Menu Zavřít

NŮŽ PRO VLÁDNÍ KRK

2. 8. 2001
Autor: Euro.cz

KB a spořitelna jsou zatím neprodejné

Jako procházka růžovým sadem se bude vládě zdát prodej Československé obchodní banky ve srovnání s privatizací České spořitelny a Komerční banky. A brzdicí kroky řídícího výboru pro privatizaci bank v procesu prodeje ČSOB se budou jevit jako učiněný urychlovač ve srovnání s potenciálními překážkami, které mohou nastat při prodeji zbylých peněžních ústavů. Privatizaci ČSOB si vláda přisvojila jako vlastní úspěch. Naprosto neprávem, jelikož velký díl práce tam odvedl minulý kabinet a po technické a odborné stránce především management samotné banky. Teprve při prodeji České spořitelny a Komerční banky však bude moci tato vláda ukázat, co vlastně umí. Na tom, jak provede nezbytné předprivatizační kroky v obou peněžních domech, totiž bude záviset, zda k jejich úspěšné privatizaci vůbec dojde. Anebo zda celý proces skončí kolapsem. A je jisté, že proces bude náročný především na finanční zdroje. Týdeník EURO má k dispozici čerstvé materiály samotného ministerstva financí a společnosti Merrill Lynch, podle nichž budou obě banky vyžadovat investice v řádu desítek miliard korun. Kde na tyto investice stát vezme, vyřešeno není. Bude snad dál prohlubovat deficitní státní rozpočet, nebo si půjčí? Nicméně, jak samo ministerstvo financí přiznává, bez posílení kapitálu a výrazného vyčištění portfolií by privatizace obou bank byla proveditelná jen velmi obtížně. Jenže je nemilosrdnou skutečností, že tyto kroky nelze odložit. Jinak totiž hrozí, že zejména Komerční banka již v letošním třetím čtvrtletí přestane plnit ukazatele stanovené centrální bankou. V důsledku toho termín dokončení privatizace bank v příštím roce už ze strany vlády není ani tak slibem, jehož smyslem by bylo vyřešit nynější stav hibernace bankovního sektoru a celé ekonomiky. Stává se především únikem před povinností dalších investic. Vláda má na krku nůž tak ostrý, jaký zatím nepocítila. Buď pořádně provede privatizaci bank, rozumí se privatizaci s masivním posílením kapitálu a vyčištěním jejich portfolií, anebo bude muset v příštím roce opět sahat k velkým investicím na posílení kapitálové síly a ozdravení bank.

Inzerát až po navýšení. Přípravou první dámy naší bankovní scény - jak se Komerční banka sama prezentuje - na privatizaci se nyní musí samozřejmě zabývat především vláda. Ta slíbila podání inzerátu na prodej Komerční banky do konce června, zatím se tak ovšem nestalo. V materiálu, který pro vládu vypracovalo ministerstvo financí, stojí v této souvislosti jedna velmi pozoruhodná věc. (Kromě toho, že doporučuje výrazný objem finanční pomoci Komerční bance a vyčištění od špatných úvěrů v řádu desítek miliard korun.) Upozorňuje totiž na to, že vydání inzerátu musí předcházet operace, která zajistí státu získání majoritního podílu. Stát prostřednictvím Fondu národního majetku totiž v současné době drží pod padesát procent akcií (48 procent). Ovšem z tohoto balíku drží 13,6 procenta základního jmění banky nadále slovenský Fond národního majetku, a svůj požadavek na vydání akcií uplatňuje podle materiálu MF dokonce soudní cestou. (Jde o reciproční vlastnictví, protože český FNM vlastní zase podíl ve slovenské Všeobecné úverové bance, přičemž sám bývalý generální ředitel Richard Salzmann označoval výměnu obou podílů, za něž slovenská strana požadovala jednu až dvě miliardy korun doplatek, za gordický uzel privatizace). Pokud by tedy došlo k vydání akcií slovenské straně, měl by český stát v KB pouze 35,14procentní podíl, upozorňuje materiál ministerstva. Navýšení kapitálu v KB, které odsouhlasila její poslední valná hromada letos v květnu a které by mohlo zajistit státu majoritní podíl, je totiž zmrazeno žalobou jednoho z malých akcionářů. Ministerstvo financí (MF) proto navrhuje vládě, aby FNM odkoupil od Investiční a Poštovní banky (IPB) alespoň patnáct a nejvýše šestnáct procent akcií KB. Tím by si stát zajistil nezpochybnitelnou majoritu. (Skupina IPB držela již na minulé valné hromadě KB kolem devíti procent akcií KB, díky čemuž se jí podařilo dosadit dva své lidi do dozorčí rady. Svůj podíl od té doby zřejmě dál navýšila a podle některých zpráv z trhu by za posledními nákupy akcií KB, které výrazně zvedly jejich cenu, mohla stát právě IPB a Nomura.) Šlo by tedy o nákup necelých tří milionů akcií banky, MF přitom navrhuje jako maximální cenu 750 korun za jednu akcii. Takový nákup by vyšel státní kasu zhruba na dvě a čtvrt miliardy korun. Z materiálu je zřejmé, že případný prodej byl již s managementem IPB, respektive s Nomurou diskutován a ta navrhuje cenu 790 korun za akcii.

