ZA PŘEVRATNÝ VYNÁLEZ JE POVAŽOVÁN PALIVOVÝ ČLÁNEK, KTERÝ BY DO DVOU LET MĚLA UVÉST NA NĚMECKÝ TRH JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH TOPENÁŘSKÝCH FIREM. EKOLOGICKÝ ZDROJ DOKÁŽE POUZE CHEMICKOU CESTOU BEZ SPALOVÁNÍ PALIVA VYRÁBĚT SOUČASNĚ TEPLO I ELEKTŘINU.
Výroba plynových kotlů běží zatím naplno
Výrobci klasických kotlů se zatím konkurence progresivní technologie neobávají
ZA PŘEVRATNÝ VYNÁLEZ JE POVAŽOVÁN PALIVOVÝ ČLÁNEK, KTERÝ BY DO DVOU LET MĚLA UVÉST NA NĚMECKÝ TRH JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH TOPENÁŘSKÝCH FIREM. EKOLOGICKÝ ZDROJ DOKÁŽE POUZE CHEMICKOU CESTOU BEZ SPALOVÁNÍ PALIVA VYRÁBĚT SOUČASNĚ TEPLO I ELEKTŘINU.
Přelom ve vytápění a výrobě elektřiny dostal pravděpodobně konkrétní datum. Firma Vaillant, jeden z největších světových výrobců plynových kotlů, chce uvést v roce 2005 do běžného prodeje palivový článek (PČ) určený pro vytápění rodinných domů i administrativních a firemních objektů. „Článek začneme prodávat v roce 2005 nejprve na německém trhu,“ řekl Profitu obchodní ředitel Vaillantu pro ČR Petr Manda na nedávném pražském veletrhu Aqua-therm. Palivový článek dokáže chemickou cestou bez spalování paliva a produkce emisí vyrobit z vodíku, případně zemního plynu, elektřinu a teplo. Podle některých expertů komerční prodej tohoto energetického zdroje může znamenat nastartování nového směru v získávání energie.
CENA SE MÁ POHYBOVAT KOLEM DVOU SET TISÍC KORUN „Je to převratný vynález,“ vyjádřil se o PČ František Holec, prezident Svazu podnikatelů v oboru technických zařízení. S palivovým článkem Vaillantu se seznámil před dvěma roky na veletrhu v Německu a lituje, že toto zařízení se nepodařilo předvést na českém trhu. V nedávném rozhovoru pro Profit (č. 47/2003) Holec prohlásil, že čeští podnikatelé v oboru technických zařízení se budou muset v této souvislosti obrátit asi na japonské firmy. Podle dostupných informací cena PČ od Vaillantu by se měla pohybovat kolem 200 tisíc korun. “ Je to drahé, ale nesmírně úsporné zařízení,“ řekl Holec. Jednou z předností článku je kogenerace, tedy výroba tepla a zároveň elektřiny. Dosahuje vysoké účinnosti, se kterou nemůže běžná elektrárna nebo teplárna soutěžit. Neprodukuje zplodiny, pouze vodu. Dokáže dům zásobovat teplem a elektřinou, aniž je objekt připojen na síť. „To se na trhu chytí,“ dodal Holec. Výroba palivových článků není již novinkou. Jako pilotní projekty nebo v malých sériích je vyrábějí různé firmy. Expert na palivové články Vladimír Civín připomíná, že se zkoušejí v automobilové, vodní i letecké dopravě. Zabývají se jimi například firmy UTC Fuel Cells, Sanyo, Toyota, General Motors, Sulzer, Siemens nebo kanadská Ballard, která se dlouhodobě věnuje jejich vývoji. Tyto firmy začaly již vyrábět palivové články v omezeném množství od velikosti menších elektráren až po mikrozdroje zásobující proudem přenosné počítače nebo mobilní telefony. V případě Vaillantu dá PČ poprvé do nabídky klasická topenářská firma, výrobce plynových kotlů, který v oblasti vytápění určuje ve značné míře směr. Vaillant má 7100 zaměstnanců a v loňském roce při prodeji zhruba dvou milionů kotlů dosáhl v oboru tepelné techniky obratu 1,4 miliardy euro. V posledních letech Vaillant koupil nebo fúzoval s největšími výrobci plynových kotlů ve Velké Británi a Francii. Přes tyto firmy také ovládl největšího českého výrobce plynových kotlů - firmu Protherm. Vaillant v oddělení výzkumu zaměstnává přibližně 300 lidí. Firma ročně přihlašuje stovku nových patentů. ČLÁNEK VYDRŽÍ PATNÁCT LET
