Pro většinu z nás zní ten termín natolik známě, jako by byl v češtině odnepaměti. Není tomu docela tak. Ještě ve slovnících, které vycházely v době před takovými padesáti lety, hledáme marně. Nanejvýš v nich najdeme spojení počítací stroj či zkráceně počítačka; o tomto zařízení mluvíme dnes spíše jako o kalkulačce.
Ostatně to je také slovo s velmi zajímavým původem: v jeho základu stojí latinské calculus, označující vápencový kamínek, pomocí nichž se prý kdysi dávno počítalo.
Vpádu kybernetiky k nám dlouho bránilo dnes komicky znějící zlořečení „buržoazní pavěda“. Když politickou kletbu překonala realita a invaze moderní elektronické techniky zvítězila, byla prosazována ve veřejnosti aspoň domácí podoba názvu počítač. Kupodivu se uchytila, což se nepodařilo třeba při hledání českého synonyma k televizi. Přitom slovu počítač mezinárodní computer ovšem od počátku zdárně konkuruje. K nám přišel přes angličtinu, ale kořeny má rovněž v latině: computare znamenalo původně „spočítat“.
V Pravidlech se vyskytují dvě podoby psaní: computer podle angličtiny i počeštěné komputer. Jako všude tam, kde existují pravopisně rovnocenné varianty, musíme se rozhodnout pro jednu z nich a hledět ji dodržovat. Jinak způsobujeme v psaném textu zbytečný zmatek. Pokud jsme pro anglický pravopis, měli bychom si být vědomi, že je nutno anglicky také vyslovovat: tedy kom-pjútr, bez kompjútru. V češtině čteme obvykle tak, jak píšeme a skloňujeme podle našich zvyklostí, tedy bez kom-puteru, případně komputru a tak dále; rovněž odvozeniny vypadají přiro-zeněji: komputerový (komputrový) program.
Můžeme tedy psát, jak uvážíme, záleží na vkusu. Zdá se však, že výskyt českého počítač je v běžné mluvě přece jenom četnější než mezinárodního computer či přizpůsobeného komputer. Vývoj těžko předvídat, ale zřejmě všechny tři termíny budou mít vedle sebe místo jako synonyma i nadále.