Šance i pro IPB. Ať už obchod dopadne jakkoliv, zajímavé jsou minimálně dvě skutečnosti. Za prvé bývalý ministr financí Ivo Svoboda opakovaně potvrzoval, že k podání inzerátu na prodej státního podílu v KB dojde na přelomu června a července, a přitom samotné jeho ministerstvo upozorňuje, že ještě předtím si musí stát zajistit v KB majoritu. Buď tedy Svoboda vědomě zamlčel některé závažné skutečnosti, anebo nebyl se studií svých lidí obeznámen. Druhým zajímavým prvkem je šance, kterou by tímto obchodem získala Investiční a Poštovní banka. Ta totiž velmi vážně stojí o to, aby jí Komerční banka prodala svůj desetiprocentní podíl v České pojišťovně, již chce začlenit do budoucího holdingu IPB Group. Jak jsme již uváděli (EURO 27/1999), tento podíl potřebuje k tomu, aby bylo možné na valné hromadě dosáhnout souhlasu dvou třetin akcionářů se vstupem pojišťovny do holdingu. Nabízí se tedy jakási možnost výměny. IPB by prodala Konsolidační bance svůj podíl v KB, který stát poměrně naléhavě potřebuje, a Komerční banka by jí za to prodala svůj podíl v České pojišťovně. Ve zmiňovaném materiálu ministerstvo financí po projednání s řídícím výborem pro privatizaci bank jednoznačně doporučuje posílení svého podílu na majoritní, a to především z těchto důvodů: - bude dosaženo nezpochybnitelné majoritní pozice státu bez ohledu na výsledek jednání mezi českým a slovenským Fondem národního majetku a bez ohledu na případnou úspěšnost či neúspěšnost procesu navýšení základního jmění KB až o 9,5 miliardy korun, jehož by se měl účastnit především stát; - bude možno přistoupit ke zveřejnění inzerátu na prodej státního podílu; - v případě úspěchu při vyjednávání se slovenským FNM bude stát disponovat kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou, což může mít podle MF pozitivní vliv na vyjednávací pozici státu při prodeji banky, obdobně jako tomu bylo při prodeji ČSOB;
- transakce posílí pozici státu při vyjednávání se slovenskou stranou, protože její podíl se při získání majority ze strany českého státu výrazně znehodnotí. Akcie KB by od IPB měla odkoupit Konsolidační banka. Té by měl náklady spojené s celou operací podle materiálu MF hradit státní rozpočet. Nákup by musela schválit vláda a pak samozřejmě centrální banka.

