na slovíčkoV minulém čísle jsme se zabývali termínem zóna - s výjimkou, co může znamenat ve finančnictví. Většina termínů sem spadajících má kořeny v románských jazycích. Finance se vyvinuly ve francouzštině ze slova s významem „dovést ke konci, vyřídit (placení)“. Z ní pochází i deviza, valuta pak z italštiny.
na slovíčko
V minulém čísle jsme se zabývali termínem zóna - s výjimkou, co může znamenat ve finančnictví. Většina termínů sem spadajících má kořeny v románských jazycích. Finance se vyvinuly ve francouzštině ze slova s významem „dovést ke konci, vyřídit (placení)“. Z ní pochází i deviza, valuta pak z italštiny. Dnešní smysl, „bezhotovostní platební prostředek v cizí měně“, získala deviza začátkem 20. století. Základem je sloveso deviser, „dělit, sdělovat, přikazovat“. (Odsud také v češtině s dlouhou samohláskou psaná devíza - dnes „heslo, zásada“, kdysi „oddělené pole erbu“.)
Za slovo valuta, „hotovost v penězích cizích států“, může italské valere, „platit, mít hodnotu“ - původ v latinském „být zdravý“. Tím se vysvětlují kořeny termínu valorizace, „zhodnocování“, často „ozdravování měny znehodnocené inflací“.
Se změnami v evropském měnovém systému se i u nás zabydlelo slovo eurozóna. V euroslangu - hantýrce národohospodářů, politiků a úředníků v Bruselu - označuje „členské státy náležející k Evropské hospodářské a měnové unii“. Měnové kurzy vyplývaly kdysi ze vztahu mezi zlatem a peněžní jednotkou. Po 2. světové válce převzal úlohu americký dolar, v RVHP byl zúčtovací jednotkou převoditelný rubl. Hovořívalo se o dolarové a rublové zóně. S nástupem eura vznikla potřeba vyjádřit nový stav. Do spisovné češtiny jsme eurozónu přejali v této podobě trochu neorganicky; přirozenější by bylo eurová zóna. Díky bohu, psát dolarzóna zatím nikoho nenapadlo.