Po vzestupu zájmu o internetové elektronické obchody, jež před nedlouhým časem u nás přibývaly rychlostí jednoho denně, a po jejich následném zatracení pozorujeme nyní narůst aktivit v internetovém obchodu mezi podniky (B2B). O nových elektronických tržištích čteme každou chvíli, i když musím připustit, že zdaleka nepřibývají takovým tempem jako kdysi internetové prodejny. Jejich zřízení je totiž nesrovnatelně složitější. B2B aplikace vyžaduje mnohem sofistikovanější software než webová stránka, určená k maloprodeji zboží konečným uživatelům. Tam vystačíme v nejhorším případě s pouhým e–mailem a hlavně se musíme soustředit na získání zákazníka.
Naproti tomu v případě elektronického tržiště jde o server přístupný po internetu, který vytváří prostor pro obchodování s různými komoditami na mezifiremní úrovni. To už ovšem vyžaduje možnost přímého napojení na skladové hospodářství, účetnictví a platební systém, a rovněž tak automatizované zpracování objednávek a odpovídající zabezpečení proti zneužití. Stručně řečeno, zatímco e–obchod připomíná maloobchod, elektronické tržiště napodobuje spíše velkoobchod.
Nebezpečí.
Hranice mezi e–obchodem a elektronickým tržištěm samozřejmě není ostrá, ostatně stejně jako u maloobchodu a velkoobchodu. Známe třeba elektronické tržiště, které zprostředkovává obchody se zbožím nevýrobní povahy (například kancelářské potřeby), u nějž je kupující, i když jde o firmu, vlastně konečným uživatelem. Proti tomu existují elektronické obchody, které dodávají třeba výpočetní techniku převážně společnostem. Rozlišování spočívá spíše v množství nabízených služeb a v úrovni použitého softwaru, které musí zabezpečovat výstupy vhodné pro evidenci a účetnictví právnických osob, rovněž elektronicky vedené.
Mnohem vyšší jsou samozřejmě i nároky na zabezpečení všech transakcí. Finanční objem takových obchodů je větší a leckoho by mohl zlákat k různým nekalým praktikám. Zcela eliminovat jakékoli nezákonné či neetické praktiky na síti nepůjde stejně jako v běžném životě. To ale neznamená, že bychom měli ustat ve snaze o postih nečestného jednání jak na internetu, tak mimo něj.
Na řadě je vystřízlivění.
Jaká budoucnost B2B tržiště čeká? Současné nálady, očekávání, postoje a tužby připomínají v mnohém očekávání spojovaná s dotcom společnostmi. Ovšem s tím rozdílem, že mnozí jsou přesvědčeni, že už jsou z chyb minulosti poučeni a že teď je to skutečně ono.
Po prvotním nadšení z elektronického obchodování přišlo kruté vystřízlivění. Něco obdobného nejspíše čeká i v B2B servery, i když snad ne v takovém rozsahu, protože mnozí – alespoň doufám – se skutečně poučili. Zejména snad investoři, u internetových nadšenců poučení můžeme očekávat jen těžko. Nicméně po přehnaných očekáváních zpravidla následuje nalezení jakési rovnováhy, to je vlastní snad každé lidské činnosti.
Také u elektronického tržiště se vyšlo ze sporného vyhodnocení skutečnosti, a sice, že nabídka dobrého nástroje k elektronickému vypořádání obchodních transakcí povede automaticky k jeho hojnému používání obchodníky a nákupčími. To ovšem nemusí být pravda. Ani v případě, že elektronické tržiště nabídne významné snížení dosavadních transakčních nákladů. Úspora údajně může představovat až polovinu původních nákladů.
Obchod není jen přenos dat, provedení a vypořádání, ale má i nezanedbatelné aspekty osobní. Velká část transakcí je založena na personálním propojení (v zahraničním obchodě údajně přes 80 procent). Vytvoření sebedokonalejší platformy pro obchodování ještě nezaručuje, že ji vůbec někdo bude používat, i kdyby potenciálním uživatelům mohla přinést významné úspory. Úspěch čeká spíše tržiště, jež vzniknou na bázi současných vztahů a dodají jim novou dynamiku, než projekty na zelené louce, které se budou snažit vytvořit vazby zbrusu nové.
Velkou a zavedenou konkurenci elektronickému tržišti představují i komoditní burzy, které zboží, nejvhodnější pro anonymní automatizované transakce, vyzobaly již před desítkami let. Nicméně elektronické tržiště není jen jakási modernější elektronická komoditní burza, na níž probíhají miliony standardizovaných, velmi podobných obchodů, lišících se pouze v nepatrných detailech v cenách a množství, a kde obchodovaná komodita je přesně definována stejně jako vlastní vypořádání obchodu, tedy dodání a zaplacení. Burzy vznikly v době, kdy přenos údajů o zboží byl drahý a náročný, a reagovaly na to důslednou standardizací celého obchodního procesu, takže redukovaly nutnost přenosu informací na minimum. Internet skrze elektronické tržiště umožňuje mnohem lepší výměnu informací. Lze tudíž provést velké počty skutečně individuálních transakcí, lišících se výrazně třeba právě v platebních podmínkách a dodání. Okruh zboží, se kterým lze úspěšně obchodovat B2B cestou, je tak potenciálně mnohem širší, než jaký může nabídnout jakákoliv burza.
Za zmínku stojí i marketingový aspekt elektronických tržišť. Vzhledem k tomu, že se zde střetává a bude střetávat velká nabídka s velkou poptávkou, uvedení nového produktu na trh může být mnohem snazší a jaksi přirozenější.
