V lesnické ekonomice vždy platil princip ochrany lesního majetku
Souhlasím s předsedou představenstva CE WOOD Ivanem Doubravou, že se konečně dostalo několik zrnek písku do zaběhnutého soukolí lží a podvodů, umožňujících zcela zastřít skutečnou podstatu komplotu, o který tu vlastně jde od roku 1990. Tak to uvedl ve svém článku Lži, které otřásly lesnickým světem (EURO 5/2006). Výčet a zejména podstatu lží, o kterých pan Doubrava píše, si však dovoluji poněkud doplnit a poopravit.
Lež první.
V České republice neexistuje žádná privátní správa státního lesa, natož správcovské firmy, přestože o nich pan Doubrava píše. Je sice možné, že některé si tak připadaly nebo se tak chovaly, ale to není systémové a vůbec ne správné. Je to pláč nad rozlitým mlékem, kdy se nepodařilo prosadit pronájem státních lesů soukromým firmám až na třicet let. Navzdory tomu se privátní dodavatelské firmy dělily se státem jako s vlastníkem o zisk z hektaru lesa v poměru přibližně 1:1 po více než deset let. Přitom dodavatelské firmy měly v krkolomném kalkulačním vzorci pro výpočet smluvní předávací ceny dříví i pro ceny prací pěstební činnosti kalkulovaný podnikatelský zisk patnáct procent (!) z úplných vlastních nákladů, v nichž byla kalkulována režie 25 procent (!) z přímých nákladů dodávaných činností. Dlouhodobý průměr rentability významných společností v CE WOOD je nepochybně ovlivněn mimo jiné také masivními leasingovými investicemi přes vlastní investiční společnost. K zisku je třeba ještě uvést, že autoři systému argumentovali při jeho schvalování, že soukromé firmy budou svůj zisk vracet na zvelebení lesa. To byla pouhá utopie. Zisk vytvořený soukromými subjekty z lesního hospodářství zmizel mimo resort.
Lež druhá.
Nekorektní srovnání, jak o nich píše pan Doubrava, mají jeden pro veřejnost nepostřehnutelný nedostatek. Zmíněné Bavorsko mělo v náplni práce Bavorské státní správy lesů (Bayerische Staatsforstverwaltung) také činnost, která v Česku spadá do státní správy lesů a je financována ze státního rozpočtu. Odtud tedy ony bavorské státní dotace. Dnes již existuje v Bavorsku (ale i v jiných německých spolkových zemích) státní podnik, spravující a hospodařící v bavorských státních lesích bez privátních „správcovských firem“ na principu bývalých státních podniků „Státní lesy“.
Lež třetí.
Za lež je třeba považovat apriorní tvrzení, že stát správně privatizuje všechna odvětví proto, že privátní aktivita je úspěšnější než státní podnikání. Privatizace by měla snad opodstatnění, kdyby šlo o ztrátovou činnost, bez vazby na nezastupitelné povinnosti státu vůči veřejnosti. V tomto případě si stát ponechal lesy a povinnost zajistit v nich trvale udržitelný rozvoj na své náklady, lukrativní ziskotvorné činnosti přenechal soukromému sektoru. Nevěřím na náhody, jestliže stejně skončily České dráhy s jejich státní Správou dopravní cesty a oddělenými dopravci (ČD, a. s., privátní dopravci), nebo i zdravotnictví s povinným, státem garantovaným systémem zdravotního pojištění a soukromými podnikateli ve zdravotnictví. Stát je tak špatný, jak je špatný státní úředník. Současnému systému vyhovuje špatný státní úředník. Je zkorumpovatelný, nemá podnikatelského ducha, protože státní majetek jenom spravuje a není za něj nijak zodpovědný. Vždyť on dělá přece co může a přitom mu politici stále tvrdí, že stát je nejhorší hospodář.
Lež čtvrtá.
Smluvní partneři Lesů ČR nebyli v první etapě vybráni ministerstvem pro privatizaci. Ačkoliv dle zákona měly privatizační projekty předkládat podniky, neboť privatizovanou jednotkou byl podnik, ministerstvo zemědělství zpracovalo pro všech sedm podniků Státních lesů jediný a jednotný povinný (!) privatizační projekt. Pro tento v podstatě nezákonný akt udělilo výjimku ministerstvo pro privatizaci. Kuponovou privatizací se privatizovaly pouze celé organizační jednotky Státních lesů, takzvané Lesní závody. I v této výjimce byla pouze jedna výjimka. Přímý prodej kontrolního balíku akcií soukromé osobě. Snahy privatizovaných subjektů o vytvoření velkého a finančně silného subjektu z několika Lesních závodů byly ministerskými úředníky tvrdě potlačovány nesmírným psychickým nátlakem v duchu zásady „Rozděl a panuj“. Paradoxně dnešní CE WOOD je výsledkem takové aktivity, kterou se ministerstvu nepodařilo zcela zlomit. Druhým paradoxem je, že byl bez diskuse zlikvidován jediný koncepční konkurenční privatizační projekt, odpovídající zákonu, jehož realizací by nikdy nenastaly současné problémy lesnictví (ovšem nevznikl by CE WOOD ani Lesy ČR). Způsob schválení vládou snad nejlépe dokumentuje nesmrtelný výrok pana Skalického, tehdejšího ministra pro privatizaci: „Věděli jsme, že s privatizací Státních lesů jsou problémy, ale nechtěli jsme již čeřit politickou hladinu dalšími diskusemi“.
