Člověk má někdy pocit, že banka zaměstnává specialistu i na správný pohled z okna.
Portál www.bankovnipoplatky.com oslovil v rámci hlasování o nejabsurdnější bankovní poplatek v České republice samotných bank a požádal je o jejich volbu. Je to jistě zajímavý experiment, ptát se právě bank, které tyto poplatky vybírají, jaký z nich považují za nesmyslný.
Nevím, jak se cítili tiskoví mluvčí peněžních domů, když vybírali ze seznamu těch letos nominovaných, nicméně učinili žádané. Podle provozovatele portálu Patrika Nachera za nejabsurdnější považují mluvčí ve velké většině poplatky, které souvisejí s internetovými službami – poplatek za výpis z účtu zaslaný elektronickou cestou, za službu internetbanking a za zjištění zůstatku přes bankomat nebo přes internetové bankovnictví. Takový výsledek je o to dojemnější, pokud jej konfrontujeme s názorem generálního ředitele Komerční banky Laurenta Goutarda, že podnikatelé naprosto nejvíce milují a využívají právě on-line komunikaci s bankou.
Většina bankovních domů na světě je mimořádně konzervativní, pokud jde o názor na rušení či snižování výše poplatků. To je prostě tak. Ale jak si chtějí hýčkat své klienty z řad menších a středních firem, o které hodně stojí, když jim pravidelně při podávání ruky ukusují kousky jejich prstíků? Nebo že by bylo běžné koupit si třeba novou sedací soupravu a k tomu vzít jako normální, že si na ni výrobce přijde každý večer na chvilku sednout?
Většina lidí pochopí, že banka je podnikající subjekt na trhu, a jako takový chce dosahovat vysokých výnosů. Ale ani stát by neměl zdaňovat dvakrát. Natož banka. Pokud si od ní firma půjčí peníze na úvěr, zcela jistě je logické, že za to bude platit poplatek v podobě úroků z výše úvěru. Ale když k tomu pravidelně přiskakují ještě další žádosti v podobě poplatku za vyřízení úvěru, za zaslaný výpis, za správu účtu, tak má člověk skoro pocit, že banka musí zaměstnávat specialistu i na správný pohled z okna, a že by za to také měl být nějaký poplatek.
Proti množství poplatků se může firma ubránit tím, že přestane využívat služby banky. Ale do 21. století se takové chování moc nehodí. Peněžní domy by měly prokázat více inteligence než stát, který nezná jinou cestu zvyšování příjmů než přes vyšší daně.