Palivový článek Vaillantu pracuje na bázi zemního plynu. Vaillant jej připravuje do prodeje společně s americkou firmou Plug Power. Ta instalovala od roku 2001 několik desítek těchto energetických zdrojů o výkonu 5 kW v New Yorku a na Long Islandu. První společnou instalaci evropské verze PČ provedly obě firmy v obytném domě v německém Gelsenkirchenu v roce 2001. V loňském roce instalovaly PČ v pivovaru v Dusseldorfu. Podle Libora Hrabačky z českého zastoupení Vaillantu připravovaný palivový článek má mít 8-9 kW tepelného a 2-3 kW elektrického výkonu, ale tato zařízení lze spojovat do vyšších výkonů. Životnost palivového článku je podle firmy 15 let nebo 80 000 pracovních hodin. „Kdo věděl před deseti lety o mobilních telefonech,“ připomněl Hrabačka, že nástup některých novinek může být v moderním technicky vyspělém světě raketový. Sám ale odhaduje rozšíření PČ v horizontu spíše deseti a více let. Výraznou podporu získá nový produkt patrně od plynárenství. Pro producenty a distributory zemního plynu se může toto progresivní technické zařízení stát účinným konkurenčním nástrojem. Dodavatelé uhlí a dalších pevných paliv (nebo paliv na bázi ropy) nebudou mít k dispozici podobný efektivní a ekologický zdroj na výrobu tepla a elektřiny.
ZATÍM DRAHÁ NÁHRADA ZA KOTLE „Může to být pouze reklamní trik,“ vyjádřil se Aleš Černín z firmy Mega k brzkému zařazení nového zdroje do nabídky topenářské firmy. Mega se dlouhodobě zabývá vývojem membrán pro PČ. Černín nezná zatím firmu, která by dokázala stlačit výrobní cenu palivového článku, aby se toto zařízení uplatnilo v běžném prodeji. „Tato zařízení existují, v praxi fungují, ale pro náhradu kotlů jsou drahá,“ tvrdí Černín. “ Budoucnost mají, ale ne v dalších dvou až tří letech,“ souhlasí šéf vývoje firmy Viadrus Leon Ligocký s názory, že prudký nárůst PČ nelze v dohledné době očekávat. Připomněl, že Vaillant jako jediná topenářská firma se novým zdrojem zabývá. Pro českou topenářskou firmu by byl vývoj tohoto typu vytápění drahý. „Vždy začne někdo první a ostatní ho následují,“ dodal Ligocký. „V žádném případě ne,“ odmítl ředitel Dakonu Miroslav Durňík představu, že by se blížil soumrak plynových kotlů. Novým trendem bude podle něho spíše záměna klasických plynových kotlů za velice úsporné kondenzační kotle. Palivové články vidí jako hodně vzdálenou budoucnost. Palivové články instalované do r. 2002 výkon do 50 kW 1000 ks výkon nad 50 kW 600 ks Zdroj: archiv TECHNOLOGIE BEZ ZPLODIN**
Palivový článek chemickou cestou, bez spalovacího procesu, dokáže souběžně vyrábět elektřinu a teplo. Nevznikají přitom zplodiny, pouze destilovaná voda. Palivem je vodík, zemní plyn, případně methanol. Palivový článek byl objeven již v 1. polovině 19. století, ale v praxi se začal používat až v souvislosti s lety do vesmíru od 60. let minulého století. V oblasti vývoje a výroby těchto energetických zdrojů se angažuje stále více společností. Obor se posunul z fáze výzkumu k pilotním projektům a komerčním demonstracím. V současnosti se používá pět základních typů palivových článků, a to membránové (PEMFC), s tavenými karbonáty (MCFC), s pevným oxidem (SOFC), s kyselinou fosforečnou (PAFC) a alkalické (AFC).
