Byrokratický aparát evropské organizace sdružující zoo přebujel a začíná vymýšlet hlouposti. Jeho provoz je přitom čím dál dražší
To je Afrika. Před chvilkou kolem nás migrovali pakoně, watusi a zebry, pronesla Dana Holečková do mobilního telefonu, zatímco jsme sledovali působivé stádo vzdalujících se kopytníků v tehdy ještě „jejím“ safari. Bylo 31. srpna loňského roku a nebyl to zdaleka první telefonát. Pouze dvacet hodin před naší návštěvou pustila Česká televize do éteru informaci o tom, že Světová asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) vyloučila Zoo Dvůr Králové z klubu těch nejlepších zoo na planetě. Ukončila členství, jak zdůrazňovala ředitelka královédvorské zahrady, která v polovině října ze svého postu odstoupila.
Stejně jako její protivníci se Holečková tehdy nevyvarovala polopravd a zjednodušujících komentářů. „WAZA je takový tenisový klub, spolek kaktusářů,“ prohlašovala do médií. „Rozhodli o nás bez nás, ale aspoň ušetříme na poplatcích za členství,“ dodávala druhým dechem. Už tehdy bylo zjevné, že pokoušet se „pískat“ spor mezi příznivci a odpůrci Dany Holečkové nemá smysl.
Stranou mediální pozornosti však zůstalo jádro pudla. Totiž to, jak WAZA, a ještě intenzivněji Evropská asociace zahrad a akvárií (EAZA) ovlivňují chov zvířat v evropských zoo.
Společenský klub Cíle obou organizací jsou veskrze bohulibé.
Starají se o záchranu živočišných druhů na planetě a bez nich by dnes mnohá zvířata byla pouhou kuriozitou v učebnicích přírodopisu, jako je dronte mauricijský. Blboun, který se nechal vyvraždit Holanďany.
Unie ředitelů zoologických zahrad, která v roce 2000 změnila název na Světovou asociaci zoologických zahrad a akvárií, představuje po dobu své existence od roku 1935 jakýsi celosvětový mozkový trust v oblasti záchrany živočišných druhů. Prim hraje sdílení poznatků o chovu a odchovu zvířat, ještě významnější je možná zprostředkování kontaktů mezi světovými zoo, jež jsou jejími členy. „WAZA je klub těch nejlepších, společenská záležitost, která pomáhá rozjíždění nových projektů. Nemá smysl pro malé zoo, kde náklady nemusejí vyvážit přínos,“ uvádí ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.
Z patnácti tuzemských zoo sdružených v Unii českých a slovenských zoologických zahrad je členy WAZA jedenáct institucí, nicméně má to svůj pragmatický důvod. „Ministerstvo životního prostředí dříve podporovalo účast ve WAZA tím, že za zoo platilo příspěvky, ale to skončilo před třemi lety,“ upozorňuje Holečková. Z významných tuzemských zahrad do asociace kromě Dvora Králové nepatří například ani plzeňská zoo, přitom primárním důvodem nejsou finance. „O našich sedm tisíc zvířat se stará 45 ošetřovatelů a čtyři kurátoři a ti lidé jsou tak přetížení, že tam ani nechtějí. Kolegové se o výměně zvířat raději domluví se světovými zoo přímo,“ říká ředitel plzeňské zahrady Jiří Trávníček. „Jsme v EAZA a to bohatě stačí,“ dodává.
Zoo Plzeň je podobně jako spousta tuzemských zahrad členem Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) i dalších specializovaných organizací a využívá placený Mezinárodní systém registrace živočišných druhů (ISIS). Příspěvky za členství v EAZA se pak pohybují v jednotkách tisíc eur ročně. Nicméně to jen na okraj.
Řízené rozdělování zvířat Evropská asociace zahrad a akvárií založená v roce 1992, jež sdružuje 345 evropských zahrad, má o poznání praktičtější náplň než WAZA. Snaží se koordinovat chov celosvětově ohrožených druhů v Evropě. Dohlíží na úroveň jejich pohodlí v zoologických zahradách, doporučuje členům, kam by se měla zvířata v rámci kontinentu přesouvat. Špičkový „produkt“ z hlediska ochrany přírody pak představuje projekt Evropských programů ohrožených druhů (EEP).
Každý z necelých dvou stovek programů EEP, který se zaměřuje na konkrétní druh zvířete, má svého koordinátora. Jeho úkolem je bdít nad tím, aby populace druhu prospívala. Aby se nenaplnila noční můra všech zoologů – inbreeding, kdy už jsou si zvířata v zahradách natolik blízce příbuzná, že je pro záchranu populace nemá smysl rozmnožovat.
