Menu Zavřít

Nový svět

7. 9. 2005
Autor: Euro.cz

S rozvojem ekonomiky obou států se těžiště sil bude posouvat na východ

Hala městského rozvoje nepatří právě mezi nejžádanější turistické cíle. Pokud má ale člověk náležitě ocenit ambiciózní pohled Šanghaje na vlastní budoucnost, neexistuje lepší místo než tato budova ze skla a kovu naproti Lidovému náměstí. Vrcholným exponátem je model o velikosti větší než basketbalové hřiště, který představuje celou metropoli – každý mrakodrap, dům, uličku, každou továrnu, přístavní dok i kousek zeleně, jak bude vypadat v roce 2020.
Model obsahuje bílé plastikové exponáty výškových domů navržených architekty, jako je I. M. Pei a Sir Norman Foster. Jeho součástí jsou rozsáhlé průmyslové parky, kde se budou vyrábět automobily a petrochemické produkty, nové trasy metra, letištní dráhy, autostrády jako stuhy se vinoucí městem i do detailů promyšlený model nábřežního areálu, kde se bude konat světová výstava Expo 2010. Na okrajích města se rozprostírá devět futuristických obytných čtvrtí, z nichž každá má pojmout 800 tisíc obyvatel a nabídnout jim vymoženosti, mezi něž patří velkorysé parky, nákupní střediska, umělé vodní nádrže a poblíž se nacházející vysokoškolské areály. Poselství expozice je zřejmé. Už dnes Šanghaj definitivně překonala své industriální období a chystá se přeměnit v celosvětovou Mekku lidí, jejichž živobytí spočívá v práci se znalostmi. „V ekonomickém prostředí založeném na informacích je nesmírně důležité rozvíjet města s přirozenějším přírodním a společenským zázemím,“ uvádí prezident šanghajského sdružení architektů Zheng Shiling, jeden z hlavních poradců města.
Je snadné zavrhnout tyto sny jako přebujelé sebevědomí rychle rostoucí ekonomiky, která nestojí na pevných základech. Ovšem jen do chvíle, než si člověk uvědomí, jak odvážných cílů již Šanghaj dosáhla. Od roku 1990, kdy se zdálo, že se město nedokáže zbavit nánosů socialistického období, vyrostlo tolik mrakodrapů, že by zaplnily Manhattan. Dříve sešlou městskou čtvrť Pudong dnes zdobí panorama jako z kosmického věku, průmyslové zóny patřící k největším na světě, desítky výzkumných center a vysokorychlostní osobní vlaky. Takový je příběh Číny, která díky své mimořádné schopnosti mobilizovat zaměstnance i kapitál během jediné generace ztrojnásobila příjem na jednoho obyvatele a zbavila chudoby tři sta milionů lidí. Vůdci země dnes nadšeně budují základy pro další desetiletí růstu.

Role k nezaplacení.

