Po mnoha návrzích, které by se daly označit za problematické až nesmyslné, se ministerstvo zdravotnictví konečně vytáhlo. Návrh na zpřístupnění lékařské dokumentace pacientům je skutečně krok správným směrem. Zdá se až neuvěřitelné, že je ministryně Součková schopna uvažovat v tak liberálních kategoriích.
V dosavadní praxi jako by se ztrácelo, že lékaři jsou pouhými servismany občanů-pacientů, a proto každé jejich rozhodnutí, každý jejich krok, musí být kdykoli občanem přezkoumatelný. Proto mohou lékaři doposud kdykoli odmítnout, aby se pacient se záznamy ve své zdravotní dokumentaci seznámil. Nejde ale jenom o živé. Mnohé rodiny se mohly jenom dohadovat, zda jejich nebožtík skutečně zemřel tím či oním způsobem, zda došlo či nedošlo k selhání lékařů. Argumentace lékařů, kteří se brání možnosti pozůstalých nahlížet do dokumentace, nejrůznějším podezřením v tomto směru jenom nahrávala. Co je více-právo zesnulého na ochranu soukromí, anebo právo pozůstalých dozvědět se pravdu o zdravotním stavu nebožtíka? Přitom aktivně projevený nesouhlas s poskytnutím zdravotní dokumentace ještě za života je dostatečnou ochranou vůči i tak problematickému posmrtnému zneužití. Zároveň je zcela logické, že přes nesouhlas budou mít možnost pozůstalí do dokumentace nahlédnout v případě, kdy by se mohlo jednat o nějakou dědičnou chorobu. Ostatně většímu právu na ochranu zesnulého se v návrhu zákona dostává díky tomu, že rodina bude moci odmítnout pitvu v případě, pokud se nebude jednat například o oběti trestných činů. I když se sice nové pravidlo může dostat do kolize s potřebami lékařské výuky, právo jedince by v tomto případě mělo být vyšší než celospolečenský zájem. Stejně tak jako orgány k transplantacím mohou být použity po smrti jenom se souhlasem dotyčné osoby. I v tomto případě má občan přiznána větší práva, než je zájem veřejný. Bližšímu pojetí lékařské služby jako každé jiné služby pak odpovídá i možnost tzv. druhé diagnózy, to znamená možnost obrátit se v případě jakýchkoli pochybností o způsobu léčby na jiného lékaře. I když to pochopitelně může znamenat zelenou pro hypochondry a kverulantů, lidské zdraví je natolik zásadní věcí, že si každé zdravotnictví jenom na trochu vyšší úrovni musí podobný „přepych“ dovolit. Navíc křížová diagnóza může zlepšit primární lékařskou péči, pokud si dotyční budou vědomi, že mohou být jejich výsledky kdykoli přezkoumatelné kolegy. Často se totiž zapomíná, že lékařské povolání stejně tak jako například povolání soudce není cosi výjimečného, něco, co se vymyká lidské kritice a je jaksi dáno přímo od boha. Je otázkou, co s celým zákonem nakonec udělá parlament. Nicméně pod hlavní zásady nového zákona se jistě podepíše nejenom každý liberál, ale i každý jenom trochu rozumný člověk.
