Z moderních aut se staly díky novým technologiím pojízdné nahrávací stanice - prostřednictvím chytrého telefonu zaznamenávají, komu řidič volá a píše, pamatují si navštívené weby, naladěné rozhlasové stanice a dokonce varují řidiče, pokud překročí povolenou rychlost. O informace z těchto pojízdných počítačů stojí vedle výrobců aut i vlády, obchodníci, pojišťovny a technologické společnosti, napsal americký list The New York Times (NYT). Otázkou ale je, kdo má k těmto informacím přístup.
Podle serveru Information Age přitom budou auta už v blízké budoucnosti jako „velký bratr“ znát naše přání ještě dřív, než je vyslovíme. Budou vědět, kam si ráno nejraději jezdíme pro kafe, zařídí platbu a vyinkasují věrnostní body. Budou si pamatovat, v kterém hotelu se nám posledně nelíbilo, a nasměrují nás do jiného. Budou vědět, kde nakupujeme, bydlíme a co děláme o víkendech. Budeme se blížit k obchodu a na internetu na nás „vyskočí“ slevový kupon do kilometr vzdáleného podniku. Auto si totiž pamatuje, že jsme tam před měsícem nakupovali.
Někteří odborníci podle serveru detroitnews.com předpovídají, že do roku 2030 vygeneruje sběr dat ročně zisk až 750 miliard dolarů (asi 16,7 bilionu korun).
Ve Spojených státech dnes podle NYT existují omezující pravidla jen pro takzvané černé skříňky, které zaznamenávají například rychlost vozu a pozici bezpečnostního pásu sekundy před, během a po nehodě. Žádný zákon ale nepokrývá data ze všech možných dalších zařízení v autě - například diagnostických systémů a radarových senzorů. Některá auta umí zaznamenat pohyby řidičových očí, váhu lidí na předních sedadlech a zda má řidič ruce na volantu. Žádný zákon v USA ale neumí zajistit, aby společnosti nepracovaly se jmény a dalšími osobními informacemi nebo například určovaly, jak mohou být tato data použita.
Ačkoli informace se dostanou i k vývojářům aplikací jako je Google nebo Spotify, hlavním sběratelem dat jsou výrobci aut. To sice pro ně potenciálně představuje nové příležitosti, ale také potíže ve vztahu k zákazníkovi. Automobilka General Motors tak v roce 2011 narazila, když chtěla sdílet data ze svého komunikačního systému InStar s dalšími společnosti a organizacemi bez dodatečného souhlasu zákazníka. Tato změna v uživatelských podmínkách vyvolala četné stížnosti. Incident je zmíněn v rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2012 týkajícího se neoprávněného sledování jako důkaz, že řidiči očekávají za volantem soukromí.
Mnoho společností proto považuje sběr informací za problematický bod ve vztahu k zákazníkům. Jsou si vědomy toho, že klienti sice vítají servisní upozornění, jako je čas na výměnu oleje, ale rovněž ví, že data mohou být dále použita. Automobilky se proto nechtějí příliš vyjadřovat ke svým dalším plánům nebo firemní politice ohledně dat.
Řada jiných zemí má konkrétní zákony stanovující, jaké informace o řidičích mohou být zaznamenávány. „Třeba ve Francii nechtějí, aby automobilky sbíraly data o tom, kdy a kde řidiči jsou. V Německu jsou zase citliví na informace o rychlosti,“ řekl NYT Ben Volkow z firmy Otonomo, která se zabývá zákony o sběru informací a ochraně soukromí. Automobilkám tento startup pomáhá v orientaci v měnících se zákonech a předpisech.
Kvůli různým kulturním a právním rozdílům je pro výrobce vozů složité sbírat data a neporušovat při tom pravidla, nabízet speciální služby zákazníkům nebo prodávat dál získané informace. Nejde přitom o malý problém. Automobilka Daimler má dokonce zvláštní oddělení na ochranu dat.
Firma podle své mluvčí již pracuje na tom, aby byl sběr informací v souladu s novými pravidly o ochraně soukromí, která začnou platit v květnu v Evropské unii. Tato nová legislativa, známá pod zkratkou GDPR, počítá mimo jiné s velkými pokutami za neochránění dat klientů.
Osobní data kromě automobilek loví i technologické firmy. Gigant Google už prověřují úřady:
NYT: Auta sbírají data o lidech. Kam až to zajde?
Další články o automobilovém průmyslu:
