narážejí na obavy ze ztráty kontroly nad národními giganty. Stačí se podívat na machinace s kdysi mocnou německou společností KirchMedia. Poté, co tato skupina skončila v dubnu katastrofálním mnohamiliardovým krachem, dostali mnozí ze světových mediálních investorů zálusk na některá její aktiva. Společnosti jako Murdochova News, italský Mediaset nebo francouzská TF1 projevily zájem například o její rozsáhlou televizní a filmovou knihovnu a o dvaapadesátiprocentní podíl v největší německé televizní společnosti ProSieben. Když se ale 29. října otevřely obálky s nabídkami, získala překvapivě exkluzivitu hamburská společnost Heinrich Bauer Verlag. Výbor věřitelů skupiny KirchMedia ovládaný německými bankami pro toto rozhodnutí potřeboval necelou hodinu.
Nikomu nevadilo, že společnost Bauer má malou zkušenost s televizním vysíláním. Ostatním uchazeči nedostali příležitost ani k tomu, aby vysvětlili, proč by mohly být jejich nabídky lepší. Důležité bylo, že společnost KirchMedia a ProSieben zůstanou v německých rukách.
Ve Francii se vláda pravicového středu postupně stává stejně ochranářskou jako její levicová předchůdkyně, a mizí tak naděje, že by mohla později trh více otevřít. Počátkem prosince se rozhodla poskytnout zadlužené společnosti France Télécom záchranu v podobě devíti miliard dolarů, což zvedlo vlnu odporu. Zejména konkurenti státem ovládaného kolosu si stěžují, že tím porušila pravidla hospodářské soutěže.
Další známkou budování ochranářských valů je způsob, jakým nový kabinet zajišťuje, aby se klíčový kapitál problematické firmy Vivendi Universal neprodal do zahraničí. V říjnu byla nakladatelská část této skupiny v hodnotě 3,7 miliardy dolarů rychle a nepříliš průhledně prodána francouzské skupině Lagardère, a to i přesto, že tato nově vzniklá společnost bude mít ve Francii téměř monopolní postavení na poli učebnic a naučné literatury. Krátce poté převzala vládou podporovaná skupina rozsáhlou část společnosti Vivendi zabývající se vodohospodářstvím.
A to ještě není všechno. Počátkem prosince odmítla Vivendi nabídku v hodnotě 6,8 miliardy od britské společnosti Vodafone a neprodala jí čtyřiačtyřicetiprocentní podíl ve společnosti Cegetel, která je ve Francii dvojkou na trhu mobilních telefonů. Francouzské banky shromáždily pro Vivendi dostatečný objem úvěrů, aby mohla zaplatit čtyři miliardy a tím ovládnout Cegetel. Francie je tak jedinou velkou evropskou zemí, kde jsou tři největší provozovatelé mobilních sítí v rukou domácích společností.
Pro Evropu není dobré, že tento neoprotekcionismus získává na síle. Narůstající krize ztěžuje vládám argumentaci pro zvýšení efektivity práce, protože voliči samozřejmě nestojí o to, aby ztratili zaměstnání. Jak říká Eric Chaney z firmy Morgan Stanley: „Když je v Evropě krize, zaměřují se politici i společnosti spíše na ochranná opatření.“
Příznivci otevřenější a konkurenceschopné Evropy nemohou očekávat velkou pomoc ani z Washingtonu. Spojené státy sice vždy tradičně působily jako užitečná protiváha k ochranářským snahám evropských států, ale Bushův kabinet má v porovnání s předchozí vládou demokratů menší možnosti. Má to svůj důvod. Washington nyní může stěží apelovat otevření evropského trhu, když Bush rozhodl o ochraně americké ocelářských koncernů a o podpoře amerických farmářů ve výši 180 miliard dolarů. „V současné době nemohou kritizovat Evropu bez pocitu pokrytectví,“ říká Peter Alexiadis, právník v oboru hospodářské soutěže v bruselské kanceláři Squire, Sanders & Dempsey.
Navíc právě v době, kdy Evropa nejvíc potřebuje účinné mechanismy pro posílení hospodářské soutěže, zaznamenali Monti a jeho pracovní skupina Merger Task Force porážku. Evropský soudní dvůr v Lucemburku jim zrušil tři klíčová rozhodnutí omezující obří fůze, a to především kvůli nedbalé práci pracovní skupiny. „V Evropě vzrůstají tendence k nacionalismu ve stejné době, kdy úřady ES přestávají fungovat,“ říká Pontus Lindfelt, antimonopolní odborník z právnické firmy White & Case v Bruselu. Na poselství, že větší konkurence může přinést vyšší ekonomický růst, však Evropa téměř neslyší.
Rok 2002: Evropa se vrací ke starým zlozvykům
- Francouzská vláda v prosinci sdělila, že vloží devět miliard dolarů do zadlužené společnosti France Télécom.
- Antimonopolní úřady podnikly v prosinci útok na energetický kolos ENI a obvinily ho, že zneužívá svého dominantního postavení na italském trhu s plynem. Italská vláda pravicového středu odkládá úplnou privatizaci společnosti ENI a výrobce elektřiny Enel.
- V prosinci Francouzi vytěsnili britskou společnost Vodafone a pařížská společnost Vivendi Universal získává úplnou kontrolu nad provozovatelem sítě mobilních telefonů Cegetel.
- V říjnu hamburské nakladatelství Heinrich Bauer Verlag, které nemá s televizním vysíláním žádné zkušenosti, zvítězilo v bitvě o majetek společnosti KirchMedia nad mezinárodními mediálními investory.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Tomáš Erbs, LangPal Associates