Nasedněte však do letadla a přesuňte se do Indie. Těžko ji nazvat další rychle se rozvíjející supermocností. Šokující obrazy extrémní chudoby jsou všudypřítomné, dokonce i ve městech považující se za obchodní metropole země. Chybějící podzemní dráhy a nedostatek dálnic způsobují dopravní situace jako z hrůzného snu.
Při návštěvě výškových kancelářských budov a středisek pro výzkum a rozvoj, která všude kolem rostou jako houby po dešti, si ale člověk uvědomí, jaký se kolem odehrává zázrak. Indové hrají neocenitelnou úlohu v globálním inovačním řetězci. Motorola, Hewlett-Packard, Cisco Systems a další giganty moderních technologií vkládají důvěru v týmy složené z indických odborníků, kteří mají za úkol vyvinout softwarové platformy a uchvacující multimediální komponenty pro zařízení, jež budou požívat příští generace. Hlavní vědecký pracovník firmy Google Krishna Bharat zřizuje v Bangalúru laboratoř plnou pestrého nábytku, v níž stejně jako v ústředí společnosti v kalifornském Mountain View nechybí rehabilitační míče a varhany Yamaha a která má pracovat na hlavní technologii firmy, internetovém vyhledávači. Skupiny indických inženýrů využívají trojrozměrné počítačové simulace, pomocí nichž pro klienty, jako General Motors nebo Boeing, zdokonalují návrhy všeho druhu od automobilových motorů až po výtahy ke křídlům letadel. Specialisté na finance a výzkum trhu, patřící k firmám, jako B2K, OfficeTiger nebo Iris, vyhodnocují pro Wall Street poslední finanční informace zveřejněné nejdynamičtějšími společnostmi světa. Do roku 2010 se má objem práce, kterou si firmy dodavatelsky zajišťují v Indii, čtyřnásobně zvednout a dosáhnout hodnoty 56 miliard dolarů ročně.
Ještě větší důvod k optimismu představuje tempo, s nímž střediska jako Bangalúr inovují, a tím přispívají ke zrodu firem produkujících čipy vlastní konstrukce, software a farmaceutické výrobky. „Bangalúr patří k nejzajímavějším místům na světě,“ říká Dan Scheinman, viceprezident pro rozvoj v Cisco Systems, „je jako Silicon Valley v roce 1999.“ Indické společnosti mimo Bangalúr s velkým smyslem pro věc produkují zboží a služby vysoké kvality za směšně nízké ceny, od letenek za 50 dolarů a hovorů mobilními telefony s perfektním příjmem za dva centy na minutu až po automobily za 2200 dolarů a kardiologické operace prováděné nejlepšími chirurgy za zlomek hodnoty, kterou mají ve Spojených státech. Někteří analytici se domnívají, že tak vznikají nadnárodní společnosti s neuvěřitelnou konkurenceschopností. „Jakmile se naučí prodávat světovou kvalitu za indické ceny, mohou se utkat s kýmkoli a kdekoli,“ předvídá guru manažerských dovedností na University of Michigan C. K. Prahalad. Konzultant pro špičkové technologie ze společnosti A. T. Kearney John Ciacchella dodává, „řekl bych, že americké firmy si zatím neuvědomily, že Indie nyní buduje servisní podniky nové generace.“

Dokonalá synchronizace.