Další obtíž - navýšení. Aby v letošním roce Komerční banka splňovala všechny ukazatele, jež stanovuje Česká národní banka, rozhodl se stát navýšit základní jmění KB až o 9,5 miliardy korun. To by bance umožnilo splňovat ukazatel kapitálové přiměřenosti do začátku příštího roku. Záměr schválila i poslední květnová valná hromada banky. Jeden z minoritních akcionářů banky ovšem podal žalobu, v níž se domáhá vyslovení neplatnosti konání právě této valné hromady. Důvodem je především navržený způsob navýšení základního jmění. Proto se až do ukončení soudního sporu přerušuje mimo jiné i řízení o zápisu usnesení valné hromady o navýšení jmění, což může podle materiálu MF pozdržet úpis akcií o několik měsíců. Ministerstvo proto navrhuje alternativní operaci, a sice převzetí klasifikovaných úvěrů KB ve výši 9,5 miliardy korun s tím, že polovinu ztráty by nesla banka a druhou polovinu stát. Tyto úvěry by převzala Konsolidační banka. Refinancování celé transakce by měla za obvyklých podmínek, tedy za běžný úrok, obstarat sama Komerční banka. Ze státního rozpočtu by pak měly být hrazeny náklady Konsolidační banky, a to v hodnotě dané rozdílem mezi výší skutečně přijatých úroků z úvěrů a výší úroků hrazených z peněz půjčených od KB. Právě tak by měla státní kasa financovat náklady spojené se správou těchto úvěrů a případným nesplacením jak úroků úvěrů, tak případně samotné jistiny. To by v nejhorším případě mohlo představovat téměř pět miliard korun plus naběhlé úroky.

Hlavně udržet zájem. Posílení základního jmění KB a odkup části špatných pohledávek je podle MF podmínkou sine qua non pro udržení zájmu investorů o privatizaci této banky. Jeho realizací bude rovněž podle MF učiněn první krok k udržení stability banky a vůbec vytvořen prostor, aby mohlo dojít k zahájení investorské due dilligence, tedy hloubkové kontroly banky. Kromě toho je samozřejmě nutnou podmínkou pro to, aby KB ke konci roku splňovala ukazatele ČNB. Přitom na hospodaření banky bude mít podle materiálu MF nadále negativní vliv jak špatná ekonomická situace podniků, tak trvající dopady opatření ČNB o povinnosti stoprocentní tvorby rezerv ke ztrátovým pohledávkám. „Zatímco v roce 1998 byl dopad tohoto opatření 9,4 miliardy korun, v roce 1999 bude činit 7,2 miliardy a v roce 2000 se očekává růst na 13,9 miliardy, uvádí se v dokumentu ministerstva. Materiál přitom zmiňuje výrok auditora banky Deloitte & Touche k celoročnímu hospodaření. Ten upozorňuje, že legislativní možnosti vymáhání problémových úvěrů, realizace zástav a samotný budoucí stav české ekonomiky by mohly vést k potřebě tvorby dodatečných rezerv.

MM25_AI

Vyčistit od 80 miliard.
Velmi zneklidňující, především s ohledem na možné další finanční náklady státu, je závěrečná část materiálu MF, jež bohužel není zpracována příliš podrobně. Výslovně totiž upozorňuje na to, že navýšení kapitálu a převedení špatných úvěrů na Konsolidační banku představuje nesystémové opatření a řeší kapitálovou sílu banky pouze do počátku roku 2000. „Pro zabezpečení dostatečné kapitálové stability bude nutné s dostatečným časovým předstihem provést systémové řešení spočívající v přímém vyvedení klasifikovaných úvěrů formou sekuritizace do Konsolidační banky, uvádí MF. Přitom ministerstvo navrhuje, aby objem aktiv, který by měl být tímto způsobem z banky vyveden, dosáhl osmdesáti miliard korun. Není však podrobně rozčleněno, o jaký objem pochybných či ztrátových úvěrů by šlo. Zřejmě i z tohoto důvodu se pod materiál MF dosud nepodepsal investiční poradce KB (společnost Goldman Sachs) a žádá jeho dopracování. Podle údajů ke konci loňského roku měla KB ve svém portfoliu celkem zhruba za sedmdesát miliard korun nestandardních, pochybných a ztrátových úvěrů a za 32 miliardy sledovaných úvěrů. Na ně měla dohromady vytvořeno necelých 26 miliard korun rezerv. Vyčlenění špatných úvěrů z banky by mělo být provedeno zřejmě v průběhu privatizace. Materiál nespecifikuje, z jakých zdrojů bude celá operace financována, ale jiné než státní peníze prakticky nepřicházejí v úvahu. Protože při takovéto operaci dojde zpravidla ke zvýšení prodejní ceny banky o hodnotu vyšší, než je investice do této operace, lze ji z hlediska státu považovat za návratnou investici, uvádí materiál.