Taková je idea, realita jí občas neodpovídá. „Záleží na tom, jak který koordinátor funguje. Třeba v případě žiraf jsem pět let nemohl sehnat samici, jenže teď se koordinátor vyměnil a jde to,“ vysvětluje Jiří Trávníček.
„Koordinátor nemůže členským zoo diktovat, kam mají která zvířata posílat, ale dává doporučení. Ta jsou ovšem chápána jako důrazná.
Kolegové proto občas říkají,,oni nám diktují, co máme dělat‘. Je to ale o komunikaci. Pokud koordinátor chovu jednou za rok vydá doporučení a zbytek času nekomunikuje, kolegové jsou kvůli tomu oprávněně rozčílení,“ říká David Nejedlo, ředitel Zoo Liberec a prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO). „Koordinátorů jsou stovky.
Řada z nich je skvělých, někteří jsou průměrní a samozřejmě existují i podprůměrní. Těch se však zástupci zahrad časem sami zbaví, respektive najdou mezi sebou většinu k jeho odvolání a nahrazení někým buď schopnějším, anebo takovým, který si na neplacenou práci koordinátora dokáže najít více času,“ uvádí ředitel ostravské zoo Petr Čolas.
Někteří vědci nicméně vidí potíž v samotném způsobu, jakým výběr koordinátorů funguje. „Programy vedou lidé ze zoologických zahrad, kteří nemají speciální školení v populační genetice. A to je špatně. Střetává se tak zájem chovatelský, tedy chovat a rozmnožovat, se snahou dělat to geneticky správně,“ soudí Daniel Frynta z katedry zoologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
„Každý koordinátor či držitel programu musí absolvovat povinné školení v Amsterodamu, jehož důležitou součástí jsou přednášky i praktické aplikace populační genetiky,“ namítá Petr Čolas. „Vědecké zdroje, z nichž vycházejí populačněgenetické a demografické analýzy, jsou tak jedním z primárních zdrojů uskutečňování chovných programů,“ dodává. Prostor není k mání Evropská asociace přinesla ochraně zvířat mnoho dobrého. „Původní myšlenkou, se kterou přišli Němci, bylo vypracovat plemenné knihy od všech ohrožených druhů chovaných v zoo. Koordinátor se skupinou odborníků měli doporučovat, jak by se zvířata měla chovat, aby se dobře množila, a jak zároveň spravovat populaci druhu jako celek. Proto se začalo vést, která zvířata ve kterých zoo jsou vzájemně příbuzná a která lze naopak spojit,“ vysvětluje Dana Holečková.
Zvířata putují mezi zoo ďábelsky rychlým tempem. Každý z ředitelů českých zahrad podepisuje co měsíc desítky příchodů a odchodů. České zoo si nevyměňují zvířata pouze v rámci evropské asociace, komunikace díky internetu probíhá velmi snadno po celém světě. „Nikdo nemůže dostat zvířata, aniž by splnil nějaké podmínky. Zvlášť pokud je to nová zahrada, snažíme se o ní dozvědět co nejvíce,“ říká Roman Horský ze Zlína. EAZA zároveň pomohla nastavit přísnější hranice etického chování ke zvířatům. Ustoupilo se od kontaktního chovu, jenž do té doby převládal, aby podmínky v zoo úspěšněji simulovaly život v přirozeném prostředí. Zvířata dostala velkorysejší expozice, zdokonalila se technologie chovu a zejména odchovu.
Úspěchy ovšem plodí často netušené komplikace. První gorila nížinná narozená v lidské péči je Američanka Colo. Ve své domovské Zoo Columbus před měsícem oslavila šestapadesáté narozeniny, přičemž od chvíle, kdy spatřila světlo světa, se odchov kriticky ohroženého druhu stal relativně běžnou záležitostí. A protože v roce 2008 žilo ve více než sedmi stovkách nejvýznamnějších světových zoo pouze v případě savců přes pět tisíc druhů a 150 tisíc jedinců, s propracovaností odchovu zákonitě vyvstala potřeba více prostoru. A ten není vždy k mání. Zvláště když zvětšování zahrad automaticky generuje vyšší náklady.
Pryč jsou ty doby, kdy Josef Vágner mohl postupně přivézt z Afriky neuvěřitelnou kolekci kopytníků pro Dvůr Králové, jež má dnes z ochranářského hlediska nedozírnou hodnotu. Výpravy Geralda Durrella na Mauritius či jinam, aby ohroženým druhům zprostředkoval útočiště ve své zoo na ostrově Jersey, jsou součástí literatury. Etické zásady zoo navíc dnes nedovolují zvířata odchytávat v přírodě a geneticky obohacovat chovné skupiny. Aspoň ne běžně. Populacím v zoo tak hrozí a čím dál častěji bude hrozit zmíněný inbreeding.