Čína a Indie. Snad nikdy svět nesledoval ekonomický vzestup dvou poměrně chudobných národů s tak smíšenými pocity, spojujícími úžas s oportunismem a nervozitou. V poválečném období přišly hospodářské zázraky v Japonsku a Jižní Koreji. Žádná z těchto dvou zemí však nebyla dost lidnatá na to, aby umocnila celosvětový růst nebo změnila pravidla hry v celém spektru průmyslových odvětví. Čína a Indie naopak mají dostatečnou váhu i dynamiku, aby mohly transformovat globální ekonomiku 21. století. Nejbližší paralelou k jejich rozvoji je sága Ameriky 19. století, mohutného hospodářského systému, který zahrnoval celý kontinent a oplýval mladou motivovanou pracovní silou, jež se chopila vedoucí úlohy v zemědělství, oděvním průmyslu i špičkových technologiích doby, kterými byly například parní lokomotivy, telegraf a elektrické osvětlení.
Příběh americké prosperity však bledne ve srovnání s tím, co se odehrává dnes. Ještě nikdy nebyl svět svědkem trvalého rozmachu probíhajícího současně ve dvou zemích, jež dohromady tvoří třetinu celosvětové populace. V posledních dvou desetiletích Čína rostla o ohromujících devět a půl procenta ročně a Indie o šest. Vzhledem k mládí obyvatel obou zemí, vysokým úsporám i skutečnosti, že ještě zbývá mnohé, co musejí dohnat, se většina ekonomů domnívá, že Čína i Indie mají předpoklady k tomu, aby si sedmi až osmiprocentní tempo růstu udržely po celá desetiletí.
Nedojde-li ke katastrofě, měla by Indie během třiceti let předběhnout Německo jako třetí největší hospodářský systém světa. Do poloviny tohoto století by Čína měla překonat Spojené státy a stát se světovou jedničkou. V té době by již Čína a Indie mohly představovat polovinu celosvětové produkce. Vedle této trojice zemí, tedy Číny, Indie a Spojených států – jediného industrializovaného státu se značným populačním růstem, se podle většiny předpokladů ostatní země budou jevit jako ekonomičtí trpaslíci.
Dvěma gigantům obzvláště dodává sílu to, že se jejich silné stránky navzájem doplňují. V rámci čím dál rychleji se projevujícího trendu se technické a manažerské dovednosti v Číně a v Indii stávají důležitější než levná dělnická práce. Čína bude i nadále dominovat masové velkovýrobě a patří k několika málo zemím, které budují závody na výrobu elektroniky a produktů těžkého průmyslu za miliardy dolarů. Indie je vycházející hvězdou v oboru softwaru, konstrukce, služeb a přesného průmyslu. To vede k provokativní otázce: Co když se obě zemí spojí v jednu gigantickou „Čindii“? Vzhledem k protichůdným politickým a hospodářským cílům se tato možnost jeví jako nepravděpodobná. Kdyby však průmysl v obou státech začal skutečně spolupracovat, „Čína a Indie by nabyly převahy ve světovém technickém průmyslu,“ jak se domnívá Navi Radjou, analytik z Forrester Research.
