Světem obchází strašidlo, strašidlo celibátu. Ne, katolická církev žádného průlomu se svou abstinenční doktrínou nedosáhla ani nevešlo v platnost žádné jiné úřední omezení sexuální aktivity. Naopak, všechny bohaté společnosti světa - pro zjednodušení Západ a Japonsko - se v poslední době předhánějí v rychlosti, s níž přestávají záležitosti sexuálního života považovat za tabu. Jak pro tento účel definujeme „poslední dobu“, je celkem jedno. Jedenadvacáté století? Dobu od druhé světové války či od první? Od průmyslové revoluce? Od Lotovy ženy? Obrázek bude vždy stejný: každá nastupující generace vzbuzuje u svých předků pohoršení (převlečenou závist?) uvolňováním mravů – a o sex, jak nás učí dr. Freud, jde až na prvním místě.
Až přišla dnešní mladá generace přezdívaná mileniálové. Ti, zdá se, přišli s něčím skutečně šokujícím: sex je nebaví. A tím to nekončí, také starší generace se dnes zabývají Amorem méně než v jejich letech jejich otcové a dědové.
Časopis The Atlantic, jenž danému tématu v loňském prosincovém čísle věnoval objemný text, to přirovnává k ekonomické krizi. Když taková patálie nastane, neznamená to, že najednou nikdo nemá práci, ale o místo přijde tolik lidí, že je to statisticky významné. Právě tak se to mělo se sexuálním životem v roce 2018. Pro rychle rostoucí procento lidí je základní otázkou o sexu nikoli „s kým“, případně „kde“ nebo „za kolik“, nýbrž „proč“.
Woodstock a Husák
Nejcitelnější je propad právě u řečených mileniálů. V roce 1991 končilo střední školu 46 procent studentů, aniž by poznali pohlavní styk. Když se Jane Fondová v jinak snadno zapomenutelném filmu Monster-in-Law (v Česku Příšerná tchyně) dozví, že její snacha „měla za celý život tolik milenců jako vy v poslední den Woodstocku“, je to nečekaně současný společenský komentář, ačkoli film sám je již třináct let starý. (Husákovo Československo bývalo zase jiné kafe. Podle neoficiálního průzkumu, jejž autor tohoto textu prováděl na začátku 80. let se zápalem navýsost opravdovým, jakkoli ne ryze vědecky formulovaným, platilo zhruba takové číslo pro školy základní.)
Přečtěte si esej: Rok ženy
To už je dávno. V roce 2017 však opouštělo americké střední školy rovných 60 procent studentů neposkvrněných, mají-li pravdu čísla zveřejněná v Přehledu rizikového chování mládeže od tamních Středisek pro kontrolu a prevenci chorob.
Během jediné generace je to obrovský skok. Co víc, není to zdaleka jen věcí Ameriky. Respondenti britského Národního průzkumu sexuálních postojů udávali ještě v roce 2001 ve věkové kategorii 16 až 44 let soulož častěji než šestkrát za měsíc; v roce 2012 už to bylo méně než pětkrát. „Já jsem ten typ, co mu nestačí pětkrát za noc,“ žertoval kdysi britský ministerský předseda Tony Blair, když se ho reportéři ptali, proč vypadá nevyspale. Z čehož vidíme, že je to muž nenávratně propadlý minulosti.
Australané žijící v dlouhodobých partnerských vztazích hlásili zhruba v téže době pokles průměru z 1,8 na 1,4 akce týdně. Nizozemci začínali v roce 2012 s pohlavním životem v průměrném věku 17,1 roku; loni už to bylo 18,6 roku. I Švédové a Finové přišli s podobnými závěry. V Japonsku - zemi, kde se spousta lidí živí řemeslně dokonalým kreslením strašně ošklivých fantaskních výjevů na dané téma - je 43 procent lidí mezi 18 a 34 lety bez sexuálních zkušeností; před pouhými třinácti lety to byla „jen“ třetina.
Feministický ideál
Japonci jsou vůbec „dál“ než všichni ostatní. Zhruba 60 procent tamních mužů, kteří nemají stálou partnerku (nebo partnera), je se svou rolí smířeno. Říkají si - ano, oni sami si tak říkají - býložravci. Má to vyjádřit laxní přístup k věcem, o něž se perou ostatní, rozuměj masožraví, Japonci.
Kariéra a majetek, ale především sexuální život a rodina, nic z toho, co ostatní považují za úspěch, je moc nebere. Termín vznikl v roce 2006, o tři roky později se stal „slovem roku“ a dnes se vžil jako označení pro „muže, kteří rezignovali na mužskou roli a romantický život neprožívají nijak dramaticky“, řečeno s tamním filozofem Masahirem Moriokou.
