na slovíčko Vraťme se ještě k nedávno zmíněnému dopisu pana Vašíčka. Uvádí přímo fantastický příklad chybného psaní číslovek: „Dočtu-li se v tisku, že někde bylo řádově kolem dvěstěti lidí, dělá se mi špatně u srdce.“ Takové chyby se mohl dopustit opravdu jenom ignorant.
na slovíčko
Vraťme se ještě k nedávno zmíněnému dopisu pana Vašíčka. Uvádí přímo fantastický příklad chybného psaní číslovek: „Dočtu-li se v tisku, že někde bylo řádově kolem dvěstěti lidí, dělá se mi špatně u srdce.“
Takové chyby se mohl dopustit opravdu jenom ignorant. Zdálo by se, že nemůže být nic snazšího než psaní číslovek. Ostatně se jim ani při vyučování češtiny obzvláštní péče nevěnuje. Přitom se v praxi setkáváme s četnými nesprávnostmi. Arabské i římské číslice, které užíváme ke grafickému zpodobení, jsou vlastně znaky. Napíšeme třeba 3, ale každý ten „obrázek“ pojmenuje po svém: Angličan three, Francouz trois, Němec drei, takový Indonésan tiga. To je celé tajemství.
Vychází z toho, že když chceme v českém textu znázornit počet, řekněme 6 let a potřebujeme-li to skloňovat, není třeba k číslici nic připisovat. Přesto často vídáme patvar po 6ti letech a podobně. Nevyjadřuje to o nic méně ani o nic více, než když se napíše správně po 6 letech. Pisatel pouze dokládá, že zapomněl, co ho ve škole učili. Totéž platí o řadových číslicích. Psát 2ého května je rovněž naprosto chybné; za dvojku patří jenom tečka: 2. května.
Nebo další častý případ běžného tápání. Jde o vypisování číslovkových výrazů slovy. Zatímco jedenadvacet a podobně píšeme dohromady, ve dvacet jedna (samozřejmě také třeba ve dva tisíce sto šedesát osm) se každé slovo odděluje (jenom na účtech a poštovních poukázkách sumu uvádíme jako jedno slovo: jedentisícjednostošedesátosm Kč - aby se nedalo nic vepsat).