V praktickém slova smyslu se energie jin a jang těchto nezměrných zásobáren pracovních sil již začaly sbližovat. Roční objem obchodu mezi dvěma zeměmi ve skutečnosti dosahuje pouhých čtrnácti miliard dolarů. Díky internetu a klesajícím nákladům na telekomunikace si ale nadnárodní společnosti nechávají své zboží vyrábět v Číně, přičemž používají software a obvodové systémy navržené v Indii. Protože interaktivní konstruktérské technologie usnadňují zdokonalování virtuálních trojrozměrných prototypů čehokoli od telekomunikačních routerů po turbíny, vzdálenosti mezi indickými nízkonákladovými laboratořemi a čínskými nízkonákladovými výrobními závody se den ode dne zkracují. Manažeři v první linii nové vlny globalizace tvrdí, že důsledky budou ohromující. „Za pár let většina firem zahájí masivní zvyšování produktivity,“ předpovídá výkonný ředitel Infosys Technologies Nandan M. Nilekani.
Pro lidi, kteří se ke globalizaci stavějí skepticky, však to, co je dobré pro americké firmy, zároveň představuje propouštění a nižší mzdy pro jejich zaměstnance. Není divu, že Západ už dnes budoucnost šokuje. Každá další nabídka na převzetí firmy v Číně nebo odhalení o získání rozsáhlých outsourcingových služeb v Indii vzbuzuje hlasité protesty ze strany amerických politiků. Skupiny odborníků z Washingtonu publikují podrobné zprávy, v nichž mapují rychlý pokrok Číny v oboru mikroelektroniky, nanotechnologií a leteckého a kosmického průmyslu a líčí pochmurné scénáře, jak tento vývoj ovlivní vedoucí světovou úlohu Ameriky.
Vlna paniky je pochopitelná. Spojené státy a další současné velmoci si musí zvykat na myšlenku, že jejich místo obsadí Čína a Indie. Jsou to státy, které téměř v každém ohledu – na spotřebitelských trzích, jako investoři, výrobci i spotřebitelé energie a komodit – budou patřit k velikánům 21. století. Jejich rostoucí ekonomická síla se zároveň projeví v geopolitice. Čína a Indie se stále větší asertivitou prosazují své zájmy na Středním východě a v Africe a čínská armáda se pravděpodobně pokusí oslabit dominantní postavení Spojených států v Tichém oceánu.
Jedním z důsledků pravděpodobně bude, že se sféra vlivu v mnoha technologiích posune ze západu na východ. Je to nevyhnutelné, neboť Čína a Indie dohromady produkují půl milionu inženýrů a vědců ročně, zatímco ve Spojených státech jich ze škol vychází sotva šedesát tisíc. Předpovědi McKinsey Global Institute uvádějí, že se celkový počet mladých vědeckých pracovníků v oboru biologických věd v Indii a Číně do roku 2008 zvýší o 35 procent a dosáhne 1,6 milionu. Jejich množství ve Spojených státech klesne o jedenáct procent na 760 tisíc. Téměř každý vědec z některé západní země potvrdí, že Čína a Indie už dnes významnou měrou přispívají k rozvoji medicíny a obecně prospěšných oborů. Protože obě země mohou na řešení technických problémů za zlomek obvyklých nákladů vyčlenit další mozky, jejich podíl na inovačním procesu poroste.