Nežádoucí efekt MeToo: ženy na Wall Street se dostaly do izolace
Pojďme raději zpět na Západ, ačkoli ani tam to není o mnoho lepší. Oficiální místa na tento nepřehlédnutelný trend nahlížejí různě. V Americe panuje nadšení, že ubývá velmi mladých matek ve věku do 19 let, a kdekterý politik to připisuje svému skvělému zásahu do řekněme lůna společenského neřádu. Jinde jsou reakce smíšené. The Atlantic cituje švédského ministra zdravotnictví, jenž se domnívá, že „pokud se společenské podmínky pro kvalitní sexuální život zhoršily, například vlivem stresu či jiných nezdravých faktorů, je to politický problém“. Ano, pane ministře.
Marion van der Stadová na to jde jinak. Šikovná holandská učitelka si založila firmu Aquarion, která zaučuje sociálně nezkušené muže středního věku do všech možných tajů od pozvání na schůzku až po koitus. Zní to jako prostituční síť? Marion se dušuje, že tak to není; ale ať už je Aquarion byznys jakýkoli, jeho majitelka má dobrý postřeh. „Když lidé prošvihnou tu důležitou fázi vývoje, v níž se učí nejen flirtovat a líbat, nýbrž také čelit odmítnutí, zklamání a bolesti z nešťastné lásky, nepřicházejí o klíčovou součást výbavy nutné ke zvládání života v dospělosti?“ píše van der Stadová na stránce Aquarionu. Jak uvidíme, může tento typ uvažování být na stopě čemusi civilizačně významnému.
Dvě nohy, mozek a sex
Tady je třeba to vzít trochu od lesa. Lidské sexuální chování je jedním ze základních kritérií, spolu se vzpřímením a velikostí mozku, které naše předky odlišilo od jejich opičích příbuzných, píše Jared Diamond, původně americký zeměpisec a historik, jenž posléze proslul sérií dobrých postřehů stran zániku různých civilizací.
Praktikujeme sex sice prakticky pořád - ale zato tak, že jeho načasování (například po menopauze), volba partnera (homosexualita) i volba tělesných orgánů (doplňte podle vkusu) často přímo zabraňuje početí potomstva.
Zároveň jsme svědky paradoxního stavu věcí - vytěsnili jsme ze svých životů více fyzického rizika než kterákoli lidská generace před námi, což by u kteréhokoli jiného živočišného druhu vedlo k populační explozi. Lidé však z důvodů uspokojivě nevysvětlených reagují obráceně.
Čtěte: Typická vagina neexistuje. Každá je unikát
Nelze to přičíst antikoncepci, jež má za úkol dosíci více sexu, aniž by to znamenalo více potomstva, jejím účelem je zajistit poskvrněné nepočetí, dovolíte-li takový obrat. V posledních zhruba dvou desetiletích však mluvíme o efektu právě opačném. Co se tedy stalo?
Každá společenská změna má sklon přinášet vysvětlení, jež vypovídají více o autorovi než věci samotné. Učitel sexuální výchovy, ekonom, odborník přes média a biochemik budou pokles sexuální aktivity popisovat každý svou optikou, která nemá s optikami těch ostatních nic společného. Ať už pravdu mají, nebo ne, nastává zmatek.
Následuje deset zhruba nejčastěji citovaných příčin útlumu západní sexuality. Nejsou seřazeny podle důležitosti, navzájem se překrývají, plynou jedna z druhé a liší se hloubkou, do níž řečený problém zasahují. Jinak řečeno, tvoří skoro stejný chaos jako lidské sexuální chování samo (což nabízí vzácnou možnost radovat se z jednoty formy a obsahu, pokud vás takové věci baví).
1) Nasycenost. Každá nastupující generace se musí nějak vymezit vůči rodičům a sex je k tomu ideální. Nebo býval, dokud byl tabu. Dnes, kdy například časopis Teen Vogue přináší podrobný návod, jak si počínat při análním sexu, se taková tabu hledají špatně (třeba malý mrtvý pejsek stejného pohlaví by jako sexuální partner ještě nějaké to obočí nadzvedl -což však zase pomáhá vysvětlit, proč v té kategorii není zrovna narváno).
2) Medikace. Každý šestý americký teenager bere psychofarmaka (léky proti depresím, pro lepší soustředění, proti psychózám, proti úzkosti, nač si vzpomenete). Léky jsou velkým nepřítelem libida, ale nevysvětluje to pokles věcí sexuálních i v zemích, kde děti dosud snídají namísto pilulky rohlík.
3) Internetové seznamky. Tinder a spol. nabízejí rychle dostupný nezávazný sex. Ve skutečnosti musí muž „oslovit“ na tři sta žen, než se dočká byť jen konverzace, natož osobního setkání, či dokonce sexu (údaj pochází opět z The Atlantic). Seznamky přes internet však nabízejí něco jiného - nesčetný výběr potenciálních partnerů, jejichž případné odmítnutí nebolí, protože dalších „31 784 žen je Online a čekají jen na vás“. Neberte to.