I spořitelna přispěje. Česká spořitelna může mít ve srovnání s Komerční bankou v procesu privatizace dvě relativní výhody. Zaprvé skutečnost, že by měla přijít na řadu jako první (inzerát na její prodej už vyšel). Zadruhé prostý fakt, že jistou finanční pomoc již od státu získala, a sice posílení kapitálu a vyčištění od části svých špatných úvěrů. I aktiva České spořitelny ovšem zřejmě potká další podstatné čištění. Jak ve svém doporučení české vládě uvádí společnosti Merrill Lynch a Patria Finance, privatizační poradci spořitelny, v rámci restrukturalizace by měla tato banka převést 50 procent svých ztrátových aktiv (jde o nejhorší úvěry více jak rok nesplácené) a 75 procent pochybných aktiv (druhé nejhorší z pěti kategorií) do Konsolidační banky. Zbylou část ztrátových a pochybných úvěrů a všechny nestandardní úvěry (třetí nejhorší) by měla spořitelna zvlášť vyčlenit v rámci své bilance. Přitom celkový objem ztrátových, pochybných a nestandardních úvěrů spořitelny činí více než šedesát miliard korun. Je pravda, že vyčlenění vybraných úvěrů a jejich samostatnou správu odděleně od ostatního portfolia navrhoval nedávno již nový generální ředitel spořitelny Dušan Baran. Investiční poradci ve svém materiálu, který má týdeník EURO rovněž k dispozici, doporučují, aby Konsolidační banka převzala tato aktiva s 52procentním diskontem vůči hrubé hodnotě aktiv, tedy po odečtení zhruba třiceti dvou miliard korun vytvořených rezerv a opravných položek. Tím by maximální závazek této banky činil zhruba třicet miliard korun. Spořitelna by totiž s největší pravděpodobností mohla v průběhu navrženého časového harmonogramu a po splnění daných podmínek využít možnosti odprodat Konsolidační bance i úvěry vyčleněné zvlášť ve své bilanci. Do té doby by je samozřejmě spravovala, tedy především vymáhala. Jak z materiálu vyplývá, ve spořitelně již v podstatě existuje oddělení, které se zabývá pouze vymáháním ztrátových aktiv. Poradci rovněž navrhují, aby byla investorům nabídnuta možnost vyčlenit z banky i část sledovaných aktiv, což by mohlo zabránit nadměrnému protahování investorského due dilligence. Merrill Lynch a Patria Finance konstatují, že o spořitelnu se uchází jen omezený počet investorů, přičemž skutečně vážný zájem má pouze rakouská Erste Bank. I její záměr pak samozřejmě závisí na výši možných ztrát plynoucích ze špatného portfolia banky a na odhadu potřebného kapitálového posílení. Všichni investoři jednoznačně žádají předchozí restrukturalizaci banky, protože nový kapitál budou ochotni poskytnout na rozvoj banky, nikoliv na pokrytí ztrát. Přitom poradci upozorňují na příklad prodeje Agrobanky, který probíhal za výrazně lepší ekonomické situace, po vynětí šedesáti procent problémových úvěrů. A přesto byly bezproblémové úvěry banky oceněny pouze na padesát procent jejich účetní hodnoty. To dokladuje nízkou důvěru zahraničních investorů v náš způsob hodnocení kvality úvěrů. Poradci také doporučují prodat majoritní balík hlasovacích práv spořitelny, což v jejím případě není problém, protože stát vlastní sice 45procentní podíl na spořitelně, ovšem více než padesátiprocentní podíl na hlasovacích právech. Města a obce držící patnáctiprocentní podíl totiž nemají hlasovací práva.

  • Našli jste v článku chybu?