Fronty již čekají.

Americký obchod nepřesouvá výzkum jen proto, že by indické a čínské mozky byly mladé, levné a plodné. Tito odborníci často dokážou skloubit více dovedností – brilantně ovládají software, zručně pracují se složitými matematickými algoritmy a dokonale se vyznají v multimediálních technologiích. Tím nezřídka vynikají nad americkými kolegy. „Do Indie jsme přišli kvůli nákladům, zůstali jsme z důvodu kvality a nyní investujeme do inovací,“ říká Dan Scheinman ze Ciska.
Rostoucí spotřebitelská třída nástup novinek ještě uspíší. Očekává se, že v letošním roce dosáhne čínský trh s osobními automobily tří milionů prodaných vozů a posune se na třetí místo na světě. Čína má již dnes největší základnu uživatelů mobilních telefonů (350 milionů) a do roku 2009 se pravděpodobně přiblíží 600 milionům. Během příštích dvou let zřejmě Čína předhoní Spojené státy v počtu domácností s vysokorychlostním internetovým připojením. Neví se příliš o tom, že indický spotřebitelský trh prochází stejně převratnou dynamickou dráhou jako Čína před pěti lety. Od roku 2000 počet uživatelů mobilních telefonů prudce stoupl z 5,6 na 55 milionů.
Ba co víc, čínští a indičtí spotřebitelé i společnosti nyní nejnovější technologické novinky přímo vyžadují. Z rozborů je patrná podobnost názorů a tužeb dnešních mladých Číňanů a Indů s představami Američanů před několika desítkami let. Studie společnosti Grey Global Group mezi mnoha tisíci mladými dospělými lidmi obou národů ukázala, že vyjadřují nadšený optimismus, pokud jde o budoucnost. Věří v úspěch, který mají ve svých rukou, a vnímají výrobky jako symboly postavení. Josh Li, výkonný ředitel Pekingské kanceláře společnosti Grey, uvádí, že mírou společenského i pracovního úspěchu je v Číně schopnost měnit každé tři měsíce mobilní telefon za nový. Ten starý totiž naznačuje, že „nejdete s dobou a ztrácíte přehled“. Z toho vyplývá, že oba národy budou ohromnou živnou půdou pro multimediální libůstky příští generace, pro síťové vybavení a bezdrátové webové služby, a že budou hrát větší úlohu při určování globálních standardů. „Ve spotřební elektronice za pár let uvidíme, jak se Čína stává lídrem určujícím trendy,“ soudí Leon Husson, výkonný viceprezident firmy Philips Semiconductors.
Přes veškeré výhody si India ani Čína nemohou být jisté tím, že mají roli nových supermocností zaručenou. Dnes se obě země podílejí na celosvětovém HDP pouze šesti procenty, což je polovina japonského příspěvku. Prudký rozvoj musí zachovat zejména proto, aby poskytly pracovní místa desítkám milionům lidí vstupujících každoročně na pracovní trh, a aby mnohem víc milionů uchránily před opětovným upadnutím do chudoby. Oba národy musí čelit ekologickým problémům, které se projevují například smogovými příkrovy v Šanghaji a Bombaji, a musí se postavit reálnému nebezpečí sociálních sporů, válek a finančních krizí.
Postupem času se jejich problémy stanou problémy světovými. S rychle rostoucími platy, zejména v řadě profesionálně náročných oborů, lze také očekávat, že levné pracovní síly nebudou k dispozici věčně. Oba národy projdou opakovaně řadou vrcholů a drtivých krizí. A žádný z nich zatím neprodukuje takové společnosti, jako jsou Samsung, Nokia nebo Toyota, které disponují vývojem, výrobou a marketingem výrobků dobývajících svět.