4) Me Too a další projevy zdivočelé misandrie. Jak píše The Economist, sedmnáct procent Britů se domnívá, že když muž pozve ženu na drink, jde „vždy“ nebo „obvykle“ o sexuální obtěžování. (Ještě se divíte brexitu?) Taky byste šli raději pěstovat kaktusy.
5) Porno. Nač prožívat lásky muka, když je zdravá pravá ruka? To je jedna stránka věci. Ta druhá mluví o tom, že lidé se chtějí chovat jako pornoherci, aby byli dostatečně cool. Mladé dívky si Kate Julianové stěžovaly, že je jejich první partneři škrtili, protože to tak předtím viděli na faktkamokrutoprisnejsex.com. Celibát je otrava, ale často je lepší než se nechat v posteli (v průjezdu, na popelnici či kde) přizabít.
Proč mají ženy tak velká prsa? Ze savců jsou jediné
6) Práce, stres, kariéra… „Nepůjdeš si lehnout?“„Ne, musím ještě dopsat článek o tom, proč se lidé nevěnují sexu, miláčku.“ Vážnější tón například říká, že vliv ambiciózních rodičů, kteří asepticky naplánovali svému potomstvu každou minutu dětství, s dosažením nominální dospělosti nekončí. Když máte po škole tréninky a dva kroužky, mnoho času na knoflíčky u halenek nezbývá.
7) Náhražky. Globální trh se sexuálními pomůckami roste (minimálně) v posledních deseti letech průměrným ročním tempem sedmi procent (píše server businesswire.com), což je téměř dvojnásobek tempa růstu celosvětového HDP. Ačkoli sexuální pomůcka ještě nutně neznamená sólový sexuální zážitek, na 90 procent produkce je právě tak koncipováno. Kdo tušil, že rada „miluj se jen s tím, koho máš opravdu rád (a)“, bude znamenat více masturbace?
8) Absence ekonomické nutnosti. Ačkoli se to špatně kvantifikuje, lze se dohadovat, že hodně sexu ve starých zlatých časech iniciovali výhradně muži a ženy jej podstupovaly, protože neměly moc na vybranou. Tento vzorec na Západě přestal platit, místo toho vznikají skupiny „nedobrovolných celibátníků“, kteří na partnerku ne a ne dosáhnout. Obojí vede k opuštěným postelím (týdeník Euro děkuje Oldovi Říhovi a Katapultu).
9) Fenomén single. Ačkoli to tak kolem páteční půlnoci leckde nemusí vypadat, nejvíce sexu probíhá mezi stálými partnery. S rostoucím procentem lidí, kteří v sexuálně nejproduktivnějším věku žijí bez stálého partnera, tak zůstává mnoho nevyužitého talentu i materiálu ležet ladem. Jednorázový sex statistikám mnoho nepomáhá, přes veškerou hédonistickou pověst amerických univerzitních kampusů udávají tamní studenti za čtyři roky studia zhruba pět jednorázových sexuálních setkání. I partnerka s mimořádně důslednou migrénou se nechá obměkčit častěji.
10) Pivo. Jak známo, pivo pomáhá ošklivým lidem k sexu již od roku (doplňte rok založení vašeho oblíbeného pivovaru). Americká produkce piva klesá - ačkoli až od roku 2009, kdežto sexuální život vykazuje známky sestupu déle. Na Evropu, kde celková produkce naopak roste, to pak neplatí vůbec. Buď tedy Evropanům pomáhá k sexu něco jiného než pivo, nebo je to zkrátka celé falešná stopa (jako většina důvodů předcházejících, řekne skeptik).
Zahrada pozemských slastí 2.0
Ať už s jednotlivými položkami předcházejícího výčtu souhlasíte více či méně, obrysy obecnějších příčin úpadku západní sexuality se v něm rýsují. Převládající individualistická filozofie velí jít za co nejrychlejším uspokojením veškerých přání. Zjišťujeme však, že nadřazenost sexuálního pudu nad ostatními s výjimkou bezprostřední sebezáchovy není tak samozřejmá, jak jsme se dosud domnívali.
Lze-li dosáhnout jisté míry uspokojení dosud rezervovaného pro sex jinak, zejména pohodlněji a levněji, budiž. Každý vztah, od dlouhodobého monogamního až po polopříčetnou intoxikovanou chvíli na pátečním večírku, vyžaduje jistou investici. Pokud lze technologického pokroku využít k omezení takové investice, jako to nabízí Tinder, jsme pro.
Z čehož se rýsuje pěkný update Zahrady pozemských slastí Hieronyma Bosche. V nové verzi sedí zhruba stovka býložravých celibátníků mezi keři a jezírky na zadnici, jeden vedle druhého, mechanicky swipujíce doprava.
Čtěte také: