V květnu tomu bude dvacet let, kdy se indické a pákistánské jednotky střetly u města Kargil v Kašmíru. Tím, kdo neváhal vojáky poslat do drsných podmínek v nadmořské výšce až pěti kilometrů nad úrovní moře, byl indický ministr obrany George Fernandes (3. 6. 1930 až 29. 1. 2019). Pákistánce tehdy porazil. Sám osobně prohrál až vleklý boj s Alzheimerovou a Parkinsonovou nemocí.
V prvních reakcích na jeho úmrtí o něm indičtí politici a novináři hovoří jako o charismatickém řečníkovi, odvážném aktivistovi a nezkorumpovatelném ministrovi. Nikdy neměl problém získat si dav; možná i proto, že se domluvil deseti různými jazyky. „Byl to věčný rebel s příčinou“ napsal v úvodu svého nekrologu deník The Times of India.
George Fernandes stihl během svého téměř 90letého života být nejen politikem, ale také odborovým předákem, novinářem a spisovatelem. Jeho život ukazuje, že v multikulturní Indii se může prosadit i zdánlivý outsider. Jeho rodina pocházela z původně portugalské Goy, byli to katolíci a příslušníci na indické poměry nepočetného národa Konkánců. Z víry Fernandese vyléčilo studium na katolickém semináři v Bengalúru, které nedokončil. Nemohl se prý dívat na to, jak potentáti debužírují, zatímco studenti dostávají malé porce nevalného jídla.
Následně odešel za prací do Bombaje, kde se brzy zařadil mezi odborové předáky. Za práva dělníků se doslova pral, a to nejen verbálně. Několikrát proto skončil na kratší čas ve vězení. V roce 1974 se podílel na organizování velké stávky indických železničářů - a opět skončil za mřížemi. Dostáváme se do doby, kdy se vláda premiérky Indíry Gándhíové z Kongresové strany zvrhla v diktaturu.
Fernandes tehdy zvažoval ozbrojené povstání, ale vše skončilo jeho dalším uvězněním.
Obrat nastal po volbách v březnu 1977, které vyhrál široký opoziční blok Janata. Fernandes byl jako zástupce socialistů zvolen poslancem za obvod Muzaffarpur v nejchudším indickém státě Bihár. Ten se stal jeho „základnou“ na několik desetiletí. Pomohl zde nastartovat rozvoj průmyslu; stál i za stavbou tamní uhelné elektrárny, kterou později přejmenovali na jeho počest.
Další přehled funkcí můžeme přeskočit, abychom se dostali k té zásadní -k pozici ministra obrany v letech 1998 až 2004. Začal ve velkém stylu - sérií pěti jaderných testů v pouštích Rádžasthánu.
Svérázný ministr si dokonce v kanceláři pověsil fotografii výbuchu jaderné bomby nad Hirošimou. Na pákistánské provokace na sporné hranici v Kašmíru reagoval rázně. Indické vojáky rozmístěné na kašmírském ledovci Siačen, zřejmě nejvýše položeném bojišti v historii lidstva, osobně navštívil.
Fernandes se hlásil k socialistům, své názory i životní osudy popsal v několika knihách. Měl blízko k Amnesty International a pokud na něm chceme najít nějakou špínu, tak za zmínku stojí snad jen skrytá podpora pro „Tamilské tygry“ na Srí Lance. Měl pouze jednoho potomka Seana Fernandese, který pracuje jako investiční bankéř v New Yorku. Otec socialista a syn pracující pro Apax Partners, Goldman Sachs či Deutsche Bank - to zní jako hodně otřepané klišé. 1
O autorovi| David Tramba, tramba@mf.cz