Tíhu restrukturalizace oboru rozhodně nenesli podnikatelé. Celé vybavení dostali v kuponové privatizaci gratis. Největší cenový třesk, který znamenal zvýšení materiálových nákladů až o 250 procent, nesly na svých bedrech ještě podniky Státních lesů. Částečnou kompenzací jim byla liberalizace cen dříví téměř až na evropskou úroveň. Podniky tuto situaci zvládly a začaly prosperovat. Musím důrazně protestovat proti tvrzení, že lesnictví jako obor bylo zaostalé a teprve díky privatizaci se přiblížilo na dosah evropské úrovni. Toto snad není lež, to promluvila totální neznalost problematiky. České lesnictví a lesní hospodářství bylo na špičkové evropské úrovni, a to nejenom z hlediska speciálních lesnických disciplín, ale zejména z hlediska organizačního a správního systému. Především tato skutečnost by nás měla zajímat dnes, kdy se předkládají vzory z Rakouska a Německa. Odborníkům je přitom zjevné, že jsou to principy a systémy uplatňované v podnicích Státní lesy po mnoho desetiletí až do jejich změny na Lesy ČR.
Lež pátá.
Výběrová řízení na takzvané smluvní územní jednotky jsou podmínkou a současně produktem systému, který vznikl současně s Lesy ČR. Slib o dlouhodobé správě státních lesů snad padl ještě před rokem 1989, neboť návrh holdingové struktury Státních lesů se objevil již v roce 1990, aby byl jako nepřijatelný smeten ze stolu a nahrazen dlouhodobými smlouvami na dodávky prací. Veřejnost by asi měla zajímat informace z německých odborných lesnických kruhů, které konstatovaly, že stejný systém hospodaření ve státních lesích jako v Česku je praktikován jenom v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině.
Lež šestá.
Je mimo jakoukoliv pochybnost, že vlastník lesa, v tomto případě stát, má plné právo si zvolit takový systém správy a hospodaření ve svých lesích, který mu nejlépe vyhovuje. V našem případě změna systému nemůže v žádném případě spadat do kompetence Evropské unie a jejích orgánů. Bavorsku také nikdo nevytkl zřízení státního podniku, hospodařícího ve vlastní režii.
Lež sedmá.
V případě prodeje dříví za takzvané smluvní předávací ceny si lze těžko představit komplikovanější, neprůhlednější a nevýhodnější způsob. Metoda kalkulace ceny, pouze za určitých podmínek v praxi použitelná a používaná, se stala úskalím celého systému. Obsahovala mnoho vstupních parametrů, které měly buď subjektivní nebo irelevantní charakter, takže celá kalkulace byla neobjektivní. Ve výsledné ceně dříví „na pni“ byla smíchána průměrná prodejní cena dříví s výrobními náklady, režiemi i podnikatelským ziskem a byl vytvořen komplikovaný ceník zcela nestandardních sortimentů, který s opravdu tržním prostředím neměl nic společného. Navíc zařazení dříví do ceníkových kategorií vytvořilo bezbřehý a naprosto nekontrolovatelný prostor pro korupci personálu jak Lesů ČR tak podnikatelů.
Závěrem poznámku k zisku jak Lesů ČR, tak podnikatelů. Za zisk je obecně považován rozdíl mezi výnosy a náklady, případně změna hodnoty majetku.. Protože ale v majetku Lesů ČR v účetním slova smyslu není zahrnuta hodnota lesních porostů, stejně jako v žádném jiném lesním podniku (Evropu a svět nevyjímaje pro specifikum lesního hospodářství), nelze přikládat zisku z lesního hospodářství tak vážný a zejména objektivní význam, jak se mu přikládá v našich rádoby politických debatách. V lesnické ekonomice proto vždy platily především principy ochrany lesního majetku a zachování zisku ve vlastním podniku. Úspěšnost těchto principů závisí především od profesní a morální úrovně lesního personálu. Oba tyto principy byly zrušením Státních lesů a vznikem Lesů ČR opuštěny. Dnes neodvratně sklízíme ovoce této nešťastné politiky.