Obě země však přežily dřívější krize a chlubí se enormním nevyužitým potenciálem. Nezanedbatelný vývoj má již nyní v Číně dopad na 800 milionů lidí v zemědělských oblastech, kde roční příjem na hlavu dosahuje pouhých 354 dolarů. Mimo velká města činí hodinová mzda dokonce pouhých 45 centů. „Právě proto může Čína v příštích dvaceti letech zaznamenávat extrémně rychlý růst,“ tvrdí ekonom Pekingské univerzity Hai Wen. Velmi působivé. V Indii je dlouhodobý potenciál možná ještě větší. Díky politice „jednoho dítěte“ dosáhne čínská populace v produktivním věku vrcholu, to jest jedné miliardy, v roce 2015 a pak se bude rovnoměrně snižovat. Čína bude muset zaopatřit stárnoucí generaci s omezenými důchodovými dávkami. V Indii je téměř 500 milionů lidí mladších devatenácti let a vyšší porodnost. V polovině století bude mít Indie pravděpodobně 1,6 miliardy obyvatel a o 220 milionů víc pracovních sil než Čína. To by mohlo být zdrojem nestability, ale také velkou výhodou pro růst, pokud ovšem bude vláda schopna zajistit vzdělání a pracovní příležitosti indickým masám. Dillí se již dnes usilovně snaží otevřít své silné stránky - telekomunikace, komerční trh s nemovitostmi a maloobchodní sektor - zahraničním partnerům. Tato odvětví by mohla přinést velké kapitálové zisky. „Rychlost institucionálních změn a liberalizace odvětví je fenomenální,“ hodnotí situaci William T. Wilson, hlavní ekonom konzultační firmy Keystone Business Intelligence India, „věřím, že Indie má lepší model a časem Čínu předhoní.“
Pokud jde o Čínu, ta musí ještě dokázat, že dokáže překonat direktivní industrializaci. Velké investice sice míří do veřejně prospěšných staveb a továren, které jsou extrémně účinným receptem na rychlý ekonomický růst a vytváření pracovních míst, avšak vezmeme-li v úvahu impozantní objem výroby, je Čína překvapivě slabá v inovacích. Z továren se zahraničními investicemi pochází 57 procent exportu. Čína nedostačuje v softwaru ani s 35 vysokými školami, z nichž by mělo vycházet dvě stě tisíc softwarových inženýrů ročně. Není to nedostatkem přirozeného nadání. Microsoft má například v Pekingu vývojovou laboratoř se 180 odborníky, která pro něj představuje jeden z nejproduktivnějších zdrojů inovativních postupů v počítačové grafice a simulaci řeči.
Zatímco velké státní vědeckovýzkumné ústavy v Číně mají blízko ke špičce na teoretické úrovni, zásadní pokrok v obchodní oblasti je teprve čeká. „Čína má obrovský potenciál,“ míní Craig Mundie, technický ředitel Microsoftu, „Když se ale kouknete pod pokličku, nenajdete žádné zvláštní propojení s průmyslem.“ Nedostatek ochrany duševního vlastnictví a potíže, které má Peking s vytvářením vlastních technologických společností, jsou příčinou, že se řada mezinárodních monopolů dívá na seriózní vědeckovýzkumné aktivity v Číně s nedůvěrou.
Čína je rovněž mimořádně nešetrná. Růstový index v hodnotě 9,5 procenta v roce 2004 se jeví mnohem méně bombasticky, pokud si uvědomíme, že 850 miliard dolarů – polovina HDP – byla investována do přesycených odvětví, jako je surová ocel, dopravní prostředky a administrativní budovy. Spotřeba paliva v čínských továrnách dosahuje pětkrát nižší efektivity než na Západě a přes dvacet procent bankovních úvěrů je špatných. Dvě třetiny z třinácti tisíc společností na burze nedosahují návratnosti skutečných kapitálových investic, jak odhaduje Chen Xiaoyue, prezident Pekingského institutu národního účetnictví. „Stavíme silnice a průmyslové zóny, ale musíme tomu hodně obětovat,“ přiznává Chen Xiaoyue.
Indie se naopak musela vyvíjet v podmínkách nedostatku. Zahraniční investice jsou omezené a země nemá prostor na plýtvání palivem a materiály jako Čína. V Indii rovněž fungují západní právní instituce, moderní trh s cennými papíry a soukromé banky a korporace. Výsledkem je vyšší kapitálová rentabilita. Analýza 346 nejkvalitnějších společností v obou zemích, kterou vypracoval BusinessWeek na základě údajů časopisu Compustat vydávaného ratingovou společnosti Standard & Poor's, ukázala, že v minulých pěti letech dosáhly indické korporace vyšších zisků z přímých i kapitálových investic v odvětvích od automobilů až po potravinářské výrobky. Průměrná indická firma oznámila v roce 2004 kapitálové výnosy ve výši 16,7 procenta na rozdíl od čínských 12,8.

