NA SLOVÍČKONejen v odborných debatách, ale také v nejběžnějším rozhovoru slýcháme o šecích denně. Jsou tedy stálou součástí jak pasivní, tak aktivní slovní zásoby téměř každého z nás. Občas se používají jako synonymum pro název poštovní, případně jakékoliv jiné peněžní poukázky, ba i místo slova „stvrzenka“.
NA SLOVÍČKO
Nejen v odborných debatách, ale také v nejběžnějším rozhovoru slýcháme o šecích denně. Jsou tedy stálou součástí jak pasivní, tak aktivní slovní zásoby téměř každého z nás. Občas se používají jako synonymum pro název poštovní, případně jakékoliv jiné peněžní poukázky, ba i místo slova „stvrzenka“. Základní význam termínu šek však je: „cenný papír, kterým dává vystavovatel peněžnímu ústavu příkaz, aby byla z jeho konta vyplacena určitá částka“. Výraz se k nám dostal prostřednictvím němčiny (Scheck) a o další cestě svědčí i to, že existuje zastaralá výslovnost . Kořeny lze totiž hledat v angličtině, kde sloveso to check znamená „kontrolovat, ověřovat“. Jistě překvapí, že budeme-li sledovat stopu dál, dopátráme se jako původního významu „dávat šach“. Ano, dostaneme se tak až k perskému termínu šáh, „panovník“ či poevropštěno „král“, podle kterého se „královská hra“ nazývá. Jak už jsme si několikrát připomínali, angličtina si potrpí na homonyma, tedy na stejně znějící slova, oplývající množstvím významů. Tak třeba i v tomto případě vedle u nás obvyklého existují další: Dejme tomu „přerušení něčeho“, „dohled“, „prasklina“, ale také „bodyček“ a jiné. Rovněž našemu letištnímu personálu a pasažérům není neznámé spojení check-in, „odbavení cestujícího před odletem“; občas od nich zaslechneme slangové sloveso čekovat, ba i odčekovat.
Ale vraťme se k šekům. Na závěr spíše jako zajímavost: V jazyku hipologů označuje termín šek „strakatého koně“. Přejali jej z němčiny. *
