Léta byl jen nepříliš známým nizozemským poslancem, který se zajímá o zemědělství a školství. V listopadu minulého roku se stal překvapivě ministrem financí a nyní dokonce nahradil Jeana-Clauda Junckera na postu šéfa euroskupiny sdružující ministry financí eurozóny.
V prosinci se objevil jako nový ministr financí Nizozemska na jednání euroskupiny a hned se zapojil do jednání. Po chvíli se ale těžké váhy, jako je německý ministr financí Wolfgang Schäuble, eurokomisař Michel Barnier či prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, zvedly a odešly jednat za zavřené dveře v užším kruhu. Nováček Dijsselbloem prý chvíli váhal, pak přešel k zavřeným dveřím, zaklepal, vešel, a dokud nebylo vše dohodnuto, místnost neopustil.
Během sta dnů se tak nepříliš známý nizozemský expert na zemědělství přerodil v respektovaného ministra financí jednoho z důležitých států eurozóny. A nyní, po měsících neúspěšného vyjednávání o novém šéfovi euroskupiny, přišel skoro všem státům jako ideální kompromisní volba za Junckera.
„Musíme se udržet na vlně důvěry, kterou jsme v poslední době získali,“ prohlásil nový pan Euro. Zároveň uvedl, že se bude v čele euroskupiny snažit kromě akutního řešení dluhové krize posunout ministry i k dlouhodobějším otázkám: „Zaměření se musí přenést od krizového managementu k nacházení a uplatnění smysluplných střednědobých řešení.“
Nepopsaný list ve finančním světě
Dijsselbloem se nestal šéfem euroskupiny kvůli tomu, čím je. Stal se jím spíše kvůli tomu, čím není. Především není Němec či ministr jiného velkého státu. Do uvolněného Junckerova křesla chtěl původně usednout německý ministr financí Schäuble, ale taková koncentrace moci se nelíbila Francii a dalším státům.
Dijsselbloem je také reprezentantem jednoho z posledních šetřivých států, ale není představitelem pravice. Ruku tak pro něj mohly zvednout i levicové vlády v eurozóně. Posledním plusem pro Dijsselbloemovu kandidatumi ru byl fakt, že Nizozemci už léta nemají na nejvyšších evropských postech zastoupení odpovídající váze jednoho z posledních členských států s nejvyšším ratingem AAA.
Přesto Dijsselbloemovo zvolení nebylo zcela hladké. Až na poslední chvíli stáhla svou opozici Francie, nejspíše za příslib, že bude moci obsadit svým člověkem dozorčí orgán nad evropskýbankami při Evropské centrální bance. Nakonec v opozici zůstalo jen Španělsko, ostatní se s Nizozemcem v čele euroskupiny smířili.
Svého nástupce pochválil i odcházející Juncker a Dijsselbloem se mu odvděčil až příliš upřímným poděkováním za rady, „které od něj dostal jako nováček v tomto finančním světě“. Politici si tak oddychli, ekonomové váhají: „Dijsselbloem je nepopsaným listem, jeho výběr ministrem financí byl překvapením, protože se jako politik financím nikdy nevěnoval,“ připomněl ekonom z rotterdamské Erasmovy univerzity Bas Jacobs.
Opak Ježíška
Dijsselbloemovy pletky s politikou spadají už do raného věku, kdy se v 15 letech zapojil do protestů proti instalaci raket během studené války. Mladý levicový radikál však zároveň vyrostl v konzervativním katolickém prostředí a bezchybnou angličtinu získal během prázdnin v letním sídle rodičů v Anglii. Ve své Straně práce platí za levičáka s mimořádně přísným asketickým soukromým životem a vybraným chováním. Táhnou se s ním takové přezdívky jako „kalvinista“ nebo „morální rytíř“.
V roce 1991 vystudoval ekonomii zemědělství na univerzitě ve Wageningenu, kde také později zasedal v městské radě. Pak nastoupil na ministerstvo zemědělství. V roce 2000 se probojoval do parlamentu a kromě několikaměsíční výjimky v něm zasedal až do svého ministerského povýšení. Profiloval se jako expert na zemědělství, a přestože ho už pohltil finanční svět, doma dosud chová několik prasat.
V nizozemském parlamentu ale spíše než projevy o zemědělství zaujal prosazováním své přísné morálky. Bojoval proti sexuálně vyzývavým klipům na MTV či počítačovým hrám plným násilností. Poděsil své socialisty požadavkem přísnější integrace muslimů do společnosti. V labouristické straně vsadil už před lety na správnou kartu, když spolu se současným předsedou partaje Dierikem Samsomem a ještě jedním kolegou utvořili v roce 2003 předvolební tým „Rudých inženýrů“.
Právě Samsom přítele v listopadu při utváření nové nizozemské vlády vytáhl až do prestižního křesla ministra financí.
A Dijsselbloem se v prvních týdnech osvědčil. Přestože minulá vláda padla právě kvůli tvrdým škrtům a Dijsselbloem jako levičák jen s těžkým srdcem souhlasil s dalším škrtáním, rozhodně se postavil za nový vládní program, kterým je seškrtání 16 miliard eur do roku 2017.
Se svým typickým neměnným výrazem pokerového hráče začal Nizozemce seznamovat s krutou pravdou veřejných rozpočtů. V prosinci pro deník De Volkskrant popsal svou novou roli jako „opak Ježíška“: „Musím všechny ujistit, že nemám žádné dárky, které bych mohl předat. Naopak každý něco zaplatí.“
Křeslo, v němž se dá vyrůst
Ještě se ve funkci ministra financí ani neohřál a už se stal kandidátem na horké místo šéfa euroskupiny. A to přesto, že jeho jedinou iniciativou okolo eurokrize byla pozoruhodná nabídka pomoci řecké vládě v jejím boji proti daňovým únikům.
Dijsselbloem byl ochoten předat Aténám údaje o majitelích luxusních řeckých jachet kotvících na nizozemském pobřeží.
Nová neplacená funkce na dva a půl roku mu sice nepřináší žádnou novou moc nad ostatními ministry financí, ale už předchůdce Juncker z malého Lucemburska ukázal, jak lze na tomto postu vyrůst.
Dijsselbloem se dostal do úzké skupiny evropské elity rozhodující o osudu eura. První velkou zkouškou jeho diplomatického umu bude nejspíš rozhodování o kyperské žádosti o záchranný úvěr za 17 miliard eur a záchrana španělských či slovinských bank.
Jeroen René Victor Anton Dijsselbloem
» narodil se 29. března 1966 v nizozemském Eidhovenu do konzervativní katolické rodiny, přesto se už v mládí zapojil do levicových protestů proti umisťování raket v Evropě
» vystudoval v roce 1991 ekonomii zemědělství ve Wageningenu a pokračoval v irském Corku, poté nastoupil na ministerstvo zemědělství
» od roku 2000 je až dosud s krátkou přestávkou poslancem, známým se stal požadavkem na omezení násilných počítačových her a sexuálně vyzývavých klipů
» za svou Stranu práce je od listopadu ministrem financí, nyní byl zvolen šéfem euroskupiny
» bydlí ve svém vesnickém domě u Wageningenu, je otcem dvou dětí, rád poslouchá Milese Davise
Čtěte také:
V čele Euroskupiny nahradil Junckera neznámý Nizozemec Dijsselbloem
Nedobrovolné loučení s Junckerem
