Na případu Slovenska je jasně vidět, že společná měna se vyplatí. To je minimálně argument pro racionální diskusi
Kdybychom dali za pravdu prorokům rozpadu společné měny, eurozóna by se v posledních pěti letech rozpadala zhruba každý měsíc. Debatě nad smyslem či nesmyslem zavedení eura proto ještě donedávna dominovaly emoce vedené obrázky hořící eurobankovky nebo praskající euromince – a náklady na rozpad eurozóny straší čeští euroskeptici rádi i dnes. Máme ale nejvyšší čas nastartovat racionálnější diskusi.
Nelze popírat, že eurozóna měla své problémy.
Dnes je ale situace výrazně lepší než před pár lety. Úrokové míry vládních dluhopisů jsou rekordně nízké, ? nanční sektor se konsolidoval, banky úspěšně prošly zátěžovými testy, téměř všechny státy eurozóny si dnes půjčují bez pomoci ostatních. Při pohledu na snižující se nezaměstnanost a zrychlující růst je jasné, že euro přežilo svou opakovaně prorokovanou smrt, potvrdilo své místo na globálním hřišti a je institucionálně silnější než před krizí.
NÁKLADY… A SKUTEČNÉ NÁKLADY Ano, s přijetím nové měny jsou spojeny krátkodobé náklady, především na samotné fyzické zavedení nové měny či na vstup do nových institucí. Odpovědný hospodář ale nepřemýšlí krátkodobě, nýbrž v dlouhodobých přínosech české ekonomice. Ty jsou v případě České republiky podle opatrných studií na úrovni 30 miliard ročně, dle velkorysejších pak až 70 miliard ročně.
Podle mnoha odpůrců brzkého zavedení je přitom důvodem oddalování především 51 miliard korun splaceného kapitálu Evropskému stabilizačnímu mechanismu. Už ale pro jistotu nepřiznají, že i při konzervativních odhadech získá česká ekonomika tuto částku zpět zhruba za rok a půl.
Rovněž neuvádějí, že se jedná o částku rezervní. Tyto peníze nebyly nikomu z členů eurozóny odňaty. Stejně tak český příspěvek bude naším akciovým podílem na společném mechanismu řešení ? skálních krizí.
Jedná se o peníze sice zaparkované, ale nesoucí výnos. Z tohoto mechanismu navíc můžeme v případě krize pro? tovat i my nebo náš ? nanční sektor.
Jistě, česká ekonomika zavedením eura ztratí svou vlastní měnovou politiku. Je ale diskutabilní, do jaké míry ji dnes ještě má.
Úrokové míry kopírují ty stanovené ECB a na celém světě nebylo až do intervence kurzově bližší měny než eura. Poslední pokus o použití kurzu jako nástroje měnové politiky se navíc setkal s velkým odporem a vedl k divergenci nominálního HDP na hlavu oproti zbytku Evropy. Za korunu – a zvláště za slabou korunu – se zkrátka věčně schovávat nelze.
EUROZÓNA JAKO NÁŠ NEJBLIŽŠÍ HOSPODÁŘSKÝ PARTNER Často se hovoří o tom, že Evropská unie je naším klíčovým obchodním partnerem. Mnohem přesnější ale je říci, že oním klíčovým partnerem je eurozóna. Do zemí platících eurem směřují dvě třetiny českých exportů a pochází z nich celých 80 procent zahraničních investic. Česká ekonomika přitom vykazuje vysokou míru cyklické sladěnosti s eurozónou.
To znamená, že nás problémy jižní Evropy potkat nemohou.
Intenzita obchodní výměny mezi Českem a eurozónou je na úrovni čtyř bilionů korun ročně. Tyto peníze musí při každém pohybu někdo převádět z korun na eura či z eur na koruny. Tím se ztrácejí peníze i potenciál ekonomiky. Brzdí se tím obchod malých a středních podniků a přeshraniční rozvoj našich nejchudších regionů. Odrazují se kvalitní investoři a lidé nemohou transparentně porovnávat ceny, a čelit tak absurditám typu levnějších potravin v sousedním Německu, kde průměrná mzda je třikrát vyšší.
KLAMY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ A zatímco třeba Svaz průmyslu a dopravy volá po rychlém zavedení eura, veřejnost není společné měně nakloněna. I díky aktivnější debatě o našem vstupu do eurozóny se veřejné mínění postupně obrací. Po dle dlouhodobých průzkumů Akademie věd stoupla za poslední rok podpora eura poprvé od krize o pět procentních bodů a podíl odpůrců klesl o sedm. Průzkumy Eurobarometer tento návrat důvěry v euro potvrzují už od roku 2012.
Na případu Slovenska je až bolestně zřetelné, že společná měna se ekonomicky vyplatí. Slováci nás od přijetí eura téměř dohnali v HDP na hlavu a předehnali v produktivitě práce. Průzkumy pak jasně ukazují, že Slováci jsou s eurem v drtivé většině spokojení a že spokojenost oproti době před jeho zavedením skokově narostla. Krize nekrize.
Už to by mohl být pádný argument pro přijetí eura. Především je to ale argument pro otevření racionální, nikoli emotivní diskuse. Vstupem do eurozóny může Česká republika jen získat.
Při pohledu na snižující se nezaměstnanost a zrychlující růst je jasné, že euro přežilo svou opakovaně prorokovanou smrt, potvrdilo své místo na globálním hřišti a je institucionálně silnější než před krizí.
O autorovi| TOMÁŠ PROUZA, ekonom a státní tajemník pro evropské záležitosti při Úřadu vlády