Antikoncepce a její úskalí Řešení se nabízejí dvě a ani jedno z nich není oblíbeným tématem ke konverzaci. Buď lze nadbytečná zvířata navždy uspat, anebo nedovolit, aby se rozmnožovala. Problematická jsou především občasná doporučení EAZA zvířata nemnožit. „Chovatelský prostor není nafukovací. Koordinátor proto řekne: stop chovu. Pár nemnožte, protože bych neměl kam udat mláďata. Jenže zvířata jsou schopná reprodukce jen po nějakou dobu,“ popisuje David Nejedlo z Liberce. „My jsme to dělali.
Šimpanzi měli implantáty, paviání samci podvázané chámovody, nepřipouštěli jsme některé
druhy zvířat. Jenže pak dospějete k tomu, že po pěti šesti letech skupiny zvířat sociálně strádají. A dorůstající samice nezískávají návyky, které by měly mít,“ zdůrazňuje Nejedlo.
„Lidé věří snadnějším řešením. Vezměte si, že co se týká lidské antikoncepce, od nepaměti se vyvíjí. Největší a nejbohatší světové farmaceutické koncerny vytvářejí produkty pro člověka, jeden jediný živočišný druh! Točí se v tom ohromné peníze. A stejně se po pár desítkách let vždy ukáže, že ten předchozí stupeň antikoncepce měl takové nebo makové vedlejší účinky. Myšlenka, že dokážeme vyvinout antikoncepci, která by spolehlivě fungovala v celé živočišné říši, je scestná,“ tvrdí ředitel ostravské zoo Petr Čolas.
„Antikoncepce může přinášet obrovské problémy s řadou nevratných zdravotních důsledků, zejména je-li používána delší dobu. Než se třeba implantát odstraní nebo přestane podávat,tabletka‘, změní se často příslušné orgány samic natolik, že jsou z reprodukce navždy ztracené. Spolu s nimi tak zmizí z celé chované populace i jejich cenné, mnohdy nenahraditelné geny,“ podotýká Čolas. „Zvířata mají určitý reprodukční cyklus a my bychom jim měli umožnit mít mláďata. Tím jim zároveň zkvalitňujeme život,“ dodává ředitel zlínské zoo Roman Horský.
Realitou lidské společnosti je, že se s podobnými tématy neumí vypořádat. Příkladem je zmiňovaná eutanazie. V přírodě se třeba ve skupinách primátů, které žijí v sociální struktuře s jedním dospělým samcem, rodí přibližně stejné množství samečků i samiček. Protože však mají samci do určitého věku několikrát větší úmrtnost než samičky, jejich potřebný počet v populaci se tím vyrovnává. V zoo ovšem přežijí a stávají se z nich „nadbytečná“ zvířata, zabírající prostor pro druhy, které je třeba rozmnožovat. Jediné rozumné chovatelské opatření je co nejhumánněji je uspávat. „Naším úkolem nemůže být snaha zachraňovat každé zvíře jako jednotlivce, ale vytvořit co nejživotaschopnější rezervní populaci jako pojistku pro případ vyhynutí druhu v přírodě,“ podotýká Čolas.
Spolu s Němci Nezanedbatelným problémem EAZA je kromě nedostatku místa v zahradách byrokracie.
„Přirovnal bych to trochu k Evropské unii. Nejsem ani euroskeptikem, ani velkým europříznivcem, vidím ji jako možnost spolupráce, která má svá pozitiva i negativa. Byrokratický aparát EAZA ale postupně přebujel a nyní občas začíná vymýšlet nápady. Provoz je přitom čím dál dražší, takže se zmírňují pravidla pro přijímání nových členů. Protože čím více členů, tím větší prostředky se na příspěvcích vyberou,“ míní David Nejedlo. „V některých případech jako by se zapomínalo, proč EAZA vznikla. Některé programy ale fungují fantasticky.
Například se omezuje, aby jedna zoo posbírala všechny záchovné programy, protože pak se pořádně nevěnuje žádnému z nich. EAZA to vnímá a snaží se s tím něco dělat. Že to došlo takhle daleko, je však špatné,“ myslí si Roman Horský.
