na slovíčko Znaménko zvané čárka má v psaném jazyku dvě funkce. Především označuje délku samohlásek. Druhý úkol pak plní jako znaménko interpunkční. Přispívá ke členění a tím k větší přehlednosti textu. Pokud jde o souvětí, oddělují se tak věty, nejsou-li spojeny spojkami ve smyslu slučovacím (a, i, ani, nebo).
na slovíčko
Znaménko zvané čárka má v psaném jazyku dvě funkce. Především označuje délku samohlásek. Druhý úkol pak plní jako znaménko interpunkční. Přispívá ke členění a tím k větší přehlednosti textu. Pokud jde o souvětí, oddělují se tak věty, nejsou-li spojeny spojkami ve smyslu slučovacím (a, i, ani, nebo). Z obou stran čárkami oddělujeme větu vloženou. Všechno je zapeklitější, ale k základní orientaci postačí uvedené poučení.
Ve větě jednoduché se oddělují složky několikanásobného větného členu - rovněž nejsou-li spojeny slučovacími spojkami. Pouze opravdu letem světem další případy: Jde-li o oddělení slov, která tvoří s předcházejícím členem volné spojení, jde-li o osamostatněnou část výpovědi, vokativ, volný přívlastek či doplněk a citoslovce. V některých případech můžeme účelnost čárky zvážit a nedopustíme se chyby, uděláme-li ji či ne. Platí to o vsuvkách, přechodnících a dodatkově připojených členech.
Dnes prostě panuje větší liberalismus než za našich školních let. Někdy však má čárka významnou roli a může pozměnit smysl. Vezměme si za příklad titul nové knihy Václava Havla Prosím stručně. Není-li ve větě uvedena čárka, pak ji můžeme chápat jako odpověď na otázku: „Jak prosí autor?“ Kdyby tam však byla, mohlo by jít o výzvu: „Prosím, (hovořme atd.) stručně“. Co tím chtěl básník, pardon, pan exprezident říci? Toho se už musí laskavý čtenář dopátrat sám.
Takže pro praxi je důležitá poučka: Čárka patří tam, kde pomůže zlepšit přehlednost sdělení.