Odborníci na malé série.

Otázkou zůstává, zda může Indie zopakovat čínský úspěch ve výrobě. V informačních technologiích, jakkoli jsou úspěšné, nezaměstnává Indie ani milion lidí. Naopak dvě stě milionů Indů vydělává dolar denně nebo méně. Výroba pro export je pro zemi velkou nadějí na vytvoření milionů nových pracovních míst.
Indie zdokonalila výrobní postupy. Tata Steel se řadí k nejvýkonnějším producentům na světě. Země se může chlubit několika špičkovými výrobci automobilových součástek, příkladem může být třeba Bharat Forge. Jedná se o předního světového dodavatele karoserií pro největší automobilky, který ve svém vysoce automatizovaném závodě v Pune zaměstnává 1200 inženýrů. Silnou stránkou Indie je malosériová výroba špičkového zboží vyžadující spoustu odborné práce, jako generátory elektrické energie pro firmu Cummins nebo hlavní komponenty skenerů CAT společnosti General Electric.
Indii brzdí byrokratické překážky, rigidní pracovní zákony a neschopnost vybudovat dostatečně rychle infrastrukturu. Objevují se ale známky naděje. Nokia buduje v Madrásu hlavní centrum výroby mobilních telefonů, jihokorejská firma Pohang Iron & Steel má v plánu zřídit ve státě Orissa do roku 2016 dvanáctimiliardový výrobní komplex. Bude však trvat řadu let, než Indie vystaví dálnice, elektrárny a letiště, bez nichž se v konkurenčním boji s Čínou na poli masové výroby neobejde. V situaci, kdy Peking prosazuje software a slibuje ochranu duševního vlastnictví, se někteří Indové trápí myšlenkou, že se návrhářské práce přesunou do Číny, aby měly k továrnám blíž. „Kladu si otázku, zda se Čína dokáže posunout od výroby ke službám rychleji, než my budeme schopni vyřešit své potíže s infrastrukturou,“ uvažuje Aravind Melligeri, prezident společnosti QuEST se sídlem v Bangalúru, jejíchž sedm set inženýrů navrhuje plynové turbíny, letadlové motory a zdravotnické přístroje pro GE a další klienty.
Závod každopádně odstartoval a podnikatelská Amerika nesmí váhat. Musí se angažovat, a to intenzivně. Motorola představuje ukázkový příklad využití obou národů pro snížení nákladů a zrychlení vývoje. Většina hardwaru se kompletuje a částečně navrhuje v Číně, vědeckovýzkumné pracoviště v Bangalúru navrhuje asi čtyřicet procent softwaru do nových mobilních telefonů. Tamní tým má třeba za sebou práci na multimediálním softwaru a uživatelských rozhraních pro model Razr. V současné době se zabývá telefony, které zobrazují a odesílají video, přenášejí filmy z webu nebo směrují příchozí hovory do hlasové schránky, když v autě řadíte. „Pro naši firmu to znamená zásadní zdroj nejnovějších technologií,“ říká prezident jihoasijské Motoroly Amit Sharma.
Společnosti jako Motorola si uvědomují, že v Číně i v Indii musí uspět na mnoha úrovních najednou, aby si udržely konkurenceschopnost. Vyžaduje to strategický přístup pro získávání spotřebitelů, posílení a řízení vědy a výzkumu spolu s vyhledáváním nadaných odborníků, a obratné využívání zdrojů v továrnách. „Uvidíte, že se během několika let vytvoří mezi společnostmi propastné rozdíly,“ předpovídá Jim Hemerling, který v Šanghaji vede pobočku konzultační skupiny Boston Consulting Group, „vzniknou mezi těmi, kteří Čínu a Indii získají a budou v těchto teritoriích v plné pohotovosti, a těmi, kdo stále váhají.“
V příštích desetiletích zvrátí Čína a Indie pracovní trh, průmyslová odvětví, společnosti a trhy způsobem, který sotva tušíme. Vzestup bude zkouškou amerického závazku vůči světovému obchodnímu systému a otřese jeho jistotou. V devatenáctém století prošla Evropa podobným traumatem, když si uvědomila, že přišel nový obr – Spojené státy. „Nyní je na Americe, aby si svou vlastní představu o Číně a Indii ztvárnila buď jako hrozbu, nebo příležitost,“ říká analytik Kenichi Ohmae, „Amerika by měla být stejně otevřená jako Evropa před sto lety.“ Způsob, jakým se tito asijští obři začlení mezi ostatní státy světa, podstatně ovlivní vývoj celosvětové ekonomiky 21. století.

CO LETÍ V ČÍNĚ? Bar Rouge Jsou čtyři hodiny ráno. Víte, kde se v tuto dobu nacházejí prominentní osobnosti nočního života?
Pro obyvatele Šanghaje je právě teď hlavním stanem nočního života Bar Rouge na nábřeží Bund. Místnost s výklenky zdobenými červeným čalouněním a vzdouvajícími se záclonami působí trochu jako scéna z filmu o Austinu Powersovi a trochu jako salon z belle epoque. Barmani jsou proslulí tím, že bar dlouhý třicet tři stop polévají vodkou a zapalují. Součástí podniku je terasa nabízející působivý výhled. Kolem druhé hodiny po půlnoci to už v podniku jenom hučí. Pokud ale nejste na seznamu prominentních hostů, zůstanete trčet o sedm pater níže na ulici. Ti, kdo mají doporučení v pořádku, se mohou bavit až do rána. Jak jsou na tom mladí v Číně a v Indii ČÍNA
66 % mladých čínských dospělých se považuje za individualisty
23 % mladých čínských dospělých tvrdí, že mít dítě není podstatné
64 % mladých dospělých říká, že ženatí muži by se měli věnovat domácím pracím

INDIE
62 % mladých svobodných žen tvrdí, že je v pořádku mít nedostatky, které ostatní mohou vidět
76 % mladých svobodných žen říká, že by se měly samy rozhodovat, kdy budou mít dítě
51 % mladých obyvatelek měst říká, že klíčem ke štěstí je velký dům a automobil

bitcoin_skoleni

Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Dagmar Tomková, Šárka Rucká

  • Našli jste v článku chybu?