Vypořádat se s rozmáhajícími se úředníky lze mnoha způsoby. UCSZOO volí taktiku koordinovaného postupu. „Předloni jsme vytvořili kancelář, v níž pracuje jeden placený manažer na část úvazku. Ta zajišťuje, abychom dali dohromady jednotný nebo většinový názor členů, a ten tlumočíme představitelům EAZA,“ říká prezident unie David Nejedlo.
„Loni se nám navíc podařilo uzavřít smlouvu o spolupráci s německou asociací. Němci jsou nám historicky i kulturně nejblíže, mají několik set zahrad, takže je spojení logické a můžeme díky němu účinněji prosazovat své názory,“ připomíná Petr Čolas, ředitel Zoo Ostrava a zároveň viceprezident UCSZOO. „Je potřeba shánět peníze, abychom mohli zaměstnat více špičkových zaměstnanců vybavených nejen odborně, ale i opravdu výbornou angličtinou a těmito lidmi postupně,infiltrovat‘ všechny organizace. Už jen proto, že naše zájmy jsou trochu jiné než zájmy Skandinávců, Angličanů nebo Španělů,“ dodává Čolas.
Zaměřeno na ohrožené druhy
Druhy v Evropských záchranných programech,
které mají na starosti čeští koordinátoři:
Bažant Edwardsův Tomáš Kapic, Praha
Hroznýšovec kubánský Ivan Rehák, Praha
Kočka rybářská Milada Řeháková, Děčín
Sika vietnamský Jana Pluháčková, Ostrava
Sup mrchožravý Antonín Vaidl, Praha
Druhy, jejichž Evropské chovné knihy
vedou čeští zoologové:
Hroch obojživelný Jan Pluháček, Ostrava
Komba ušatá Pavel Brandl, Praha
Komba jižní Pavel Brandl, Praha
Kozorožec kavkazský Jitka Vokurková, Olomouc
Kozorožec núbijský Martin Krug, Hodonín
Krysa obláčková Pavel Brandl, Praha
Krysa největší Pavel Brandl, Praha
Maki tlustoocasý Tomáš Peš, Plzeň
Maki trpasličí Tomáš Peš, Plzeň
Nesyt africký Roman Horský, Zlín
Ocelot stromový Pavel Brandl, Praha
Orel královský Jan Hanel, Liberec
Orlicie bornejská Ivan Rehák, Praha
Wapiti sibiřský Jan Pluháček, Ostrava
Želva černavá Ivan Rehák, Praha
Druhy, jejichž Mezinárodní chovné knihy
vedou čeští zoologové:
Kůň Převalského Evžen Kůs, Praha
pramen: UCSZOO
Kočky uprostřed republiky
Zoo Jihlava
Zoologická zahrada, která získala statut zoo v roce 1982, leží v malebném údolí říčky Jihlávky. Zalesněné svahy, louky i skály v bezprostřední blízkosti centra Jihlavy vytvářejí komorní atmosféru kdysi jedné z nejmenších zahrad v České republice. Překotný stavební rozvoj, jímž devítihektarová zoo v poslední době prochází, však naznačuje, že tady mají ambice. Návštěvníky přivítá velkolepý vchod v africkém stylu, moderní interaktivní centrum PodpoVrch nebo nové stylové pavilony. Shetlandy jsou například řešeny severomořskou kamenostavbou s majákem, ze kterého se nabízí rozhled po okolí. „V téhle chvíli má zahrada ideální rozměr, návštěvník ji zvládne projít za tři hodinky, a zároveň není tak malá, aby nestála za návštěvu,“ soudí ředitelka Eliška Kubíková. Do zahrady ročně zamíří zhruba 250 tisíc lidí, a přestože se řadí k nejnavštěvovanějším turistickým destinacím v regionu, vedení chce v budoucnu návštěvníků ještě více. Důvod? Shánět finance na plánované investice je stále obtížnější a zoo se snaží posilovat svoji soběstačnost. V době, kdy jsme s Eliškou Kubíkovou hovořili, Rada města Jihlavy, které je zřizovatelem, snížila příspěvek zahradě na rok 2013 o 1,77 milionu korun. Blízká budoucnost Jihlavy se jmenuje Zoo pěti kontinentů. Historicky největší investici do zoo slíbila dotovat až 100 miliony korun Evropská unie, přičemž první dokončenou stavbou bude žirafinec na jaře příštího roku. Kromě nového pavilonu pro největší africké kopytníky v něm návštěvníci budou moci přehlédnout nejen celou zoo, ale také panoráma Jihlavy. Vedle žirafince vyroste pavilon afrických primátů, který by měl být dokončen v květnu roku 2015. Dalším unikátem bude australská farma, která má přitáhnout svojí „letitostí“ a má být v dobrém slova smyslu co nejošklivější. „Na plechové střeše imitujeme rez, oknům budou návštěvníci hádat sto let,“ slibuje zoo. Prostor mezi australskou farmou a africkým žirafincem „vyplní“ výběh hyen. Návštěvníci zoo budou letos moci projít také nové cestičky po zalesněných svazích údolí řeky Jihlávky, které by se brzy měly proměnit v naučnou stezku věnovanou evropským druhům.
V červnu by se pak mělo začít s budováním velkolepě pojatého pavilonu plazů místo současného pavilonu opic. Stavbu provádí společnost Subterra a vyjde na 107,6 milionu korun. Většinu projektu zaplatí dotace z Evropské unie. Po dostavbě nového pavilonu pro žirafy a dalších expozic nové koncepce Zoo pěti kontinentů se očekávají vyšší zisky ze vstupného. Většina návštěvníků zahrady pochází z Vysočiny, vedení by rádo přitáhlo více cizinců, takže hodlá navázat spolupráci s rakouskými partnery, což nedávno dokázal kulturní projekt Porta culturae na Vysočině. Výhodou je poloha v bezprostřední blízkosti nejfrekventovanější dopravní tepny, chybějí ale peníze na reklamu. „Lidé nás zatím stále míjejí. Přitom je to paradox, jsme v srdci Česka a máme v tomto ohledu třeba oproti Dvoru Králové velkou výhodu,“ říká Kubíková. Protože zoo nemůže konkurovat větším českým zahradám, snaží se vyhranit. Nejen díky bývalému řediteli a cestovateli Vladimíru Jirouškovi, ale i současnému vedení je zoo spojována s Afrikou. V roce 2003 vznikla tehdy na české poměry unikátní africká vesnice Matongo, jihlavská zoo už více než sedm let pořádá Malou africkou konferenci a letos navázala spolupráci s festivalem Doteky Afriky, který se uskutečňuje v Novém Městě na Moravě. Koncepci výběhů zaměřených převážně na jeden kontinent vidí ředitelka Eliška Kubíková spíše jako nevýhodu. Právě proto se nyní v Jihlavě stavějí nové pavilony. Specializací jihlavské zoo je chov kočkovitých šelem, opic a plazů. Momentálně je domovem pro zhruba 930 zvířat ve 187 druzích. Má největší kolekci drápkatých opic v republice a jako jedna z mála v tuzemsku chová jedovaté hady. Čtyřiadvacet druhů z jejích sbírek patří mezi ohrožené druhy zapsané v Červené knize a většinu mezi nimi tvoří kočkovité šelmy včetně tygra sumaterského, levharta perského, levharta sněžného nebo ocelota stromového. Raritou je dřívější impulz chovat nejmenší tvory svého druhu, díky čemuž v Jihlavě návštěvníci najdou tygra sumaterského, medvěda malajského, nejmenší opici kosmana zakrslého nebo nejmenší vydru.
Jak se jedná s EAZA
Čekání na pandu červenou
O některé druhy zvířat není mezi zoo zájem, jiné jdou na dračku. „O pandy červené jsme v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA) žádali od roku 1996 a dostali jsme je předloni,“ říká ředitel zlínské zoo Roman Horský. „Představte si, že bychom expozici pro ně postavili už tehdy. Projekt byl celou tu dobu připravený, a jakmile jsem dostal hlášku, že za sedm měsíců k nám půjde mládě, dali jsme se do práce. Asi bych to neměl říkat, ale je to tak. Projekt vyšel na něco přes milion korun, o které dodatečně žádám město, ale přitom jsem neměl nikde napsané, že pandu vůbec dostanu,“ vysvětluje Horský. „Koordinátor neřekne:,Když to dokončíš v roce 2014, tak ti je hned dám.‘ On řekne:,Nevím, jak se situace bude v dalších dvou letech vyvíjet. Jsi na seznamu.‘ Nemohu přitom vybudovat výběh pro pandy, a potom tam dát veverku. Tedy možná mohu, ale není to účelné a někdo by mě mohl napadnout, že jsem peníze čerpal neoprávněně,“ pokračuje Horský. „Když máte partnery ve významných zahradách a oni ta zvířata chovají, mohou vás doporučit. Musíte prostě EAZA přesvědčit, že pro ta zvířata jsou u vás daleko lepší podmínky než kdekoli jinde v Evropě. A tak to má být,“ dodává ředitel Zoo Zlín-Lešná. l
O autorovi| Tomáš Pohanka • pohanka@mf.cz Jan Svatoš • spolupracovník redakce
